JUNIPETRUS: část z tý práce je i reálně potřeba. resp. ono je na tom zajímavé, že celá teorie volného trhu je o tom, že neexistuje "privilegovaný pozorovatel" - nejsem to ani já, ani ty, ani Český Statistický Úřad, ani Warren Buffet - který by měl všechny informace o tom, která ta práce doopravdy potřeba byla a které ne. Z toho se vyvinul zjednodušující předsudek, že nějaká práce je lepší, než žádná práce, lidi si nějak odsedí pracovní dobu, protože nakonec převažující představa je, že i něco občas udělají (neplatí to o mě: mě ostatní lidi rozptylujou, a velkou část práce jsem vždy musel dělat někdy po večerech a po nocích, když na to mám klid a můžu se soustředit)
existuje tedy důvodné podezření, že velká část poptávky na trhu není poptávka jakékoliv reálné osoby (byť nějakého nenáviděného miliardáře, mafiána, politika který si nakradl) - ale že je to poptávka spekulativní, prostě poptávka právnických osob, orientovaná na jejich vlastní růst na rostoucím trhu. ve skutečnosti, jakkoliv se někomu nelíbí kapitalismus a nerovnosti v příjmech - pořád se dokážeme smířit s tím, že práce měla jakýsi smysl, pokud jsme jí dělali pro někoho bohatšího a uspokojili jeho potřebu (jakkoliv excentrickou a uspokojenou zbytečně luxusně - toto je zase subjektivní a vlastně nikdo není v pozici rozhodnout, co už je moc). problémem je uspokojování poptávky, která prostě není poptávkou nikoho reálného - ekonomika je prostě prolezlá něčím, jako počítačovými viry, či drogovou závislostí - tedy neosobní struktury, které kopírují samy sebe, v podstatě. Korporace, církve, sekty, jejich trademarky... část potřeb je třeba uměle vytvořená (reklama, apod.), ale část z toho ani nejsou potřeby, ale je to prostě parazitování na představě, že nějaká práce je vždy smysluplnější, než žádná práce (samozřejmě v tomhle hrají roli i peníze nesmyslně vydávané veřejným sektorem... ale je převažující iluzí, že soukromý sektor je nějak magicky efektivní a proti něčemu podobnému imuní, což je nesmysl)
obecně nevidím v ZP nějaký lék, který společnost zázračně vyléčí od samoúčelných aktivit.. ale aspoň je to krok k tomu připustit, že jsou možná nějaké aktivity, která dávají menší smysl, než žádná aktivita (tzn. nepráce). (což nevylučuje, že nějaká práce asi přeci jen potřeba je a dává smysl, ale otřese to oblíbeným předsudkem, že pokud jsem za svojí práci dostal zaplaceno, tak už po jejím smyslu dál pátrat nemusím, ba co víc - dokonce bych nejspíš neměl). pochopitelně ale ZP se nepodaří prosadit demokratickou cestou, pokud by stál na zdanění práce a drobných příjmůl většiny obyvatelstva. problém je, že tomu co se děje nad rámec tohoto tak či onak rozumí jen zlomek populace (a každý tam navíc vidí jen nějaký svoj9 dílčí oblast, na kterou je specializovaný). problém je, že ekonomice jako celku a jejímu smyslu nerozumíme fakticky vůbec nikdo: všichni vnímáme absurdity, ale nikdo nejsme v tak privilegovaném postavení, abychom je dokázali všechny zastavit (navíc opět: co je pro jednoho absurdita, je pro druhého svobodné rozhodnutí... aspoň subjektivně...)
ostatně: včera jsem si po letech pustil krásný, už 15 let starý ale pořád aktuální islandský film "101 Reykjavík", kde hlavní hrdina (nezaměstnaný, na podpoře:-) v půlce filmu hází drobné do expirovaných parkovacích automatů a za ním městský policajt zuří, že přichází o práci - aby nakonec na konci filmu šťastně přijal právě zaměstnání městského policajta, který ty pokuty vypisuje :-))