KAVEN: Mluvíš mi z duše, když připomínáš podíl čtenáře. Každý z nás má svého Lucase, svou Paüsuë atd.

Mně Mycelko připomíná staré báje těmi exotickými protagonisty, z větší části nadlidmi, částečně dokonce bohy. To celé šmrcnuté nesentimentálním psychologickým románem a podané s distancí, občas soucitně, občas pobaveně.

Asi bych souhlasil, že člověk vnímá, že autorský hlas je ženský, ale ženská perspektiva není na tom díle to hlavní; důležitějších je pro mě pár jiných věcí.

BRAMBOREENA: Bodejť, protože od dopracování technických detailů jsou přeci fanoušci :-)

No tak jestli máš publikum generově vyrovnané, tak utíkat právě nebudu, a nádavkem se nebudu stydět za to, že od začátku fandím Pinkertině, a vůbec bych ji neuškrtil. A když se tomu někdo bude posmívat, tak uspořádám duhový průvod mužských příznivců Mycelia ;-) Nazval bych to třeba "Össe pride"...

KAVEN: ... zato teď odsud z auditka všichni chlapi utečou, aby si nezadali...
Žádné statistiky nemám, jen povšechný dojem při pohledu do publika na křtech či besedách a ze vzkazů či mailů, které mi tu a tam někdo napíše - a tam se mi zdá poměr vcelku vyrovnaný. Ale on je V.Š. zkrátka tak trochu technokrat - nevím, jestli jeho knihy znáš, ale má to právě takový spíš "inženýrský" charakter (v tom smyslu, jak jsem se to tu ne zcela úspěšně pokoušela popsat), čili asi má preference trochu jiné a toleranci k užvaněnosti nižší a zálibu v technicistních hračičkách vyšší. Možná by nakonec za "ženské" psaní označil třeba i Miloše Urbana a Michela Fabera, protože ti se konstruováním sofistikovaných reálií (ne, nechci být baba jedovatá a říkat tomu "samoúčelné přebujelé rekvizity", kdepak, vůbec ne! :D) do svých knih taky moc neobtěžují :D

BRAMBOREENA: Kliknutím na datum: https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=413021722379012&id=100010135626730 Na můj vkus je to drobátko moc ani tak inženýrské per se jako padesátnické.

EDERA: Jakožto magistr (přírodních věd) upozorňuji, že ne každá dichotomie se dá namapovat na jinou (byť některé východní nauky se o to snaží). I když nepochybuji, že v bibli by se našla i bližší.

KAVEN: Jakkoli chápu cíl Vilmina přirovnání, také mám jisté problémy s jeho konkrétní realizací -- na řešení vztahů mezi jevy je přece potřeba docela dost jejich charakteristik. (Ani nemluvš o tom, že charakteristiky a detaily taky bývají často dány vlastními souvislostmi a vztahy.)

Ostatně, připomněl bych, jak na velmi podobné téma debatovali Novotný s Hauserovou před nějakými 25 lety (tady je pokus pH o dialektickou syntézu, bohužel bez toho klíčového obrázku: http://interkom.vecnost.cz/1992/19920119.htm ). Vskutku, nihil novi sub sole (et vanitas vanitatum?).

CORNHOLIO: tak ale paraziticky houby se tu zminovali uz vicekrat a i ja nedavno vybonzovala tuto pointu.

BRAMBOREENA: jen dodatek k oblým a hranatým tvarům v souvislosti s vývojem společnosti - pěkně to shrnul náš profesor Sedlák na brněnské architektuře, blahé paměti, takto odborník na Santiniho: "Konec každé epochy má obecně barokní rysy".

KAVEN: děkujeme za názornou ukázku, jak funguje uvažování inženýrského mozku v praxi:P
JANADVORACKOVA: hele, já vážně uvažuju o tom, že budeš první člověk, kterého si na nyxu zablokuju. Vůbec nic proti tobě nemám, ale už několikrít se mi stalo, že s komentářem "nebudu spoilerovat" nebo "tohle přeci není spoiler" jsi vyspoilerovala věci, co jsem si chtěl přečíst/shlédnout a něvěděl jsem o nich, až do tvého komentáře. Na tuhle knížku se chystám od chvíle, co vyšla, recenzím se nijak nevyhýbám, ale fakt jsem dodnes nevěděl, že tam tu nákazu způsobuje houba. Ono se tomu asi vyhnout nedá, to by člověk musel vypnout všechny soc. sítě, ale u tebe se mi to stalo už několikrát - nic ve zlém:)

JULIANNE: Byl to spíš bonmot než ucelená teorie ;) - ale holt každopádně je to spíš spojitá škála, na které člověk někde je, než dvě izolované krajnosti, ze kterých by si musel vybrat stylem buď/anebo. Určitě všichni občas využíváme oba typy přístupu dle situace. No a u knih totéž: různé pasáže jedné knihy se budou lišit tím, jestli v nich převažuje jedno nebo druhé.

A ještě jeden postřeh přidám: harlekýnky jsou vlastně "inženýrský" typ knih pro ženské: vyžívají se v popisech, jak se hrdinka obléká na schůzku či na ples (což je jistě ekvivalent toho, jak akční hrdina nabíjí kvér), a vlastně i ty "vztahy" jsou tam nahlíženy konkrétně a prakticky: řeší se, jaký typ citu hrdina k hrdince chová a jak technicky zvládnout tu kterou situaci, ne nějaké její obecné významy.

EDERA: U Bible to skončí vždycky, pokud to zrovna neskončí u Freuda :D

BRAMBOREENA: A jsme zase tam, kde jsme byli:
Poems - The Sons of Martha
http://www.kiplingsociety.co.uk/poems_martha.htm

Dneska jsem narazila na březnový post od Vládi Šlechty o Myceliu. Ani to nijak nestrhává, ale asi to fakt není knížka pro něj – zajímaly by ho (a hledá tam) přesně ty věci, které tam nejsou a nebudou, protože nezajímají mě a jsem líná je tam napsat, ba i vymýšlet. Zažila jsem ale díky tomu krásný moment miniosvícení, kdy mi docvaklo, co mám nadále do omrzení omílat na všech nekonečných a příštích besedách o "ženském psaní". Ta dělicí čára (daná způsobem myšlení) přece vůbec nevede mezi ženskými a chlapy, ale mezi lidmi s myšlením (a zájmem o okolí) "inženýrským" a "vizionářským. Člověk "inženýrského" založení vám přesně řekne, jaké jsou charakteristiky a přednosti toho kterého typu mobilu, kabelky, kvéru, obchodu s oblečením, biopotravin, diety, operního představení, finančního produktu, erotické pomůcky, mateřské školy, výstavy obrazů, prezidentského kandidáta, last-minute letenek, sportu, vína, hudebního stylu či domácího mazlíčka. Konkrétní okruhy zájmů napříč pohlavími mohou a nemusí být stejné (proto jsem taky napsala tak dlouhý výčet – u některých položek opravdu nelze rozhodnout, jestli je to vysloveně doména mužů či žen), ale důležitý je přístup: zájem o typologii konkrétních jevů a zkoumání jejich funkčnosti. Naopak lidi poddruhu "vizionář" baví abstraktní koncepty, souvislosti a vztahy (jak mezi jevy, tak mezi lidmi): třeba proč hranatá kabelka ladí zrovna k určitému typu bot a jakou má design souvislost s aktuální fází vývoje civilizace*. Inženýr muž s inženýrkou ženou mají (co se způsobu myšlení týče) mnohem víc společného než (stejnopohlavní) inženýr s vizionářem.

Celý tenhle postřeh je zoufale triviální, já vím... ale na těch besedách o ženském psaní to fakt ještě nikdo neřekl!!! :D

* Tohle není vtip, ba ani blbost; to mi utkvělo z jedné přednášky na MZLU: když se společnost momentálně rozvíjí a cítí se sebevědomě, tak ve vizuální sféře (architektuře, umění, designu...) inklinuje k hranatým a geometrickým tvarům a liniím, zato když přijde fáze stagnace a nejistoty, tvary jsou spíše oblé :D

Nevím, jak vyrobit permalink (nejsem inženýr), ale ten post je asi třetí na FB profilu SF autora Vladimíra Šlechty, vše zcela veřejně k vidění (my spolu ani nejsme sfriendovaní): https://www.facebook.com/profile.php?id=100010135626730&fref=ts

KAVEN: Je toho takhle plny Skvorecky, napriklad.