VYHULENY_UFO: Ne na ukazování! Na ekonomice! Přední ekonomové to dávno pojmenovali a je možný to řešit systémově. Já vím, že tady v téhle diskuzi nemá moc z vás ekonomický vzdělání, ale to neznamená, že se všichni řídí pocitově jako třeba ty... schválně si přečti ten článek, který večer postnu. Až ho přečteš, tak se můžeš ozvat.

SEAMON: S tím já ale souhlasím. Věřím tomu, že mají být lidi po zásluze odměněni. To je v pořádku. Problém je v tom, že je z toho takové sebenaplňující se proroctví. Což je vidět i v tomto auditku:

Naše kultura byla na meritokracii založená: "každému co si zaslouží" a tak. Na těhle principech funguje ekonomika. Akorát, že to není pravda naopak, neplatí tedy: "kdo je bohatý, určitě si to musel zasloužit." A přesto tomu lidé věří protože jsou kulturně zvyklí, že to tak má být.

Místní auditko má asi tyto názory: "kde na to vezmete? Brát lidem, co tvrdě pracují a dávat je nemakačenkům?" nebo "kapitál je práce" (nad tímhle se bavím pořád). A odpověď je: ne nechceme brát lidem, kteří tvrdě pracují, chceme brát lidem, kteří bohatnou, aniž by pracovali! Ale na to musíme ten mýtus obousměrné meritokracie napravit. A neberte mě za slova, já nevolám po nějaké revoluci. Myslím, že je potřeba pouhá korekce efektů globalizované liberální ekonomiky. Tady jsme jako lidstvo ještě historicky nebyli, copak není fajn udělat pár odvážných úprav, aby podstata naší společnosti mohla fungovat dál? Proč se tak úporně držet status quo, když máme dost signálů o tom, že něco není jak by mělo?

Mám doma rozepsaný další post s linkem na článek o rentách a nerovnosti, tak na to potom ještě navážu.

VYHULENY_UFO: což ale s problémem ZP souvisí jak? (kromě toho, že je jistě strašně cool moralizovat ve stylu "podívej, ostatní jsou na tom hůř"). Lze argumentovat, že by část lidí pobírajících ZP více přispívala na charitu (část asi ne). Charita samozřejmě není řešení problémů v Africe.

Dlouhodobé řešení je globální ZP, ale ten je pochopitelně ve fázi prudkého růstu populace v Africe zatím nemožný. Existuje tam jistý ZP pro osoby v různých nouzových/uprchlických táborech, ve kterých neexistuje jiná perspektiva, než uprchnout do Evropy (což se děje).

Uvažuju ZP nikoliv globálně, ale spíš v rámci jednoho státu a jeho občanů: jako způsob minimálního možného přerozdělení, aby byl naplněn duch ústavy a nejzákladnějších občanských práv. Z globálního hlediska by to nemělo mít dopad (leda by ZP vyplácel ne stát, ale třeba města, a ne na občanské, ale na rezidenční bázi: něco mi říká, že se to hned tak nestane...)

Dnes a denně jsem svědky, kdy lidi, které dnešní ekonomický systém zahnal do úzkých, s sebou strhávají dolů ty, kteří ještě aspoň trochu fungují. (je to stejný problém, jako když spousta tonoucích převrhne přeplněný záchranný člun). Rozhodit mezi ty tonoucí pár záchranných kruhů může být v tomto ohledu strategie, jak zachránit ty, kteří se ještě netopí.