Rejstřík tlusté knihy nemá funkci Ctrl F.
A není to tím, že je ta kniha z roku 1960.

Jak jsem teď nastavená na to lyžování... Tak jsem si tady chvíli pomyslela, že tam mají fakt slušnou oblevu...

[ JAKKILLER @ Fotky uživatelů Nyxu při sportu ]

NEI: Ja si kdysi v mobilu na kalkulacce nastavil budik.

Jdu po betlémskym náměstí a týpek se mě ptá na cestu ke Karlovu mostu. Tak mu jí jako vždy anglicky popíšu, rozloučíme se a vyrazim svojí cestou, když najednou facepalm. Vždyť se mě ptal česky.

takovy to, kdyz tri dny resite koupi novyho auta, projizdite fotky, inzeraty, planujete opravy a upravy, nemyslite na nic jinyho, a pak prijdete po tejdnu do garaze... a WTF?
jo aha, dyt ja to auto vlastne nemam!

Dlouhý vedení:

Přijde kolega (třídní, v jehož třídě učím): "Potřebuju s tebou mluvit o dětech, " (zbystřím, jsem jeho zástupce, blíží se vysvědčení...), "žerou modelínu."
Zděsím se, že gymnazisti při hodinách matiky jedí modelínu, kterou před tím nakradli u mě ve výtvarce.
Kolega: "myslím SVOJE děti."

(Prostě se přišel zeptat, jestli existuje nějaká jedlá modelína, pro jeho prťata.)

NEI: já si jednou nastříkala na boty suchý šampón... asi není dobrý nápad mít obojí v předsíni na polici hned vedle sebe. :D

Deset minut hledám před odchodem kartičku do práce, na stole nic, v kabelce nic, v kabátu nic ... Co mě to tlačí v podprsence? Aha...
Je mi hrozná zima na nohy a profukuje... Taky mě mohlo napadnout zjistit, jestli jsem si stáhla ve spěchu spodničku, dřív, než po dvaceti minutách mrazu.

Právě sedím ve vlaku a vedle mě v kupé starý pán s poměrně silným parkinsonem. Před chvilkou sem se najednou zarazil, jestli mi přestaly fungovat sluchátka a jestli mi tu řve punk rock na celý kupé, protože proč by si jinak pán přikyvoval přesně do rytmu Stiff Little Fingers.

Vlezu na FB a čtu: "Hello, today is erection day!" To už ti spammeři přehánějí. Aha, "election."

Čtu titulek "Prezidentské volby jsou novou šancí pro slabomyslné Čechy" a dává mi to smysl.
(svobodomyslné)

Vysokoškolská zkouška, sedíme 4 naproti vyučující a odpovídáme.
Já jsem ten den už na druhé zkoušcce, nic moc jsem nenaspala a mozek to už pomalu vzdává.
V: "Tak poslední otázka, řekněte mi třeba něco v Braillově písmu"
Já: (Něco odvykládám)
V: Dobře a na čem se třeba píše
Já: (V hlavě - jasně, to je Pichtův stroj. Jenže pak mi to nějak nejde vyslovit, slovo se v hlavě začíná kroutit až nakonec prohlásím) "Pičův stroj"

Záchvat smích spolužaček i zkoušející
Ale zkoušející to vzala velmi v pohodě... prohlásila že "Freude, Freude, ale já vás chápu slečno, co jinýho bysta taky mohla říct, když vás zkoušim já, co se jmenuju Šukalová"

AZA_: ano, obvykle si to i se zájmem přečtu, než mi to dojde

AZA_: no jo, taky už se mi párkrát stalo

"Kolik máte těch rohlíčků?"
"Je jich... Alenko, nech to tam! Polož to! Rohlíků je... myslím to vážně! ... deset."

S tím mým zapomínáním bych měla něco dělat. To, že víc jak týden chodím bez peněz, protože se vždycky zapomenu stavit do bankomatu, a i desetikorunové položky v obchodě platím kartou, je dost blbý. Ale zapomenout i to, že jsem si už vybrala, je už na pováženou. Ano, koukla jsem do peněženky a chvíli se divila, co tam dělají ty peníze.