• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
    • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    BRAMBOREENAMycelium -- Nejdůležitější věci se odehrají vskrytu...
    ZUZKAOU
    ZUZKAOU --- ---
    1 odpověď+5
    Slavná televizní mystifikace: Lenin se stal houbou! | Epochaplus.cz
    http://epochaplus.cz/?p=31680

    No na druhou stranu - dost by to vysvětlovalo!
    SARGO
    SARGO --- ---
    BRAMBOREENA: Zajímavé... jako útěk by mi přišlo, kdyby to skončilo naopak :-))
    GAARQ
    GAARQ --- ---
    +3
    BRAMBOREENA:
    reprezentanti obou dvou ras berou boha/ježíše víceméně jako náhražkovou drogu. peter začal fetovat ježíše místo koksu a chlastu, vliv to na něj má stejný, umožňuje mu to ignorovat v jakém je stavu (srovnejte si, jak vždycky zpustnul u oázanů a jak vypadal jako bezdík), ignorovat okolnosti. s beou vesele šňupali evangelia, aby se oba oprostili od svých minulostí, jenže když už jsou dávky moc vysoké a nejde je dále zvyšovat, přestanou působit. bee je houby platné vědomí, že bůh se zajímá o každého, když na ni odevšad křičí, jak se všechno posesouvá do pekel; droga už jen obtěžuje, ale nezabírá. já jsem peterův návrat chápal jako skutečný pokus o abstinenci, uvědomil si, že to jediné důležité je, být tady pro lidi, ne proto, že je to chce nějaký bůh, ale jen kvůli těm lidem samotným, kvůli bee a dítěti. začal se chovat lidsky. ten nepřeložitelný peterův proslov zakončený "odpuštěním" je imho jeho doznání k tomu, že se k této myšlence dopracoval. oázanům už také došlo, že věci se mají jinak, než si mysleli.

    oázany si autor vymyslel jako model někoho, kdo přijme ježíše jako jiný druh drogy, jako analgetikum, ne jako opiát. jedni oázané žerou prášky, jiní ježíše. obojí to dělají proto, že celý ten jejich biom je postaven na tezi neschopnosti sebeopravy - sebemenší zranění je smrt. proto ty hábity, rukavice, pomalý a skoro bezobsažný život, proto to zděšení, když petera kousl ten prasopták a posvátné nadšení, když se vrátil úplně v cajku. ježíš funguje. proto se milovnice č. 5 nechala odvést na základnu, ježíš-lidi-doktor jí měli prokázat stejné milosrdenství života věčného, jako peterovi. proto byli vyděšení, když na to ten předchozí páter přišel a v hrůze zdrhnul.
    BRAMBOREENA
    BRAMBOREENA --- ---
    A mezitím ještě jedny skvělé houby a jejich přednosti: https://www.facebook.com/bosh.tv/videos/1142981905780308/
    BRAMBOREENA
    BRAMBOREENA --- ---
    2 odpovědi
    SARGO: Tohle je zajímavé, vůbec jsem se na to nedívala takhle. Hm... možná si ten konec ještě jednou přečtu; třeba fakt tomu Michelovi křivdím, když mi připadá, že Peter z té situace prostě... utekl.
    SARGO
    SARGO --- ---
    1 odpověď+2
    BRAMBOREENA:
    On je tu ještě jeden aspekt, proč mi přijde přirozené, že jejich postoj ho nijak zvlášť nerozhodí: protože z teologického hlediska nejde o nic zvláštního. A ani dotyční nemusí být mimozemšťané :-D Jejich doslovnost je hodně fyzická, ale jinak představa moudrého starce na obláčku (nemilosrdně přímá personifikace), či svatý Petr u brány do nebe, čerti s vidlema a postavy andělů, ale i nebetyčná pověrčivost... to všechno k věřícím patří, a hromada jich, zejména nevzdělaných či bez teoretického zájmu, bere hodně věcí doslova. Vzato kolem a kolem, vůbec nevidím důvod, proč by to mělo jeho vírou jakkoli zatřást :-)
    Zato aspekt rozhodnutí, které musel provést, a které tam prožil dostatečně intenzivně - tedy kterou stranu zrcadla zvolit - toť skutečná podstata příběhu. Si myslím teda. :-) Některé možnosti jsou až bolestně jedinečné, lákavé, neopakovatelné, fascinující... sáhnout po nich či nesáhnout, projít skrz definitivně pro jednu z částí své povahy a duše, aby ty ostatní zemřely navěky... Dopřát si ten luxus, že mohu skutečně volit, a tu hrůzu z toho, že volit musím a nikdo to za mě neudělá. Dokonce mít všechny důvody a alibi, abych mohl jít tou pohodlnější cestou. A přesto zvolit - snad - s nějakým nadhledem toho, co je skutečně důležité.


    Místní osazenstvo se možná vesměs přiznává k beletristickému ochlazení, ale Mycelium má očividně čestnou výjimku, takže doufejme, že ti to vyvanutí dlouho nevydrží :-)
    BRAMBOREENA
    BRAMBOREENA --- ---
    +7
    Dobře, dobře, depku jsi mi rozmluvil...

    A kromě toho - pak člověk přijde na Facebook a tam ve zprávě tohle. Kocourek se prý jmenuje Ludvík. Aneb - "Je ti smutno? Osud ti dodá koťátko!" :D

    KAVEN
    KAVEN --- ---
    +4
    Jej, tady je to nějaké depresivní. Fabera neznám, ale smysl beletrie je přeci jasný - číst, poslouchat nebo se dívat na pěkné příběhy. Lidi to mají rádi dnes, měli to rádi ve středověku, v antice, a budou to mít rádi i poté, co se přestěhují na jinou planetu. Příběh o tom, že člověk projde něčím závažným, a úplně ho to změní, je stejně zajímavý jako ten, kdy člověk projde něčím závažným a nakonec zjistí že ho to vůbec nezměnilo. Obojí může být zajímavým příběh se zajímavým vyústěním, a navíc oba můžou být realistické, protože obojí se stává. Ano, obojí, a všichni to víme, bez ohledu na to jak moc kolem toho budem mudrovat.

    Ad poslední kniha - tak každý autor napíše nejlepší knihu jen jednou, že. U Tolkiena se za opravdovou velkou knihu (svým významem) dá považovat akorát Pán prstenů, který je rozsahem nejspíš menší než 5 dílů Mycelia ... a vadí to někomu? Snižuje to snad Tolkienův význam nebo kvalitu jeho díla? Byl by Herbert horší spisovatel kdyby napsal akorát jednu Dunu, a už ne stohy pokračování? Jestli budeš mít po Myceliu chuť něco napsat, tak to napíšeš, jestli ne, tak ne. Ani v jednom případě nemáš čeho litovat, protože Mycelium samo o sobě je skvělý počin na který můžeš být pyšná.

    Ale pozor, šestka se dopsat musí, protože jednou začatá práce se má dokončit. Jestli POTOM zahodíš klávesnici a budeš se do konce života věnovat třeba sestavováním sbírky motýlů, tak budeš stejně dobrá autorka, jako kdybys místo motýlů toho napsala pět dalších pokračování.
    BRAMBOREENA
    BRAMBOREENA --- ---
    1 odpověď
    SARGO: Ano, tohle jsi mi k tomu Faberovi říkala, vzpomínám si - že člověk v určitém (středním?) věku už názorově nelítá jak praporek sem tam a že nevidíš jako problém, že hlavního hrdinu ty události nijak nezměnily. Jenže to je podvod na čtenáři. Proč potom cokoliv psát? Proč to číst? Když se vlastně nestane NIC?
    Ale co se obecně týče možností radikální proměny člověka pod vlivem nějakých událostí - já si myslím, že speciálně v otázce víry ho možná nějaká událost může "přehodit" (přepólovat) mezi stavem on/off celkem snadno. (To s tím úplně nesouvisí - ale mně se tohle osobně stalo s jídlem: z důvodů etických jsem se ze dne na den stala vegetariánkou, čtyři roky mi to vydrželo, a pak jsem podobným způsobem ze dne na den vegetariánkou být přestala... a to není otázka žádné hluboké minulosti a naivního mládí, viz loni v srpnu, kdy mi - jak zrovna ty dobře víš! :D - zničehožnic během týdne ruplo v kouli a od té doby mám stav "sacharidy off"; žádné velké odhodlávání, ale přesto radikální změna životního stylu, která trvá už sedm měsíců... :D) Teď je to trochu zmatená úvaha, uznávám, ale možná to svědčí o tom, že tyhle změny a přepínání duševních stavů typu "teď budu oddaný určité myšlence - čili věřit v ni - a budu se podle toho v každodenním životě veledůsledně (fanaticky?) chovat" versus "tak teď už zase ne" možná nezasahuje do zdaleka tak hlubokých vrstev osobnosti, jak by člověk předpokládal.
    Abych se ale obloukem vrátila k tomu Faberovi: to, co tady dovozuju, by spíš bylo argumentem pro to, aby se Peter pod vlivem kontaktu s Oázany neměnil vůbec, protože jestli je víra v Boha taky jen náhodný momentální stav mysli, proč by vůbec nějaké události vlastně měly člověka měnit? - jenže tímhle vlastně zároveň taky popíráme smysl jakékoliv beletrie a padáme do totálního nihilismu: jestli tedy člověka nic nemůže změnit, pak ani nemá smysl psát (nebo číst?) knihy o událostech, které se tváří, že by mohly mít tu moc v hrdinovi nějakou změnu vyvolat, protože ta změna je stejně jenom iluze a nezmění se fakticky nic. Dospěl k tomu Michel Faber (který co se mi doneslo prohlásil, že tohle byl jeho poslední román a že se psaním končí); a dospělo k tomu celé zdejší osazenstvo, což se navenek projevuje tím, že už nečte beletrii.
    Jejdamajda... jak já tu šestku jenom dosmolím? Taky už mám pocit totálního vyvanutí, smíření a prázdnoty... a, upřímně řečeno... v uplynulém roce už mě nejednou napadlo, že Mycelium možná bude moje poslední kniha.
    SHADOWALKER
    SHADOWALKER --- ---
    +3
    Je velmi úlevné zjistit, že nejsem jediná, kdo přestává číst beletrii. Už jsem z toho začínala mít mindrák... že jsem snob, když mě většina těch knih prostě nebaví. A oproti dřívějším písmenkovým orgiím, čtu teď relativně málo. A taky víc přepadám k faktografické a naučné než dřív.
    SARGO
    SARGO --- ---
    1 odpověď
    RIP: Tak aby tu byla i opozice - patrně proto, že jsem nepochopila úplně dobře ústřední myšlénku románu (jak tu tak koukám), mi to přišlo v pořádku :-D
    Ono proč by se měl nechat hrdina rozhodit jenom tím, že není v jistých aspektech pochopen, když už samotný fakt, že se vůbec domluví s někým tak cizím, alespoň na nějaké rovině, je fascinující sám o sobě. A když se mu dějí věci značně osobnější, které tvoří určitý štít mezi ním a všehomírem. Navíc jsem skutečně nevěděla, jak se nakonec rozhodne (a byla jsem přesvědčená, že to nevěděl ani autor, což mi Witt k mému hlubokému uspokojení potvrdil :-)), a svým způsobem mě to překvapilo; to rozhodnutí takové, jaké bylo, může dle mého učinit jen velmi mladý autor z naivity, nebo již zralý z poučenosti. Přílišné duševní obrody jsou občas únavné, tady mi proces v něm přišel takový uměřeně případný. :-)
    VANEK
    VANEK --- ---
    BRAMBOREENA: Mimochodem, máš to jen s romány, nebo i povídkami (např. nedávná nejmenovaná antologie)? :-)
    RIP
    RIP --- ---
    1 odpověď
    BRAMBOREENA:
    GAARQ: Moje argumenty do-pís-men-ka :-) Teď si Wittgenstein začne myslet, že jsme se na něj smluvili :-)
    GAARQ
    GAARQ --- ---
    1 odpověď
    BRAMBOREENA: tak v názoru na toho fabera se shodneme takřka 100%.

    mě se líbí myceliální/argenitové univerzum, ale nějak obtížněji stravuji ten příběh a styl, což už jsme si pověděli několikrát ;) docela mě to teď, vlastně krok před vyústěním mrzí. ale třeba se pochlapím a jak vyleze 6, tak to dám.
    SARGO
    SARGO --- ---
    +3
    GAARQ: Tuším, o čem mluvíš, pár let jsem nečetla skoro vůbec (nebo jenom naučnou), než mě to zase začalo bavit. I tak se mi uchytí už jen máloco. Moc číst je prostě hrozně nezdravé, čtenář vyhoří :-)
    BRAMBOREENA
    BRAMBOREENA --- ---
    3 odpovědi+2
    GAARQ: hele v tom ti úplně rozumím... já to mám taky. Mně se hlavně hrozivě zvyšuje poměr knih rozečtených ku skutečně dočteným; už je to tak padesát k jedné. Faberova Kniha zvláštních nových věcí je právě jedna z těch mála, které jsem dočetla, ale bylo to spíš kvůli ID Wittgenstein než z opravdové chuti a výhrady jsem měla obrovské. Kupodivu ne kvůli těm "scifistickým nesrovnalostem", na kterých se více lidí shodlo včetně Witta (svět by nemohl takhle fungovat, využití Oázy by vzhledem k situaci na Zemi probíhalo brutálně jinak, tamní "odborníci" jsou zoufalí diletanti, prostě - nefunguje to, není to uvěřitelné), ale kvůli stavbě příběhu: nespěje to nikam, rozplizne se to do ztracena, nefunguje to imho jako román. Ústřední myšlenka a pointa
    s regenerací Oázanů a tím, že si Bibli vykládají doslovně v té fyzické rovině, čili je to z jejich strany zásadní nepochopení celé koncepce křesťanství
    hlavního hrdinu vůbec nerozhodí, a přitom to je přesně věc, která by měla přece jeho vírou v základech otřást - nebo ho aspoň přivést k tomu, aby se nad ní znovu zamyslel; nemuselo by to nutně znamenat, že od víry odpadne, ono by ji to mohlo i upevnit, to je celkem jedno, ale mělo by to s ním udělat NĚCO; to, že celá věc vyšumí do ztracena bez jakéhokoliv posunu v jeho osobnosti a on z té konfrontace (s oázanskou realitou) vlastně "uteče" tím, že se zaměří na osobní rovinu a jde si řešit manželku, beru tak, že ta kniha prostě nemá konec.
    No a s Myceliem je mi to líto, ale u tebe se absolutně nedivím.
    GAARQ
    GAARQ --- ---
    2 odpovědi+3
    VANEK: nepamatuju si, kdy jsem v mládí četl PLV naposledy, odhaduju mezi 15-16 rokem, nu a naposledy jsem to četl před cca 5 lety, což je rozpětí cca 25 let. při tom posledním čtení si už člověk jasně uvědomoval zastaralost kulis a dětskost podání, a pokud mám zafixované nějaké pocity, které se mi vrací i teď, muselo to být těmi pakovanými ranými čteními. pořád se mi líbí ty obrazy setkávání s venušany, atmosféra. dost možná i přes postupující duševní okoralost a vyčtenost nejsem schopen úplně číst, co tam je, ale co si myslím, že tam je.

    mimochodem, mám skutečně čím dál větší potíže číst beletrii. pocity triviálnosti, banality a nudy se na mě lepí i ze stránek knih, kde bych je nečekal; třeba teď neuvěřitelně zápasím s tím novým faberem (kniha zvláštních nových věcí). žena je z toho nadšená a když jsme o tom debatili, kdykoliv přišla s nějakým pozitivem, ne že bych nesouhlasil, ale nepřišlo mi to jako nic tak extra zajímavého. spíš se čím dál snadněji nechám rozhodit sebemenší nesrovnalostí textu a mých interpretací a představ. progresivní mentální petrifikace ;) poměr přečtené pop-naučné a krásné literatury se nyní výrazně překotil směrem k té první (tak 4-5 : 1), bývaly doby, kdy to bylo výrazně obráceně. což mi připomíná, že se nejsem ani schopen rozhoupat přečíst si poslední mycelium (5), páč mám strach z toho, co na to řeknu. všude samé nadšení a já už trpěl u 4 jak raněný slon.
    BRAMBOREENA
    BRAMBOREENA --- ---
    +2
    VANEK: asi tam hraje roli celá řada vlivů - nejen míra změny, způsobená zestárnutím, ale třeba také očekávání a momentální rozpoložení. PLV jsem otevřela cca před pěti lety s tím, že bych to nejmladší dceři (té poníkové) zkusila číst, a nešlo to, je to už dneska na mě moc okázale patetické.

    A Old Shatterhand - jasně, tam je to taky; vybírám si tenhle rys celkem neomylně :) Spíš mi imponovaly právě ty jeho zálesácké znalosti a odhad situace (poté, co je tedy jaksi slavně získal a přestal být greenhornem) než pěst sebevíce drtivá.
    BRAMBOREENA
    BRAMBOREENA --- ---
    +3
    LASHANA: To ti rozumím, taky mi opus ve škole zabavili, uaaá! Příběh z galaxie Sitrix mi sebrali zpod lavice na hodině ekonomiky! :D Jenže já to vyhodnotila právě opačně: usoudila jsem, že to, co je nutno odmrštit a čemu je nadále potřeba se důsledně vyhýbat, je... ta ekonomika :D
    VANEK
    VANEK --- ---
    2 odpovědi+1
    GAARQ: Já si nejsem jistý, jestli se ty pocity neudržují průběžným znovučtením a jestli návrat po přestávce desetiletí už nehrozí zásadním zklamáním. (Srov. vaření žáby.)

    BRAMBOREENA: Competence porn není taky Old Shatterhand?! ;-))
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam