VYHULENY_UFO: ve skutečnosti, se žvaněním na Internetu jsem kdysi slavil dost úspěchy. moje podnikání nech stranou - jisté je, že důvod, proč v něm stále pokračuju (přežil bych i jinak), je i to, abych dal za vyučenou lidem, co se do mě jsou schopný trefovat jako do "socky", apod. Nechci vyklidit pozice tak lacino - když vidím, co za lidi by se na moje místo nacpali...
Problém fakt je, že jsem viděl příliš lidí, zcela zaujatých "vykazováním hodin" nebo hlídáním, kdo je a kdo není na pracovišti, aniž by se skutečně řešilo, zda někdo je schopen dosáhnout vytyčeného cíle, nebo jaká byla efektivita či produktivita práce. Víš, nejpřesnější označení mého postoje k životu je "individualistický levičák" - jako protiklad ke "kolektivistickým levičákům" (kdo nepatří do té naší správné odborářské party a nechodí s náma na cigáro a nemá po ruce vždy tu správnou výmluvu, proč se něco neudělalo....) i ke "kolektivistickým pravičákům ("my bílí čeští nemuslimští křesťanské vánoce slavící ateističtí muži"). Jsem sice trochu doleva, tzn. směrem k rovnosti práv, ale rovnost pro mě není vymezená pozitivně, jako příslušnost k nějaké partě, jejíž členové jsou si spolu více rovnější, než jiní - ale negativně: rovnost je absencí násilnými regulacemi vynucené nerovnosti.
Historicky, v předmoderní éře, se logicky předpokládala, že člověka živí půda - a práce byla jen jedna z možností, vlastnictví samo o sobě mohlo přinášet prospěch (na té půdě cosi rostlo, zvířata se pásla, apod.). Ještě až do 20.století proto debaty o ZP sklouzávaly k nároku na půdu - zatímco tento se projevoval v Novém světě (hlavně USA) právem na "vykolíkování" dosud nikým jiným nenárokovaného pozemku (tedy expanzí), tak v Evropě se ještě před komunismem projevoval myšlenkou pozemkové reformy (vyvlastnění aristokracie, která k majetku přišla historicky většinou také přímým násilným záborem - vedením válek, apod.).
Myšlenka, že člověka živí práce a ne půda je historicky docela nová, ale v podstatě už marxisti přišli s úvahou o "výrobních prostředcích", která byla sice zmatená, ale s odstupem dalších 150+ let je možné směle konstatovat, že práce se ocitla na druhé koleji a naprostá většina z celkového objemu příjmů souvisí s kapitálem a ne s prací (stále je ale někde nějakou práci potřeba udělat - většinou kvalifikovanou).
stoupenci ZP bývají obvykle současně kritiky zdanění práce; z tohoto ale také vyplývá, že je lze těžko obviňovat, že chtějí, aby na lidi pobírající ZP pracoval někdo jiný! myšlenka zdanění kapitálu a (hlavně) spotřeby je docela odlišná od myšlenky zdanění práce (ta sahá někam do středověku k povinné robotě na panském)