XCHAOS: Rozhodně jsem pro moebiovu pásku, to je věc mimořádně spektakulární :) Taky jsem si ji samozřejmě jako dítě slepovala a pokoušela rozstřihávat (jako asi každej).
"Krebsův" je "cyklus", to si nějak nezřetelně vybavuju z biologie.

S tím drueinem je to zajímavá věc, ale přiznám se, že jsem se to neodvažovala domýšlet moc do důsledků (fyzikálních); spíš jsem hledala ty praktické aplikace. Fiona má drueinové nehty, což v samém závěru přijde ke slovu. Gerdánské hedvábí, ze kterého má Lucas košile, má malou příměs drueinu - což vede k tomu, že je ta látka v chladu vláčná a poddajná a v horku naopak "naškrobená" a nemačkavá, což se u oblečení hodí. V šestém dílu hraje jistou roli drueinový prášek, nasypaný na oltář, ale o tom nic spoilovat nemůžu. Psychotronicky aktivní lidi mají s drueinem probém (Kamele je v kleci, po Ainei zase hodil Össean síť, Lucas sáhl na tu konstrukci v kobce) v případě, že je z drueinu nějaký dlouhý vodič (vlákno, drát, síť...); pak to funguje trochu jako hromosvod, představuju si, že tam hraje roli odlišné napětí na obou koncích vodiče - čili je tam vznikne nějaký rozdíl potenciálů či "spád" či jak to popsat - který z psychotronika jeho energii odsává, což je mu nepříjemné. Ve tvaru aiö to naopak funguje jako anténa, která signály/energii sbírá a svádí na jedno místo, do ohniska k příjemci. Co nikde popsáno není, ale co si představuju: kdyby byla mezi dvěma telepaty psychotronicky neprostupná, odstíněná zeď, a skrz ni vedlo drueinové vlákno, které mohou oba na konci chytit, mohli by si skrz ně telepaticky povídat (jako takový ten "telefon", co si děti dělají z provázku a dvou kelímků na konci).

Taky si myslím, že je to dobrý!!! (Že by další outsourcovaný dodatek na konec šestého dílu?)

Co se týče argenitu: definice praví, že je to pozůstatek dávných netechnických civilizací. Modelový příklad je člověk a jeho postel - klidně si tam spí, netuše nic zlého, a mezitím se z něj odlupují mikroskopické šupinky kůže, padají do pórů v matraci, a tam se tím živí armády roztočů. Čili bájní veleúžasní megatelepati dávných věků si klidně žili a spali a z mozků se jim podobným způsobem odlupoval argenit. :D
Když už člověk ten krystal má, může do něj energii dodávat (soustředí se, medituje, nasype to tam), načež krystal trochu poporoste a spektrum se mu změní směrem k vyšším vlnovým délkám (hezky nakrmený svítí modře, rentgenové záření už jsem neřešila). Naopak z něj zas energii vytáhne, když ji rychle potřebuje; zkrátka je to příruční powerbanka. Když se krystal vyzáří celý, tak smůla, nový se jen tak z ničeho nenabalí (řekněme, že tam chybí něco jako začátek či mustr či kondenzační jádro, kolem kterého by to znovu mohlo růst).
A teď s tou tvorbou předmětů: na Fomalhiwě mohou z argenitu dělat všechno možné, jídlem počínaje přes domy a paláce až po (pseudo)živé bytosti - argenitary. Samozřejmě nedává smysl, že by se něco tak rozměrově velkého a složitého dalo udělat z mrňavého krystalu, čili se ještě předpokládá existence "řídké argenitové látky"; argenit je ta hustá, výrobky jsou z řídké (jako když se ze sirupu udělají dva litry limonády); zkrátka se tak trochu "nafoukne", když z něj vzniká běžná (atomy tvořená) hmota. Energetická náročnost je daná složitostí informace - míň argenitu se spotřebuje na sto krychlových metrů (pseudo)betonu než na sofistikovaný hodinový strojek.
Psychoaktivní předměty jsou taky z téhle "řídké argenitové látky" (do které je vložený jakýsi "program", který specifikuje, co ten předmět umí). Reartrony můžou ten předmět prostě rozbít a "zredukovat" na původní čistý argenit, ale holt všechna přidaná hodnota se tím ztrácí (asi jako když se šperky roztaví zpátky na zlato). Argia-luové to taky dovedou (Aš-šád na marsovské základně posbíral pár předmětů a zredukoval si je na výchozí argenit, protože ten potřeboval na udržení vzduchu a boj atd.)
A pak je tu ještě ta fligna, že argenit aktivuje spóry Pětice. To se využilo v zápletce

XCHAOS: Týýjo ... to je dobrý! Ty už jsi nad tím přemýšlel, co? Nevím teda co je Krebsův mlýnek (to jen usuzuju z kontextu), ale ten möbiův list je pěkná finta. Potenciálně by se samovolný pohyb reartronů po povrchu prstence možná i dal využít k výrobě energie.

A to si Bramboreena stěžuje že neexistují spin-offy. Existují, akorát nejde o beletrii, nýbrž o vědecké práce :-) Co takhle z toho nedělat povídku, ale populárně naučnou literaturu 26. století? Vysvětlí to zajímavým způsobem princip, ale nesklouzne to k nějakým rovnicím a podobným hrůzám ...

Výroba argenitu by měla být asi víc metafyzická. Ačkoli zase by vzniknul zajímavý kontrast mezi netechnickou civilizací která s argenitem pracuje pomocí meditací a rituálů, a technickou, která na to má nějakou mašinu. Tenhle kontrast v argenitovém vesmíru stejně už je, takže proč ho netáhnout dál.

pokud by ozařováním reartrony dokonce šlo aktivizovat do té doby nepsychoaktivní předmět (vznikala by tím stopová množství argenitu? to může rozhodnout jen autorka...), tak by pak masivní tajné zařízení na výrobu argenitu mohlo vypadat trochu jako iránský styl obohacování uranu v tisícovkách centrifug: někde v podzemí by Gerdánci měli tajné haly, úzkostlivě chráněné před Össenskými agenty, kde se otáčí tisícovky psychoaktivních Krebsových mlýnků a postupně něco obohacují a obohacují :-)

Zkrátka když už spin-off, tak se tam toho bude točit opravdu hodně :-)

Vlastně nevím, proč na to nepřišla spíš Lucasova kolegyně. Vlastně asi přišla, ale ten kolega si za to přisvojil zásluhy (podobně jako tomu skutečně v našem prostoru bylo u objevu DNA, BTW též spirálová struktura... ale tentokrát mu to bylo houby platné, protože víme, jaký byl další osud toho výzkumu). Ve skutečnosti to dál rozvíjela ta kolegyně (ženy je snáze motivovat jinak, než touhou po slávě a uznání...).

KAVEN: BTW, tohle ani nebudu skrývat jako spoiler (nespoiluje to nic z Mycelia canonu :-) Urychlovač reartronů má téměř určitě podobu drueinového pásu, stočeného do tvaru moebiova prstence. Za normálních okolností se na jakékoliv drueinové dvourozměrné struktuře hromadí reartrony na jednom jeho povrchu, zatímco z druhého utečou (volba toho, pro kterou stranu se rozhodnout, je dosud nevyřešený astrofyzikálně-psychotronický prolbém). Ale právě ten Lucasův kolega dostal podvratný nápad: co reartrony udělají, když se drueinový pás rozdělí, otočí a znovu spojí, takže nadále má jen jeden porvrch? samozřejmě, reartrony jsou zmatené, a nějak se pořád nemůžou rozhodnout, jestli jsou na té straně pásu, na které chtějí být, a nebo na té druhé: v libovolný okamžik kolem sebe vidí jen polovinu těch reartonů, které by měly při dané odpovídající tloušťce pásu vidět, a nevědí, jestli jsou na té správné straně. protože ale pohyb po povrchu drueinu je pro daleko snažší, než prostup skrz (protože objem drueinu izoluje, resp. jeho objem je to, co přesahuje do RA prostoru - to, co psychotronické síly usměrňuje, je právě jeho povrch - průsečík složitějšího vícerozměrného mimoprostorového objektu s naším trojrozměrným prostrem), tak z každého další pokusu ubohého utýraného reartronu zkrz mimoprostor na protější stranu pásu vychází reartron o nepatrně více urychlen ve smyslu kinetického pohybu v našem prostoru.

vypnutí urychlovače je pak až tak jednoduchý proces, jako mechanické rozpojení do té doby uzavřeného drueinového moebiova prstence. teď nám reartrony pěkně kolují stále rostoucí rychlostí, ale pochopitelně
zbývá tedy ještě popsat mechanismus, který donutí reartrony odlepit se z povrchu drueinu a vrhnout se skrz značný odpor kladoucí běžný prostor aspoň zhruba směrem, kterým ho experimentátor chce mít: něco mi říká, že tenhle element, zapojený do obvodu urychlujícího drueinového pásu, by mohl být ne nepodobný Krebsovu mlýnku (právě lopatky jsou tvořemé drueinem, z jedné strany pokryté granoplastem, uvnitř prostoru odstíněného od rušivých vlivů protonace dalším granoplastem) a reartrony odlétající z konců lopatek krebsova mlýnku - který to navíc fyzicky roztáčí, to dá rozum - se dále pohybují spirálovitým pohybem, který, když jednoduše z poloměru mlýnku odvodíme jeho vlnovou délku, umožňuje do jednoho z uzlových bodů, kde se trajektorie reatronů protínají, umístit ozařovaný předmět (ale protože je tam fázový posun a uzlové body se pořád posouvají, tak ozařovaný předmět se otáčí na takové jako podložce, na které stojí mimo její střed, s tím, že rychlost otáčení je synchronizovaná s rychostí otáček, kterých dosáhne ten Kebsův mlýnek. Počet lopatek Krebsova mlýnku by mi lákalo, aby bylo pět - ale nemám pro to žádné pavědecké zdůvodnění, zatím :-)

KAVEN:

ARGANNAH:

BRAMBOREENA: Ono je těžký psát spin-off když pořád ještě nevíš co se z těch všech tajemství vyvrbí. Aby spin-off náhodou nedoplnil fakta jinak, než jak je doplní nějaký další díl knihy. Teda ne že zrovna já bych něco spisoval, já na to nejsem vhodná osoba :-)

Na fanfic musíš počkat až když celá sága skončí, a nadávat můžeš jen sobě, že to tak natahuješ ;-)

Rozhovor v Dingiru je fajn, a je dobře že je zájem z nejrůznějších směrů.


XCHAOS: Rád bych si přečetl jak lidi objevovali a zkoumali RA prostor, jak to funguje, a proč se tam může létat rychleji než rychlostí světla. Ar-saliah je sice pěkné, ale bez doplňující vědecké práce to nic nevysvětluje. Třeba by kolem toho mohlo být i nějaké historické předössenské drámo ...

XCHAOS: Existují herní světy k Doupěti (Asterion třeba - z toho vycházejí romány Haniny Veselé, ale píše tam ještě několik dalších autorů, původně to byl herní modul), existují série (JFK, Kladivo na čaroděje), potom Lucka Lukačovičová třeba má takový lehce steampunkový svět (stylizace a rekvizity v zásadě jako ve steampunku, ale zdrojem energie je "aether", čili jsou tam všemožná udělátka a stroječky místo na páru na aether) a do toho světa jí myslím pár kamarádů povídky píše. No a koneckonců před pár lety jsme dělaly Šerosvit (pět autorek se domluvilo na společném světě a vznikla z toho antologie). Je ale fakt, že to je něco trochu jiného, když se ten svět už vymýšlí s tím záměrem, že na něm bude participovat víc lidí (nebo to případně nějaký tahoun "shora" zorganizuje). Nevím o tom, že by v Česku něco takového vzniklo spontánně.

Před dvěma měsíci jsem sem taky dávala odkaz na web Jitky Ládrové, která pořádá soutěž, kam lidi posílají povídky z jejího světa (a nadhazovala jsem, jestli by byl zájem něco takového udělat k Myceliu - což tedy fakt nebyl :D). Z té krátké diskuze, která tu kolem toho vznikla, jsem si odnesla závěr, že kdybych někdy podobnou "soutěž" chtěla vyhlašovat (čili uměle podnítit vznik nějakých houbových spin-offů), muselo by to být pod záštitou nakladatelství a s jasnou perspektivou pro autory, že když napíšou něco použitelného, je tu šance na vydání v antologii (tj. na zviditelnění i na honorář).

ZUZKAOU: ...takže to vypadá, že budeme mít Mycelium Legends s choboty a ráhnovou kostí a Mycelium Canon bez chobotů a ehm, s chrupavčitýma ušima? :-)

(sorry, jestli to je spoiler :-) ale jako napadá mi zvrácená myšlenka, že vlastně nevím o českém sdíleném sci-fi/fantasy univerzu, ke kterému by nějací třetí autoři psali spin-offy... takže stejně, jako hecuju s tím sfilmováním, tak si pohrávám s myšlenkou napsat fan-fikci z argenitového/myceliálního univerza, protože ona ta rozkošatělost si o to říká... by to rozhodně ale musela být nějaká hard-scifi se spoustou reartronové fyziky, apod. :-))

ZUZKAOU: ...takže to vypadá, že budeme mít Mycelimu Legends s choboty a ráhnovou kostí a Mycelium Canon bez chobotů a ehm, s chrupavčitýma ušima? :-)

(sorry, jestli to je spoiler :-)

ZUZKAOU: To ovšem mistr Yoda taky :)

BRAMBOREENA: tak po té co zmizely choboty, tak tu padalo něco o tom, že vlastně vypadaj jak přerostlé, antropomorfizované siamky a nebo sphynxové, ne?

BRAMBOREENA: Dingir má i websajtu! A dobrá zpráva, nejdůležitější věci se odehrají vskrytu jsou dokonce online. :) http://dingir.cz/cislo/16/4/nabozenske_podhoubi.pdf

Z ankety LN o nejlepší knihu roku:

Václav Bartuška, diplomat
Vilma Kadlečková: Hlasy a hvězdy (Argo). Pátý díl ságy Mycelium. Pro fanoušky sci-fipovinná četba, pro nás ostatní podobenství o světě, kde lidé ochotně přejímají technologie přinášející zotročení.
Umberto Eco: Numero Zero (italsky Bompiani, Milan 2015, anglicky Harvill Secker, London koncem roku 2015). Poslední román Umberta Eca. Nikdy už nenapsal nic tak výjimečného jako Jméno růže, ale psal pořád výborně.