NEKROMANT: Funkční verze popsaná byla, už šestnáctém století, právě sirem Moorem (googli "Utopia") :-).

V ČR pracuje cca 4 miliony osob, které ze svých daní (nebo přímo) živí dalších šest milionů. Cca dva miliony z toho jsou děti.
Už teď platí každý průměrný pracující ze svých daní komplet jednoho průměrného nepracujícího dospělého a půl nepracujícího dítěte.
Ve skutečnosti neplatí, protože už teď na to není a musí se na to půjčovat. I kdyby se šetřilo sebevíc, tyhle výdaje jsou astronomické. A příštích desetiletích bude demografická křivka ještě zábavnější.

Ježiš, vono to má fejsbuk. Ale co jsem čekala. Klidně to tam dej, jmenovat mě nemusíš.

NEKROMANT: Z jakých daní se to bude platit? (Já vím, že je to furt dokola:)

Dejme tomu, že mám příjem třicet tisíc, dejme tomu, že z toho cca osm tisíc tvoří daně.
Z toho dva tisíce by měly jít na můj vlastní budoucí důchod (na nějž by ve skutečnosti mělo jít celejch osm, aby to k něčemu bylo, ale to jiná pohádka).
Dalších patnáct stovek na zdravotní pojištění.
Dejme tomu, že stát je zázračně efektivní a výkonný a cca tři tisíce mu postačí na platy učitelů, policistů, hasičů, vojáků, efektivních úředníků a podobně. Zbývají dva tisíce, které bychom mohli rozdat. A to, prosím pěkně, z docela vysokého platu/daně. Na jednoho příjemce NZP musí být relativně hodně pracujících a to nejde očůrat.

Už teď nestačí současní pracující uživit současné důchodce. Problém se v celé Evropě bude dalších dvacet let jenom zhoršovat. Není možné financovat takovou srandu z daní.

NEKROMANT: Kam jinam?

Jako fanoušek Ondřeje Neffa si dovolím malou, optimismem sršící prognózu:

- Den 0: Je zaveden NZP ve výši 10 000,- Kč. Nic moc, na důstojný život to není, ale co, zase tak moc bohatý stát nejsme. Ještě před jeho zavedením jsme stihli zefektivnit státní zprávu a propustit 20% úředníků, kteří si (sic!) našli práci jinde, takže se hned nepřidali k "pobíračům".
- Den 1: Všichni pobírači-nepracanti šli utratit svůj NZP do obchodů, které zaznamenaly nárůst tržeb. Pobírači-pracanti posmutněli, protože se jim opticky snížil plat o deset tisíc korun. Ale jen opticky. Stále přece mají svých 20 000 Kč, takže se nic neděje. Pobírači-pracanti se však cítí trochu jako hlupáci.
- Den 2: Někteří pracanti, kteří makají 12 hodin denně za 14 000 korun si řekli, že se jim to vlastně nevyplatí a že jdou od toho. Budou víc s rodinou, začnou víc sportovat, méně se stresovat, udělají něco pro svoje zdraví. Navštíví babičku v domově důchodců a konečně doma opraví tu poškrábanou podlahu.
- Den 3: U pokladen supermarketů se tvoří dlouhé fronty. Jak by také ne, když jsou v provozu čtyři kasy z dvaceti. Na dveřích obchodů visí cedule s nápisem "přijmeme pokladní, výborné platové podmínky". Chleba zdražil na třicet pět korun.
- Den 4: Vázne zásobování a pošta. Regály obchodů jsou poloprázdné. Nedostává se skladníků, manipulátorů, logistiků a ještěrkářů. Na dveřích visí nápis "přijmeme pracovníky logistiky, výborné platové podmínky". Chleba zdražil na čtyřicet korun. Amazon vyhlásil krátkodobý výpadek dodávek do Česka.
- Den 5: Škoda a Hyundai ohlásili výpadek dodávek aut z poslední série. Některé linky se z důvodů nedostatečných lidských kapacit zastavují. Je problém sehnat materiál a základní díly - vázne doprava ze zahraničí nebo se přestaly vyrábět. Na dveřích visí cedule "přijmeme konstruktéra automatických montovacích strojů, výborné platové podmínky". Cena aut i jiných linkově montovaných komodit roste. Příjemné je, že už dlouho nikdo nevolal s tím, že nabízí lepší kredit, delší penis, či tak něco.
- Den 6: Pracanti, kteří vydělávali dvacet tisíc a víc, stále ještě pracují, ale zjišťují, že život je jaksi obtížný. Ale ještě pracují, protože je práce (přes všechna nová úskalí) baví a mají z ní dobrý pocit. Začínají se vymezovat vůči pobíračům, coby k nižší kastě a jako zákazníky preferují jiné pracanty.
- Den 7: V nemocnicích začíná být špinavo, zoufale chybí sanitární a jiný "nižší" personál. První žaloby na úmrtí z důvodu nemocniční infekce.
- Den 8: Prudce oslabuje koruna. Zboží ze zahraničí zdražuje. Měď se vykupuje za 450,- Kč/kg. Úpadek vyhlásila poslední cestovka, jejíž zamětnanci rozšířili řady pobíračů. Chleba stojí 99,- Kč.
- Den 9: Z realitní inzerce mizí venkovské nemovitosti s vnitřními dvory, velkými sklepy a vlastním pramenem. Množí se vloupačky do lékáren.
- Den 10: Tuzemští zemědělci přestávají dodávat do pekáren a obchodů. Místo toho začínají sami produkty zpracovávat a prodávat za "přemrštěné" ceny. Najímají ochranku, aby střežila sila s osivem na příští rok. Chleba stojí 400,- Kč a je pouze pro pracanty.
- Den 11: Pracanti ve virtuálních oborech přestávají chodit do práce, protože o jejich práci nikdo nestojí. K pobíračům se přidávají zástupy IT-pracovníků, reklamních kreativců a plonkovních middle-manažerů. Dále také kadeřníci, oděvní návhráři, trenéři z fitcenter. Učitelé, květináři, architekti. Ochranka obilných sil kšeftuje s osivem.
- Den 12: Benzín stojí 330,- Kč/litr, takže nikoho nemrzí, že škodovka vyhlásila úplné zastavení výroby. Zásobování prakticky kolabuje, popeláři přestali jezdit už dávno. Okolní Evropa pustila do nově postavené železné opony proud.
- Den 13: Chleba stojí 2500,- Kč. Množí se případy rabování, loupeží a nálezů osamělých starých lidí v pokročilých stádiích rozkladu. Vláda vyhlašuje stanné právo, potraviny na lístky a všeobecnou pracovní povinnost. Pracovní místa jsou vybírána komisemi při obecních úřadech tak, aby byl zajištěn základní chod státu. Armáda dohlíží na pořádek.
- Den 14: Cena chleba na černém trhu je platíčko penicilinu.
- Den 15: Cena chleba je padesát nábojů do kalašnikova.


Můžete namítnout, že je to fikce a budete mít pravdu. Ale všem bych radila rychle zmizet ze země, kde se spoléhá na to, že lidi budou pracovat, protože CHTĚJÍ. Sir Thomas Moore neměl pravdu.

GORG: takze tomu zase jen normalne nerozumis :-) je to holt tezky pobirat realitu skrz internetove viraly a pak si ji dat do souladu se skutecnym svetem. nekdo to obcas vubec neda.

Všichni přispívají na stát, někdy i celé roky, a pak třeba ztratí práci. Podmínky by mohly být lepší, jak by se systém odměnil. Jestli jsem počítal správně, tak i lidi s velmi malým příjmem (řekněme 10 000 Kč čistého) dávají státu cca 10 tisíc na daních.

To je po 40 letech = 4 800 000 Kč. Skoro 5 milionu do státní kasy od někoho, kdo žije s minimálním příjmem. Co teprve ti s vyššími příjmy. Ok, ten člověk stojí stát 10 tisíc měsíčně? Co takový člověk, který chodí v týdnu do práce , třeba dělat za kasu v marketu, a pak domů, uvařit dětem večeři (pokud nemá noční), přiravit snídaně, poradit s úkoly do školy, a pak druhý den MHD opět do práce. MHD, kterou si musí platit ze svého. Do toho je tu policie, která ho může ochraňovat a je mu případně k dispozici (ikdyž občas to není úplně jisté), a nějaká ta údržba silnic. Kam padnou všechny ty peníze, když jsou na něj náklady pro stát 10 kkč? Na zdravotní pojištění? No ale stejně při nemoci si řada léků stejně člověk hradí sám nebo velkou částku, a zbytek řeší pojištovny nakonec, a VZP chce jen 1600. Jsou skutečně náklady na toho jednoho člověka měsíčně tak velké? Na co to všechno jde?