SABRIEL13: já už dávno zjistil, že mezi češtinou a slovenštinou nerozlišuji. Jednou jsem si četl Čapkovu "Válku s mloky", a teprve když jsem ji dočetl a manželka, která ji viděla na stole, se mě zeptala, jestli ji máme i česky, jsem si všiml, že to je "Vojna s mlokmi" :-)

SABRIEL13: já jsem takhle pravidelně zažívala šok v tramvaji v Praze, když jsem přijela z Německa.. vůbec jsem nerozuměla jakým jazykem lidi mluví. Měla jsem mozek nastavený na němčinu a bylo to úplně nesrozumitelný.

TRISSIE: palacinky je nutne delat na dvou panvich zaroven. Pak cloveka prejdou tyhle choutky nekam odbihat... A je i driv hotovo :D

SABRIEL13: Já to ale dělám běžně, na nyxu i v reálu. Každopádně pardon, netušila jsem, že by někomu mohla vzniknout i újma :")

SABRIEL13: Bývalý kolega, Slovák, pracoval v zahraničí v nadnárodní IT firmě a měl v Praze nějakou přednášku pro studenty. Akce byla v angličtině, na dotazy po ní odpovídal v češtině - uměl velice dobře, ani bych nepoznala, že není rodilý mluvčí. Ovšem pak položil otázku jeden student - Slovák ve slovenštině. On se chudák úplně zasekl a nebyl schopen mu ve svém rodném jazyce odpovědět. Prostě měl v operační paměti nahrané zároveň jen dva jazyky :))

Mám v práci koegu z Francie, který mluví výborně anglicky, ale má tak ukrutný francouzský přízvuk, že když jsem ho slyšela mluvit poprvý, musela jsem se aktivně soustředit na to, že je to angličtina a nemám se snažit v tom hledat francouzský slova.

Občas se mi stane, že někdo z mých multilinguálních kolegů promluví jazykem, kterému rozumím, ale nejsem zvyklá, že tenhle člověk mluví touhle řečí, takže mi chvíli trvá, než mu začnu rozumět.

Občas se mi stane, že když kolem mě mluví různí lidé různými jazyky, které ovládám, tak nejdřív odpovídám každému mluvčímu v jazyce, kterým na mě mluví, a pak se v nějakým bodě zaseknu a musím začít mluvit ještě nějak úplně jinak, protože nejsem schopná dát dohromady souvislou větu.

Prostě radosti polyglotů, klasika.

Ale právě se mi poprvý v životě stalo něco podobnýho se psaným textem.
Na první přečtení měla pocit, že je s něco strašně špatně a pisatelka musela utrpět nějaký úraz mozku, protože jsem od Nellas očekávala češtinu, a ona prostě napsala odpověď Clavenovi slovensky.

[NELLAS @ VEGETA NÁRODA aneb Realita se stala skutečností]

Války mění jízdní řády....... Vlaky, vlaky Dear

_BAZY_: 🤣 ... naše je kovová.

ILIEN:
ELLIE:
úplně ti i mu rozumím, ona je taková malá z měkčího plastu a všiml jsem si jí až pi 20min. řízení

TRISSIE: Ale kolik jsi toho stihla! :-)

já taky potřebuju volno! celoroční, pokud možno.

smažím palačinky a přitom uklízím kuchyň. zatímco se palačinka smaží po jedné straně, stihnu třeba uklidit pár věcí na místo, odmýt nějaké nádobí nebo tak. Takže drbu sklenici od marmelády a říkám si "až s tím skončím, zrovna bude čas otáčet" - a pak kouknu na pánev a tam poskakujou smutné kuličky oleje a nic víc!
ono totiž na palačinky je potřeba pánev nejen vymazat, ale taky tam nalít těsto. to jen kdybyste nevěděli :-)

SEDELAVLOKALE: vzhledem k tomu, že do matčina volva je skoro nutné se přezout do papučí, tak by to i šlo :)

MAR_TINA: nechapu, jak ti pomuze zimni volvo, jakoze budes jezdit v tom pocasi i jen par metru na postu?

MAR_TINA: doufám, že pošta proběhla v pantoflích :)

Jdu z kanclu na oběd. Zuju si pantofle. Vezmu lžíci a obuju si zpátky pantofle lžící.
Pak jdu do restaurace. Kolem pošty. Vlezu do pošty a vyvaleně koukám, co tam.

Potřebuju zimní volno. Co nejdřív.

Hlídám psy.
Hmm, zajímavý inzerát, ale takový nenápadný... aha, objekt hlídán psy.

MARI: Kolegov v práci istú dobu pravidelne zdravil ráno v mirkovlnke môj zabudnutý slon. :)

Včera na ČRo nějaká paní z bruselský Amnesty International pořád mluvila o nějakým aktu olopinku. Furt sem nemoh přijít na to, co je sakra olopinku. Akt o lobbingu to byl.

Je večer, poměrně hektická část dne. Dávám dětem večeři, myslím asi na tři další věci naráz. Vzpomenu si, že je potřeba doplnit tahací papírové kapesníky do krabičky, protože půlka rodiny má rýmu. Připravím náhradní kapesníky na stůl a do ruky vezmu krabičku - prsty prostrčím tou dírou, kterou se kapesníky vytahují, aby se mi dobře držela. Volnou rukou nesu jednomu dítěti pití, pak druhýmu, sbírám ze země nějaký smetí a házím ho do koše. Co teď? Aha, kapesníky. Otočím krabičku vzhůru nohama a odsunu dno, abych mohla dovnitř vložit kapesníky. Hrůzou zaječím a krabičku zahodím, protože na mě vykoukly - moje prsty. Ehm.