Ja mam ekumenku jednu z doby, kdy jsem jeste nevedel, co to "deuterokanonicke" znamena (z doby kdy jsem uveril), takze je tam mam :) A pak mam synopticke vydani s Kralickou, jsou taky... Dostal jsem ji od farare CCE jako svatebni dar...

OMO: Mě na tom všem přijde nejvíce úsměvné, když někteří evangelíci "mlátí kolem sebe Biblí po hlavě" a přitom je zábavné už to, že přebrali židovský kánon Starého zákona z roku cca 100 n.l. oproti katolíkům, kteří užívali mnohem starší Septuagintu (2.-3. století př.n.l.). Fascinovalo mě pár evangelikálních spolubratrů, kteří si koupili Bibli s deuterokanonickými knihami a vytrhali je z Bible, protože "tam nepatří".

ZUZKAOU: Pokud racionální debata k ničemu nevede, nemá cenu ji absolvovat

PRISCILA: ne úplně. Respektive to spolu zrovna vůbec nesouvisí. Ten efekt je o sebehodnocení a naopak u jedinců se slabším výkonem je sociální interackí špatně ovlivnitelný. Kromě razantních intervencí.

Na nyxu (a zejména jak se vtom začne motat náboženství) se stává zcela běžně, že někdo mele a mele a mele vyložené nesmysly. A racionální debata vážně k ničemu nevede.

Schválně si to otestuj třeba tady [ ATEISMUS a nevíra v posmrtný život ]

Zkus přesvědčit třeba Siriena, aby pochopil libovolný aspekt tvé víry.

ZUZKAOU: Upozornění, že ponižování druhých je nevhodné, bylo zcela v souladu v boji proti Dunning-Krugerovu efektu:)

PRISCILA: no v odborné debatě se předpokládá jakási úroveň znalostí a jaksi u složitějších věcí než je recept na svíčkovou je daleko snazší, když si to ten, kdo to nezná dožene probíranou látku, než aby to někdo jiný vypisoval.

Ostatně právě vědomosti a dovednosti ve spodních pásmech vedou k tomu, že se dotyčný naopak často považuje za experta ...

Mentální mor: vlastní neobjektivita - GrowJOB institute
http://www.growjob.com/clanky-personal/mentalni-mor-vlastni-neobjektivita/

Ne, nemyslela jsem, že nemáme říkat, že někdo nemá pravdu. Ale preferuju argumentaci typu: "Není to pravda, protože"...než " Máš malý rozhled, doplň si vzdělání, moc toho nevíš..."

GOBERS: Netvrdim, ze predreformacni scholastiku reformovane cirkve nezdedily. Reformatori nebyli na zelene louce ale vychazeli z nejakejho myslenkoveho prostredi sve doby. Nicmene prave to, ze nebiblicke svatosti prestaly byt v reformovanych cirkvich praktikovany, je logicke a ja to hodnotim jako chvalyhodne, je prece dobre, kdyz se praxe pomeruje Pismem jakozto prvotnim zjevenim. A ze byl biblicky kanon prohlasen za jediny zdroj zjeveni je v neporadku v cirkvi na prahu novoveku taky logicka volba.

ale ze by hranice scholastickeho mysleni byly v protestantske teologii pevneji zakotvene nez v katolicke? To by chtelo priklad, tomu nerozumim. Zvlast kdyz se podivam, jak v nekterych reformacnich proudech vesele vzkveta horliva zboznost i bez zadnych svatosti (Armada Spasy). Nebo kdyz se vezme nase baptisticke pojeti krtu a pamatky VP, tam uz scholastikou taky moc vazani nejsme.

PRISCILA: no, když někdo skrze svůj názor projeví, že je nevzdělaný, tak o čom chceš debatovat? O tom, že 2 + 2 = 5, když zamhouříme oči a zapomeneme na znalosti z první třídy a všechny navazující, ale hlavně abychom nikoho nerozkokošili sdělením, že se mýlí?
PRISCILA: Podle toho Gobersojc vysvětlení tě neodkatoliční ani čerstvá krev panenského kozla.
GOBERS: dopoledne odekřtívat a odpoledne korunovat české krále?

OMO: Napred bylo sedmero svatosti predreformacni cirkve, ty se pak revidovaly na zaklade jejich biblicity.

Bingo! A jsme přesně tam, kde jsme chtěli být... Teď už stačí jen dodat, že to vypočítávání svátostí (ať už dvou, sedmi, čtrnácti nebo kolika chcete) je dílem spekulace středověké scholastiky a ustaluje se naplno až někdy ve 14. století. A tím se dostáváme k jednomu z největších problémů protestantské teologie - ta dostala do vínku právě tu scholastickou terminologii a její myšlenkový svět - a reformátoři sice tu a tam do toho scholastického systému zasáhli a změnili (resp. většinou škrtli) to, co jim nesedělo a nesouznělo s tím, jak oni četli a chápali Písmo. Ale ty hranice scholastického myšlení nepřekročili a ty tak paradoxně zůstali v protestantské teologii mnohem pevněji zakotvené, než v katolické teologii. Proto mi přijde pokaždé tak vtipné, když se nějaký protestant ohání tím, že zaručeně a echtovně biblické jsou jenom a pouze dvě svátosti.

GOBERS: Ano, pojem svatost je produktem predreformacni tradice. Vsak u nas radikalne reformovanych uz ten pojem ztraci kontury, krest se praktikuje jako viditelne znameni jiz prijate viry a Vecere Pane je pripominkou Jeho obeti dle Jeho ustanoveni...

GOBERS: No, musime se podivat na historicky vyvoj te mnoziny svatosti uznavanych ve vetsine protestantskych cirkvi. Napred bylo sedmero svatosti predreformacni cirkve, ty se pak revidovaly na zaklade jejich biblicity. Kdyby teoreticky predreformacni cirkev definovala jako svatosti i uzdravovani a vyhaneni demonu, jiste by se do reformacniho pojeti svatosti tyto dostaly :)

GOBERS: Pokud definujeme svátost jako "viditelné znamení neviditelní Boží milosti", tak proti tomu asi v Písmu nic nenajdeme. Otázka je, jak se konkrétně tato definice naplňuje, tam už může být problém...

OMO: To nebyla finesa pro publikum, to byl (záměrně přehnaný) počátek maieutického rozhovoru. ;)) Čili Tvá definice svátosti by byla "pokyn pro speciální, sváteční úkon"? Jenom Ježíšův? Nebo i apoštolský? A jak se pozná speciální sváteční úkon od každodenního, bez kterého by křesťanství nebylo ničím, nevyrůstá náhodou to speciální z toho každodenního a není od něj neoddělitelné? Třeba na příkladu: proč by měl být svátostí křest a ne kázání evangelia? Nebo uzdravování či vyhánění démonů? Zejména to druhé splňuje Tvou definici naprosto bez vší pochybnosti...