BLACKDRAGON: Z hrůzou čtu, jak všichni chtějí toho druhého k něčemu přimět, změnit ho nebo jinak jím manipulovat. A pak se divíte, že většina lidí vnímá svět jako ošklivou manipulující kreaturu.

S dlouhodobým vztahem mám jenom jednu vlastní zkušenost, nicméně i z rozhovorů s jinými mohu říct, že prostě v různých obdobích do vztahu jeden přispívá víc, jindy zase méně. I já se občas vezl na vlně toho druhého. Můžeš to vnímat tak, že celkový objem lásky je ve vztahu konstantní a její rozdělení se přelévá mezi partnery... No, nedovedu si představit, jak by se něco takového dalo měřit, ale v principu se mi ta myšlenka líbí.

V jedné knížce o komunikaci v partnerském vztahu jsem si přečetl pěkné prohlášení babičky autora: "V manželství jde v podstatě o to, abyste se dokázali podělit o svou radost se svým partnerem."

Základem vztahu je, že budeš sdílet to pozitivní, co máš s tím druhým, ovšem bez nároku na opětování. Vztah není investiční účet v bance, kde na začátku něco vložíš a vrátí se Ti to i úroky. Spíš mi to přijde jako budování domu - začínáš stavět na čisté louce a chceš postavit něco, do čeho neteče a kde se Ti bude příjemně bydlet. Teoreticky k tomu toho druhého nepotřebuješ, ale s ním Ti to bude příjemněji ubíhat.

BLACKDRAGON: Jo, stejně jako se všichni shodnou na tom, že chtějí fungující stát... Ale už se nezabývají tím, jestli si pod stejnými slovy představují stejné věci.¨
Já jsem ošklivá, skeptická a lehce sarkastická mrcha a vždy mě zajímá, "co myslíš láskou?", "co to znamená, že Ti na něčem záleží?", "jakou hodnotu přesně to pro Tebe má?".

Mimochodem - já rozlišuji mezi zamilovaností a láskou. Zamilovanost je ta chemická reakce, která má na mozek podobné účinky jako těžká droga - plést si tenhle stav s láskou může být fatální. Láska je dlouhodobě budovaný vztah k někomu/s někým.

Pokud se oba vzájemně zamilovali, pak jsou oba dva v hormonálním rauši a jsou ochotni dobrovolně dělat věci, které za normálních okolností naprosto nesnáší. Bohužel navyknutí toho druhého na určitý druh služeb je skutečné a s odezněním zamilovanosti nezmizí. To je v kostce nejčastější důvod krachu "velkých lásek".

niekedy sebe najviac dame ked dame inym, hlavne v socialnej oblasti :) sice plati zakon zachovania energie, ale city, pocity a stastie nie su hmotni veci :)

obvykle v dobrom vztahu cim je stastnejsi jeden, mal by byt aj druhy, ak im obom naozaj uprimne a prirodzene na sebe vzajomne zalezi

a ked sa ludia na zaciatku zalubia, ze su ohromne namotani, tak im prirodzene strasne zalezi, sposobia to aj hormony, ale aby im to vydrzali, potom je to aj o ich vzajomnom pristupe ku sebe a ich voli, v tomto sa mi najviac pacila knizka od Rollo May - Laska a vule, kde podmienuje stabilitu a kvalitu vztahu voli ludi, ako velmi vobec chcu, zelaju si aby im to vydrzalo, lebo sa to tak samo od seba neudeje, ak do toho vztahu a tomu druhemu nevenuju dostatok casu, snahy a energie :)

pre mna je to moje vlastne obdobie lasky najstastnejsie a najlepsie obdobie mojej minulosti :) nie som dokonali clovek, ale v tomto smere som sa snazil, dovolim si povedat ze viac ako v praci ci skole, byvam celkom lenivy clovek, ale snazil som sa byt vnimavy a tolerantny, aj preto mi to vydrzalo az po zaciatok 5teho roku :) ale bohuzial postupom casu k tomu ta druha strana prispievala menej

dost by ma zaujimalo ako prijmet toho druheho k tomu aby "neodchadzal", aby aj on si dal zalezat, asi ho neovladneme :) mozno je to bez sance, ale bolo by mi luto, ked jedneho dna znova najdem niekoho uzasneho, znova onho po par rokoch prist :) a pritom sa snazit a investovat :) hlavne ak clovek chce mat rodinu a deti

OMI: těžko říct, jaké mám úspěchy. Snažím se totiž dlouhodobě si do svého života pouštět jenom lidi, kteří jsou schopni to pochopit a Ti většinou k tomuto závěru už došli sami.
Nicméně jde o to, že lze ukázat, že spolupráce vůbec není v rozporu se sledováním osobních cílů.

Jinak motivace k ustupování by měla vycházet z Tvé drahé, ne z Tebe. Nikdy ji nemůžeš motivovat k tomu, co ona sama nechce.

OMI: Ale já po lidech nechci, aby byli altruističtí. Já po nich naopak chci, aby byli důsledně prospěchářští - zavři mě s dotyčnou osobu na pár hodin v jedné místnosti, dej mi tužku a papír a já jí matematicky dokážu, že znamená-li sobectví chovat se tak, abych z dané věci měl co největší prospěch, pak je v případě dlouhodobé interakce nejsobečtější strategií spolupráce - dokonce spolupráce při které tomu druhému toleruješ do jisté míry to, že krátkodobě bere víc než dává. Jsou to jednoduché základy Teorie her:-)

VERONIKA22:Promiň, ale fakt nevím, co by mělo být z principu nepříjemného na nastavování pravidel.

Postup je jednoduchý, nevím, co složitého v tom hledáš:
i) Já řeknu co chci: Co potřebuji nutně, čeho bych se vzdával jen velmi nerad a co bych rád.
ii) Pak mi řekne to samé partner/ka.
iii) Společně hledáme, jak sestavit společné soužití tak, aby naplňovalo oba.
Pozor nemluvím o kompromisu! Pokud by byly požadavky v "Co potřebuji nutně" neslučitelné, pak spolu prostě nedokážeme dlouhodobě žít. Přes to vlak nejede, je mi líto. A ustoupit z pozice "čeho bych se jen velmi nerad vzdával" bych měl jen v nejkrajnějším případě a pouze pokud to bude kompenzováno jinde.

Problém bude spíš v tom, že tento postup předpokládá dvě důležité věci:
1) Musím mít alespoň hrubou představu o tom, co chci (což předpokládá upřímnost vůči sobě samému).
2) Musím být schopen mluvit o tom, co chci, tedy musím být schopen komunikovat s partnerem/partnerkou.

Jenže, pokud pokud máš problém s některým z těchto dvou předpokladů, tak nepříjemnost nespočívá v nastavování pravidel.

FRENNET: mě se to jeví jako umění nevést partnerských vztah, ale současně čerpat určité úspory z rozsahu, které to přináší :-)

VERONIKA22: m.žeš to prosím rozvést? to respektování "oddělených" život"?