Vyjde na Sardenu a v Interkomu (jednou, až bude všechna práce hotová)
RECENZE (Jardy Houdka)
Vilma Kadlečková, Mycelium I.: Jantarové oči
Je dost těžké vyhnout se dobře připravené virální kampani na Mycelium, která nás obklopuje na conech, na facebooku, v časopisech. Člověk až zapochybuje – stojí to opravdu za to? Určitě ano. Tahle knížka by rozhodně neměla zapadnout!
O čem to vlastně je? Správná odpověď je z mého pohledu jasná – o dominanci. Někdo by odpověděl, že je to o telepatech, o mimozemšťanech, o houbách, ale tohle všechno jsou jen zajímavé rekvizity. Příběh je o tom, jak někomu vnutit svou vůli, jak ovládat, manipulovat jednotlivci i celými civilizacemi a vládnout. A naopak jak si zachovat svobodu, jak vzdorovat a nenechat sebou vláčet. Právě tohle je na Jantarových očích tak výjimečné a fascinující.
Jasně že nadvládu je možné získat zbraněmi, hrubou silou. Ale autorka se v knize převážně věnuje nadvládě duševní a skryté. Protože to je dominance efektivnější, trvalejší, pevnější a hlavně daleko zábavnější. Alespoň v „argenitovém“ vesmíru sci-fi ságy Mycelium to tak chodí.
Celý děj se vlastně posouvá vpřed po jakýchsi mentálních soubojích. Většinou jsou to dialogy, nezřídka dojde i na fyzické násilí, ale i pak rozhoduje především odhodlání a psychická odolnost. Je to fascinující čtení a jakmile se do postav trochu vcítíte, bude vám v jednom kuse mrazit v zádech.
Jestli jsem někdy četl takhle hutnou a drsnou psychologicky laděnou scifi, tak to byla kultovní Enderova hra od O. S. Carda. Zaznamenal jsem debaty o tom, jestli se opravdu Mycelium vymyká svou kvalitou z české literární úrovně a dosahuje světové. Ale pro napsání skvělé knížky není geografická poloha podstatná. Kdokoli má vůli, schopnosti a čas může napsat vynikající text. Důvod proč se čeští autoři tak špatně prosazují a zahraniční tak dobře spočívá hlavně ve velikosti domácího trhu. Ale to nic nemění na tom, že Jantarové oči jsou lepší než 90% všeho, co jsem doteď četl a to nečtu nic špatného.
Výhodou domácí produkce je navíc nezávislost na překladu a jeho kvalitě. A když už jsme u literárních kvalit – na knížce je opravdu velmi znát, že autorka si s textem dlouho hrála. Takové vybroušenosti se nedá dosáhnout prostým napsáním. Je třeba text považovaný za hotový prošktrávat, přepisovat, vracet se k němu s odstupem a zapracovávat připomínky od známých, kteří polotovar už četli. Tohle autoři, kteří se pokoušejí psaním uživit neslyší rádi. Při nákladech českých knížek, i těch úspěšných, by si takovou dřinou nevydělali ani na slanou vodu. Oni to konečně mnohdy nedělají ani ti zahraniční autoři, vycházející doma v řádově větších nákladech.
Nebudu se pouštět do podrobností o ději, jen napíšu pro mnoho potenciálních čtenářů důležitý fakt, že kniha popisuje jen jednu epizodu z chystaného pětidílného celku. Epizoda je napůl uzavřená, ale spíš jen rozehrává zápletku pro nadcházející díly.
Raději než děj přiblížím hlavního hrdinu - je to řízek. Má nějaké zábavné charakterové vady, například ješitnost a jízlivost, ale jinak je to inteligentní a nesobecký fešák, vypadá prý jako mladší verze Christophera Lee. Kvůli vědě se vzdal kariéry v profesionálním sportu a o jeho vůli by se dály lámat skály. Není divu, že kolem něj krouží tolik žen, každá jiná. Jedna zakřiknutá a nesmělá, jiná ctižádostivá, ale naivní, třetí je naopak příliš skeptická a podezřívavá. A čtvrtá... Ale nehledejme v tom love story. To není hlavní téma. Hlavní je, přinejmenším v prvním díle, protagonisty čtenáři přiblížit, nechat ho si k nim vytvořit nějakou empatii nebo averzi, aby pak byl ještě více vtažen do jejich osudů. Sympatické a čtenáři blízké postavy se chovají jako skuteční lidé, ve kterých neustále poznáváte když ne sebe, tak alespoň svoje kamarády. Jen hlavní hrdina je řízek, jaký se rodí jednou za generaci, s hadrem obaleným strouhankou si ho nespletete.
Jestli mi na Myceliu něco vadilo, je to problém společný skoro všem sci-fi z daleké budoucnosti. Technologie všedního dne, jako jsou mobily, se mění příliš rychle a nedají se předvídat. Je možné odhadnout co bude za deset let, ale už ne co bude za stovky let. Takže v ději odehrávajícím se za stovky let, jsou hračky z doby za maximálně deset let. Je z mé strany hnidopišství, ale u jinak vybroušeného románu mě to trochu iritovalo. Na druhou stranu každému je po přečtení jasné, že autorka ve skutečnosti doopravdy píše o tom, co se může stát za deset let. Stačí si nahradit Akkütlixe Mohamedem a posvátné houby hašišem...
Takže za mě nakonec jednička s hvězdičkou. Je to knížka, která umí vtáhnout do děje, umí skvěle bavit a nakonec poskytne i trochu látky k přemýšlení nebo diskuzím na conech. Přestože jinak ze srdce nenávidím reklamy, těm na Mycelium jsem vděčný.