GENTIANA: Jasně, jenže pak budou všichni plakat, jak si nevážíme svých klasiků a bla bla bla... Buď si k tomu dojdu svým tempem sama, nebo holt budu na poli klasiky diletant. Stává se, bohužel díky uměle pěstované nenávisti z povinnosti. Obraz Doriana Greye se mi líbil, Čapkovu Válku s Mloky zbožňuju a ano prvně jsem ji četla jako komiks, Hrozny hněvu pro mne byly v pubertě nečitelný a teprve teď bych si možná troufla na Dostojevského. Svět podle Garpa mi přišel v pubertě boží.
Možná díky tomu jsem pro někoho nevzdělanec, ale aťsi.

VLCACKA: Povinná četba je hlavně sto let za opicema a učí se blbě. Si vem Čapkovy pohádky. Sujet pro druháka, jazyk pro gymnazistu. Máj - předhodit ho v prváku na gymplu lidem, kteří jsou způli děcka, kterým tohle pinožení připadá trapné a způli puboši, se kterýma lomcujou hormony, a kteří vyrostli na internetovém pornu, to jsou fakt perly sviním. Zatímco takový Křesadlo - není to vysoká literatura, ale je to kvalitní dosti, je v tom hodně slov, je to vtipné, je v tom dost sexu i úchyláren, ovšem podaných tak, že by si nemusel stěžovat ani učitel pohlavní hygieny. Občas jsou v tom i veršíčky nebo noty. Ale tohle by asi neprošlo :D
SARGO: tak na osobní prohlídky nedocházelo, pouze na nepříliš vynucovaný zákaz tahání knih ven.

Vzpomínám si, že...

Ještě chvíli budeme pokračovat a kolektivně tu vytvoříme fan fiction na můj oblíbený Rok čtyřiadvacet od mého oblíbeného p. Ouředníka:)

SARGO: Tak zrovna čtení může, pokud to bereš jako prostředek prohloubení vědomostí a slovní zásoby a nejsi snílek, který čeká, že si pro něj přijede týpek na plazmatických lyžích (bílá kobyla je pasé) nebo sexy gleewarinka. :-) Samozřejmě povinnou četbu jsem systematicky ochcávala, protože mi dodnes přijde, že jsou ty knihy pro puboše dost náročný.

VLCACKA: Ono se nic nemá přehánět.
A děti jsou rafinované: když se mi mamina naučila protřepávat oblečení (při povinném "běžte na chvíli ven"), házela jsem si předem čtivo oknem (a trnula, aby mi to nikdo nesebral, než oběhnu barák). :-D

SARGO: Fujtajxl, takhle se rouhat...

GENTIANA: Vidím, že máš podobně shovívavou matinku jako já. :-) Ovšem já se málokdy na něco ptala, já si to většinou skrze jiné knihy zjistila. :-) No a podvratnou činnost zajišťovala maminka mého kamaráda s kingovkami a pak můj otec a hodná knihovnice v pobočce v divadle Solidarita (žel, již neexistuje), kteří mi na tátovu průkazku nechávali si půjčovat úplně boží věci. :-)

BRAMBOREENA: JARMIK: Ale s lístečkem z dětského pouštěli. Dodnes vzpomínám, jak jsem se ve věku asi deseti či jedenácti let dožadovala markýze de Sade, páč jsem o něm četla několik zmínek a měla jsem dojem, že k obecnému přehledu prostě patří... ale hele, tvrdili mi, že ho nemají! :-D

To je jasný, máte už mít dávno v kapse smlouvu z HBO, aby se točil seriál podle první knihy neasi!!!!
Což bych všem okolo zainteresovaným mimochodem neuvěřitelně přála.

BRAMBOREENA: byl jeste MEKKEJ!! to jaaa.... jeste ze nikdy oficialne nikomu do nakladatelstvi nepisu ... maj stesti!!

BRAMBOREENA: Též někdy vzpomínám na knihovnu v dětství. Z pohledu dospělého byla ve Staré Roli asi dost malá. Dětský regál vybrakovaný, knihy pro dospělé nám nepůjčili z důvodu akutního mravního ohrožení - s úžasem jsem si uvědomil, že jsem dětství strávil z velké části opakovaným čtením sportovní literatury: pár věcí o fotbalu ("Železná Sparta") a šachové příručky (Ve4?? - velmi slabý tah). Přitom jsem šachy skoro vůbec nehràl.

Je to docela otázka, co je z hlediska čtenářského zážitku žádoucí periodicita vydávání pentalogie:-) Švejka posílal pan Hašel z Lipnice po sešitech dva roky, Harry Potter byl sedm dílů za deset let. Když si vezmu jeden extrém, že by najednou vyšlo všech pět dílů, a na druhé straně třeba rok na díl (nebo dva roky na delší díl), tak nějaký ten půlrok je k nedočkavým čtenářům dost přátelský a pořád šance si každý díl vychutnat a nechat uležet:-)

Taky ale do toho vstupuje věk: mně už ten čas tak šíleně letí, že půl roku je v podstatně hned.

SCHRAMM: Jo! Na tohle si přesně pamatuju! Cesta do knihovny, šílený let k písmenu M, prohlídnout, jaké mayovky tam mají, pobrat VŠECHNY (i ty, které už jsem třikrát čtyřikrát četla, to je jedno), pak letět k písmenu V a pobrat Verneovky, a ve třetím kroku vyplenit poličku s edicí Karavana. Měla jsem tam vyšlapanou cestičku. Doufám, že jsme nechodili do stejné pobočky (a že tudíž mezi úspěšnějšími lovci, které jsem pokaždé proklínala a sesílala na ně hromy a blesky, jsi nebyl taky :D).
Ale mayovky se daly číst napřeskáčku. Co mě ničilo, byly Paměti lékařovy - nevím, jestli to tu ještě někdo zná, tuhle jsem to držela v ruce v antikvariátu a zas to tam vrátila coby zoufale zastaralé; ale kdysi mě to hrozně bralo - ten temný hypnotizér s uhrančivýma očima, který tam provozoval mesmerismus a byl pro mě ústřední postavou, přestože ho myslím Dumas mínil jako záporáka :D A tajemná Lenora z Orientu, mňam. Dvorské intriky a lásky se mohly jít zahrabat, mě zajímali jen tihle dva. :) A to se ovšem muselo číst postupně a čekání na další díly bylo fakt strašné. Proti tomu Mycélko fakt padá jak cihličky z pece :D