KATIA: tak ono zase na jižní polokouli se to dá řešit přes vánoce, kdy jsou taky prázdniny dost dlouhé, tak se halt trochu protáhnout
za mě ať to každý řeší, jak uzná za vhodné.....my taky tahámei děti ze školy, ale buď ke konci školního roku kdy se vlastně nic neděje nebo jsme se to snažili vázat na nějaké jiné prázdniny, že se přidá pár dní sem, pár dní tam....ale obvykle to bylo v řádu max týdne.

PROMETHEA: *jet

MEDVED007: a jake mantinely? ja jsem zatim uplny teoretik, mam deti male a oba s muzem jsme cestovali hodne, uprimne doufam, ze i pres hypoteky a dalsi zavazky budem i nadale s detma. a chapu, ze nam do toho skolni dochazka trosku hodi vidle, ale ja si opravdu trosku myslim, ze mesic ted placnu treba v namibii s rodinou da tem detem vic, nez mesic ve skolnich lavicich, za predpokladu, ze to pak dozenou.
chapu i argument, ze je potreba je ucit nejake zodpovednosti, jako ze do skoly a do prace se musi chodit, ale zrovna obe nase prace takovehle delsi cesty umoznujou, takze v dnesni dobe to taky neni uplne dogmaticke.

takze treba ja bych byla nerada, kdyby nam toto nekdo zvrchu reguloval, a asi bych radeji sla cestou nejakyho alternativnejsiho vzdelavani, abych proste tu moznost vzit deti na delsi dobu ze skoly mela.

(nicmene homeschooling bych nedala, to vim uz ted:)

EDERA: tak to je přesný, se mnou máma za 8 let ZUŠ neseděla u klavíru ani minutu (a přitom sama hrála a dobře). Já si nějakou dobu myslela, že si to jen nepamatuju, ale sama mi to potvrdila, když mě viděla s dcerou, se kterou jsem sedávala u klavíru taky dost let.
Vůbec my se s dětma dneska crcáme o dost víc než bývalo zvykem a to i v "nadstandardních" rodinách. Já třeba v jedné takové byla, protože nám se fakt věnovali hodně, o hodně víc než ostatním dětem v okolí, ale stejně já tu laťku mám ještě o dost výš.

MUFLONEK: to je pravda a trochu se toho bojím :) ale tím se vracíme obloukem opět k cestování a to k tomu, že se pro dobré ceny ubytování vyplatí koukat i na německé prázdniny. Mají je podle spolkových zemí postupně, a ceny v typických dovolenkových destinacích se tím dost řídí.

Minimálně na prvním stupni jsme se s rodiči učili. A když jsme někam jeli v průběhu rokz, tak jsem vyfasovala úkoly. Si pamatuji, jak jsem se jednou na horách vztekala, že se musím večer učit. Na holou žárovku jsem si posadila krtka... no a pak se divila, že se z něj kouří. o))) Jinak buďme rádi, že ty deti ze školy mimo prázdniny pouští. Co vim, tak třeba v Německu je tohle obrovský problém...

STARDAY: Jo, já už takhle díky internetům byla překvapená několikrát. Třeba že není normální s dětma cvičit na hudební nástroj. Já byla celé dětství přesvědčená, že mám úplně obyčejnou mámu, a ona přitom byla těžce nadstandardní! Ale to jsem teda já taky (a moje děti to zřejmě úplně stejně netušej:-)

QUANTI: V běžném provozu se mnou dělala máma úkoly v první třídě určitě (flek od rozlitého inkoustu z toho má na koberci dodnes), pak už jen pomáhala, když jsem si výslovně řekla. Třeba mě zkoušela z básničky nebo tak něco, co potřebovalo kontrolu textu. Ale ty zameškané věci mi opravdu i vykládala a vysvětlovala a suplovala tak roli učitelky. Jako měsíční absenci při mononukleóze a podobné lahůdky si nějak nedovedu představit, že dítě jen tak dožene samo bez pomoci.