SETEC: K tomu "prostě jsem to vzdal": Nesouhlasím s tím, že profík se nikdy nevzdává. Každý člověk má nějakou frustrační mez. Když jsem po třech letech partnerského vztahu zjistil, že si s partnerkou vůbec nerozumíme, i když mluvíme oba česky, že ta samá slova oba interpretujeme radikálně jinak a že dlouhodobá frustrace z neúspěšné komunikace zablokovala nespíš všechny komunikační kanály, které jsme zkoušeli, tak tohle jsem už prostě nebyl schopen dál zvládat. Strašlivým způsobem to narušilo moje sebevědomí, sebereflexi, prostě celkově moje prožívání světa. Dodneška si opravuji názor na to, jak se na mě vlastně koukají druzí, zjišťuji, že v některých oblastech jsem vážně měl úplně jiné vnímání reality, než jaké odpovídalo skutečnosti. A ano, hrozně mě to mrzí, stále se snažím přijít na to, kde se stala chyba - byť jsem zcela přesvědčený, že rozhodně nebyla jen na mé straně.
Ale i kdyby byla chyba v podstatě jen na straně mé bývalé partnerky, stejně nezastávám názor, že je to její vina, tedy, že by to byla úmyslná či alespoň vědomě zastávaná chyba.
Nicméně, z toho důvodu, že sám vím, že situaci nemohu zpětně hodnotit objektivně a z toho důvodu, že i když je dotyčná osoba málo aktivní, přesto se pohybuje ona a její známí a příbuzní na NYXu, nechci to rozebírat zde, protože je to příliš citlivé a ona mě už v tuto chvíli (asi dva roky po rozchodu!) velmi intenzivně nenávidí.
Vzát pokus o tuto komuikaci pro mě byla otázka sebesáchovy - kdybych to neudělal, totálně bych se psychicky rozložil a fakt mě nenapadá, jak bych tím komukoliv pomohl.
Další věc je, že s lidmi komunikuji proto, abych se mi od nich něčeho dostalo - informaci, emocionální podpory... Pokud by měly investice do komunikace dlouhodobě převážit její přínosy, pak o takovou komunikaci nestojím, protože plýtvám zdroji, které mohu investovat do lidí, kteří o to stojí víc.
Můžeš to sice označit za sobecné, já se k tomu hrdě přihlásím, nicméně to vyplývá z mého životního postoje: Kdyby se každý staral primárně o to, aby byl (u)spokojený on a dával na jevo, kdy jsou jeho potřeby neuspokojeny, byl by svět mnohem šťastnějším místem. Pokud se ovšem budou neustále všichni obětovávat pro druhé, tak bude svět jen místem mnoha frustrovaných jedinců, protože se nikomu nedostane ocenění za to, že pro druhé udělali něco, o co je Ti druzí často nejen nežádali, ale ani o to nestáli.
SETEC: Používáš terminologii, kterou znám jenom od scientologické církve. A zrovna na jejich komunikační přístup jsem velmi alergický a zkušenost s touto společností byla natolik traumatizující, že se stala jednou ze silných motivací (ovšem ne jedinou), proč jsem začal studovat obecnou lingvistiku.