• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    SETECKomunikace a porozumění - Myšlenky, Emoce jak se s někým dohodnout
    THOMASMORTA
    THOMASMORTA --- ---
    SETEC: Pokud vím, tak jsem odkazoval jenom na knihy, které vycházejí z rozsáhlých zkušeností lídí, kteří se konkrétní oblastí v praxi zabývali (tedy nejspíš s výjimkou té přehledové práce, to je spíš encyklopedická záležitost).
    Já v současné době už nejsem úplně schopen říct, co z kterého konceptu používám, ale rozhodně jsem alespoň prvky z odkazovaných knih zkoušel v praxi - rozhodně mohu doporuči právě Bernovo Jak si lidé hrají a volně navazující Oběť, kat a zachránce v komunikaci.

    Zrovna příklad, který uvádíš, vůbec není na krátký rozbor příčin a souvislostí. Jak sám píšeš, tvalo Ti 6 let, než jsi získal vědomosti a další 3 roky, než z komunikace zmizel hněv. To je investice, která vyžaduje obrovskou motivaci a odhodlání - jsi si jistý, že bys stejné úsilí vložil do každého člověka, se kterým si nerozumíš? Třeba do kolegy na pracovišti?

    Přemýšlím, jestli mohu souhlasit s Tvým tvrzením, že každý jsem určitou autoritou na komunikaci - proč bychom měli být? Jenom proto, že nutně všichni musíme komunikovat? Ale to bychom se mohli všichni cítit též autoritou na dýchání nebo na stravování. A přinejmenším u toho stravování se dokážeme shodnout na tom, že existují lidé, kteří se prostě stravují špatně a za autoritu bychom je rozhodně nepovažovali.
    Píšu trochu v rychlosti, tak se omlouvám za to, že nebudu uvádět konkrétní příklady, protože by mi trvalo dlouho je vymyslet:
    Poměrně nepřekavý závěr vzešel z mého dlouholetého pozorování: základní komunikační vzorce, které se naučíme v rodině pak přebíráme a aplikujeme dále. To zásdnější zjištění, které jsem vypozoroval, je, že se každá rodina pohybuje někde na ose otevřený—uzavřenýsystém. Uzavřený systém mám poměrně striktní komunikační pravidla, která jasně říkají, co dělat v každé situaci. Je rychlý, úsporný - ale tím, jak je interpretace nastavena natvrdo, tak je nekopomtaibilní s většinou ostatních systémů. Otevřené systémy jsou si vědomy toho, že existují jiné systémy a kladou důraz na identifikaci komunikačního protokolu a překlad do sobě srozumitelné komunikace. Otevřený systém má obrovskou šanci porozumět a dorozumět se s jinými, ovšem za cenu větší zdlouhavosti a náročnosti.
    A právě u introvertních osob z uzavřených systémů, které navíc kladly důraz na nepřímou komunikaci emocí - typu dcera říká matce něco o otci, aby to matka řekla otci, protože dcera by to otci v životě nemohla říct přímo, zejména jedná-li se o kritiku, často dochází k tomu, že jejich komunikace je až autistická. Mají silnou tendenci všechno interpretovat podle svého systému "čtení mezi řádky" a už se mi stalo, že jsem narazil na osoby, se kterými je tak těžká osobní komunikace, že jsem to prostě vzdal. A ačkoliv si vyčítám, že je moje chyba, že jsem nedokázal najít komunikační kanál, vím, že tyto komunikační problémy s nimi mají i ostatní a jen těžko je mohu považovat za autoritu na jakoukoli jinou komunikaci, než na tu, která se odehrává podle jejich pravidel - jenže ani to není příliš použitelné, protože bez sdíleného komunikačního kanálu lze jen těžko předat ta komunikační pravidla.

    Takovýto zážitek praktické nemožnosti komunikace je třeba moje osobní trauma, které klidně proberu v poště, ale z etických důvodů ho nehodlám ventilovat ve veřejné diskusi.
    SETEC
    SETEC --- ---
    THOMASMORTA: Díky za smršť doporučení a podnětů k diskusi. Přesně o tohle mi jde aby tu měl každý možnost říct svůj názor k tématu. Popravdě bych raději uvítal praktické zkušenosti než teoretické filozofické dýchánky. Napadá mě uvést jeden z mých velmi osobních příkladů z mého života. Pro mě velmi citlivy protože se týká mého otce, který je dnes již bohužel po smrti. Můj otec byl velmi prudká povaha a upřímně řečeno, když byl nějaký problém nešel pro facku daleko. To u mě nakonec vyústilo v to, že jsem se asi v 15 letech v jeho případě stáhl z komunikace A když bylo nutné něco řešit obracel jsem se na něj přes mámu. Po čase jsem se začal zabývat intenzivněji komunikací a když mi bylo asi 21. Uvědomil jsrm si, že bych mohl být schopen s tim co znám, svoje vztahy s otcem obnovit a zlepšit. Byla to dlouhodobá mravenčí práce kdy jsem první 3 roky zvládání musel čelit otcově hněvu. Postupně se náž vztah zlepšoval a jeho vztek ubýval, přestože vůči ostatním byl stále ona prudká povaha nakonec se náš vztah natolik zlepšil, že když jsme si volali vyprávěli jsme si jako dobří kamarádi, podporoval mě a fandil mi i ve věcech, na které měl jiný názor. Na druhé straně jsem měl srovnání s mým starším bratrem, který byl původně jeho mazánek, ale postupem času, hlavně po období puberty se jejich vztahy zhoršovaly, často byli jak 2 kohouti na smetišti. A nakonec to bylo tak špatné, že jeden druhého nemohli vystát. Když potom táta zemřel. Bohužel náhle na rakovinu. Zůstal mi po něm dobrý pocit někoho kdo mě měl rád, s kým jsem si to své vyřešil. A vím, že mého bráchu dodnes mrzí, že s ním nakonec neměl takový vztah jako jsem měl já.

    Upřímně každý jsme na komunikaci určitou autoritou. Někdo větší, jiný menší. Každopádně tenhle klub by nám měl umožnit svoje názory a zkušenosti sdílet. Proto díky za tvůj pohled na věc a první příspěvky k diskusi. Doufám, že to nebude trvat a přispěchají se svým pohledem na věc i ostatní.

    K anketě. Je to prostě jednoduchá anketa, která nám pomůže zjistit, jak pohled na danou otázku kdo vidí a co převažuje.
    THOMASMORTA
    THOMASMORTA --- ---
    A teď, když jsem Tě zahrnul hromadou odkazů na tu tenčí tu tlutší knihy: Moje zkušenost je taková, že lépe komunikovat naučíš jen ty, kteří se o to sami zajímají. Jediné, co můžeš udělat s ostatními, je naučit se rozpoznávat jejich komunikační vzorce.
    K tomu jsou IMHO třeba dva kroky:
    1) zapomeň na všechno, co Tě učili ve škole o jazyce a komunikaci (snad s výjimkou VŠ oborů, které se komunikací přímo zabývají - tj. obecná lingvistika, psychologike komunikace, opatrný bych už byl u logiky). Podle gramatických pravidel by v situaci, kdy se u autobusové zastávky zeptáš: "Kolik je hodin?" neměla být adekvátní odpověď "Autobus už jel." Jenže v konkrétní komunikační situaci tahle odpověď může fungovat, protože je velice pravděpodobné, že chceš vědět právě tohle.
    2) začni pracovat na své schopnosti empatie. Lidé mají různé komunikační rituály a stejné věty mohou ve stejné situaci znamenat něco radikálně jiného, prosloví-li je různí lidé (Můj oblíbený příklad je pozdrav "Čau, buzno!" - pokud ho pronese heterosexuál k homosexuálovi, je to něco naprosto jiného, než když mluvčí bude též homosexuál).

    Co naopak mohu nedoporučit, tak je hledání univerzálně platných pouček. Setkal jsem se s lidmi, kteří přísahali na tuhle příručku:
    Nenásilná komunikace - Marshall B. Rosenberg | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
    http://www.kosmas.cz/knihy/186396/nenasilna-komunikace/
    Podle mě v ní je spoustu zajímavých a podnětných nápadů (které ovšem v kostce obsahují i např. Čtyři dohody; tady jsou ovšem rozvedeny téměř do algoritmického návodu). Na druhou stranu si umím představit situaci, ve které by i tento postup vedl k pádu do neporozumění. Navíc je zde popisovaná technika zoufale pomalá a mnoho lidí by pomalost této komunikace vytočila k nepříčetnosti.

    Vlastně bych měl ještě jeden krok, který považuji za důležitý:
    3) rozvíjej svoje vyjadřovací schopnosti. Není to jen ve slovní zásobě, ale hodně důležitá je například schopnost umět stručně a výstižně popsat svoje pocity a emoce. Většina lidí neumí o těchto věcech pořádně mluvit a pak se diví, že ostatní nevědí, co po nich dotyčný vlastně chce.

    Každopádně bych mohl takto teoretizovat ještě dlouho... Ale mám pocit, že už teď tu vystupuji v roli samozvané autority (hlavně to vypadá, že se beru hrozivě vážně) a to se mi moc nelíbí:-) Protože rozhodně nejsem odborník, i když nepopírám, že něco o komunikaci už vím. Přesto dělám občas strašlivé kiksy...
    Takže pokud máš nějaké konkrétnější téma, budu velmi rád, pokud se o něj podělíš:-)
    THOMASMORTA
    THOMASMORTA --- ---
    Ke Tvé anketě: Když komunikujete s někým kdo na vás mà vztek, myslíte, že Vám opravdu naslouchá?

    Na to není univerzální odpověď - hodně záleží na tom, jestli mi ten člověk chce naslouchat, nebo jestli na sebe křičíme, abych uspokojil jeho touhu po potvrzení jeho názoru. Obecně lze říct, že pokud je člověk pod vlivem emocí, tak jeho racionální usuzování je dost upozaděno.
    Nicméně pokud ten člověk má alespoň elementární snahu porozumět, lze najít nějaký způsob - ale moc si nedovedu představit, že by křik něco spravil. Spíš to zhorší.

    Další problém je v tom, že umět racionálně argumentovat, to vyžaduje velkou disciplínu a určitý trénink. Většina lidí argumentuje emocionálně a používá zcela automaticky argumentační klamy. V tomto směru může být inspirativní jiný text:
    Myšlení, rychlé a pomalé - Daniel Kahneman | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
    http://www.kosmas.cz/knihy/177346/mysleni-rychle-a-pomale/
    THOMASMORTA
    THOMASMORTA --- ---
    Já se dlouhodobě zajímám o mezilidskou komunikaci a mohu říct, že už záhlaví diskuse mě nutí k zamyšlení, co je vlastně Tvým cílem.

    Tato diskuse je o vašich zkušenostech s komunikací.
    První s čím se budeš muset smířit, je, že abychom se mohli bavit o komunikaci, budeme muset komunikovat.
    Pokud by někdo stál o teoretické základy, tak neznám lepší přehledovou publikaci, než je tohle:
    http://www.kosmas.cz/knihy/125936/psychologie-komunikace/

    Jak zlepšit porozumění a vztahy. Jak si poradit s tím, když Vás někdo nechápe
    Až potud je to diskuse o kooperativní komunikaci. Po sběžném prolistování mi přijde inspirativní tato knížka:
    http://www.kosmas.cz/knihy/129714/mluv-se-mnou-mam-ti-co-rict/
    Jako základní příručku pro porozumění rozdílům v komunikaci mezi muži aženami doporučuji toto:
    http://www.databazeknih.cz/knihy/ty-mi-proste-nerozumis-163211

    Jednu z nejlepší analýz toho, proč si lidé mohou nerozumět lze najít kapitolách o fiktivních postavách a zdegenerované komunikaci v této knize, kterou vřele doporučuji přečíst dřív, než k rozchodu dojde:
    http://www.kosmas.cz/knihy/126975/partneri-a-rozchody/

    nebo nechce chápat. První pomoc při srážce s blbcem.
    Tohle už začíná být problematické - když Tě někdo nechce chápat, tak Tě možná ve skutečnosti chápe moc dobře, ale nechce si to přiznat. Donutit někoho chápat znamená s ním tvrdě manipulovat!
    Ostatně, onen blbec, se kterým se sražíš si může přesně tohle myslet o Tobě.

    Jak vyřešit nedorozumění.
    Velmi obecné - ale první fáze by vždy měla být odhalení, v čem nedorozumění spočívá.

    Souhrně pro oba body doporučuji prostudovat tyto příručky:
    http://www.kosmas.cz/knihy/172432/jak-si-lide-hraji/
    http://www.kosmas.cz/knihy/139468/obet-kat-a-zachrance/
    http://www.kosmas.cz/knihy/160020/pragmatika-lidske-komunikace/

    Jak nadchnout druhé pro Váš nápad nebo plán aj.
    A tady už se pohybujeme na území jasné persvaze - teď už začínáš pomalu manipulovat. Nicméně o těchto mechanismech se myslím lze docela dost dočíst i zde:
    http://www.kosmas.cz/knihy/173598/zbrane-vlivu/
    SETEC
    SETEC --- ---
    Tuto diskusi jsem založil protože jsem nikde nenašel téma, které by se zabývalo přímo komunikací samotnou. Ano, našel jsem několik diskusí, které na tohle téma aspirují, ale myslím si, že komunikace je v životě člověka natolik důležitá, že si zaslouží svůj vlastní blok. :)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam