XCHAOS:
GAARQ:
Ad písma, logografická VS hlásková (resp. založená na zvucích - tj. i sylabická a případně další). Já myslím že oba směřujete k tomu samému, akorát každý z jiné strany.
V zásadě jak mluvená řeč tak písmo jsou cesty, jak dostat nějakou myšlenku k příjemci. Každá ta cesta má významně jiné možnosti (obrázky VS zvuk), a v zásadě není důvod proč by měly mít něco společného. Pokud chtěl někdy v počátcích civilizace někdo něco napsat, přirozeně se držel myšlenky a ne mluveného jazyka. Tím vznikly piktogramy, a ty mají kromě zjevných nevýhod i výhody - jsou +- univerzální bez ohledu na jazyk, a jsou hodně úsporné (což je mimo jiné důsledek značně omezené množiny toho, co jimi lze sdělit).
Když společnost začíná psát víc, přestává jednoduchý systém piktogramů stačit, a to je ta chvíle, kdy se písmo začne inspirovat z řeči. Protože řeč je v tu dobu rozvinutá tak, že umožňuje sdělovat hodně složité myšlenky, takže je logické nějak opřít písmo o tento už existující systém. Z toho vznikne logografické písmo, které bere původní piktogramy, přesněji je definuje, a začne je rovnat v duchu systému mluvené řeči. Tím písmo získá stejně rozsáhlé možnosti vyjádření jako řeč, ale přichází o část univerzálnosti (už je vázané na jazyk) a úspornosti (znaků je víc a nové významy se vytvářejí jejich kombinací, takže už se toho prostě musí psát víc). Na druhou stranu část univerzálnosti a úspornosti pořád zůstává, písmo není vysloveně vázané na zvuky, ale spíš na významy. Díky tomu si číňani ze severu a z jihu mohli dřív mít problém porozumět mluvenou řečí, ale pochopili se díky písmu. Výsledné písmo je tak trochu hybrid mezi čistými piktogramy a čistým hláskovým písmem.
No a třetí vývojový stupeň je opustit původní logografický systém úplně, vzít si z něj jen pár piktogramů, a používat je pro zápis zvuků a ne myšlenek. Tím se písmo kompletně sváže s řečí, získá všechny její vyjadřovací možnosti, a významně se zjednodušší (protože funguje stejně jako mluvená řeč) ... ale na druhou stranu ale definitivně přijde o univerzálnost a úspornost piktogramů.
Gaarq má naprostou pravdu v tom, že i logografické písmo musí být svázané s řečí (a tím přestat být čistě piktogramově "obrázkové"), jinak složitější myšlenky vůbec nedokáže zapsat, a v tomhle stádiu je i čínština. XChaos má naprostou pravdu v tom, že naše hláskové písmo bývá dnes stále více obohacováno piktogramy kvůli jejich univerzálnosti a úspornosti, a tím opravdu hláskové písmo získává logografické prvky, protože to má svoje výhody. Jak daleko se v tomto procesu dostanem, to bůh suď. Osobně na nějakou kodifikaci stadardních piktogramů v češtině nebo angličtině nevěřím, ale můžu se mýlit.
Pro mě zajímavý postřeh je, že vývoj nejde jen od logografickému k hláskovému písmu, ale spíš se točí dokola, a nedá se říct co je víc. Podobný princip funguje u typů mluvených jazyků, ale u písma mě to vlastně nikdy nenapadlo.