DANYSEK: Nemyslím, že sítem primárek projde. Nicméně, americká ekonomika by byla jedna z těch, které by to utáhly. A samotná myšlenka ZP se objevila v prostředí americké a francouzské revoluce (BTW to slovo v 18.století mělo trochu jiný zvuk, stejně jako koncem 19.století třeba slovo "socialismus"... kdyby reální komunisti nikdy nebyli, museli by si je konzervativci vymyslet...)
Viz třeba Thomas Payne:https://www.jstor.org/stable/23723271?seq=1#page_scan_tab_contentsh
https://www.jstor.org/stable/23723271?seq=1#page_scan_tab_contents
Ono to má jistou logiku. Feudalismus, resp. aristokratická oligarchie, bylo obecně liberálním, republikánským a později reálně-socialistickým školstvím prezentováno jako zlé a zpátečnické uspořádání společnosti, samozřejmě dávalo i poddaným kromě povinností i určitá práva, byť rozhodně ne rovná a v rámci přísné hierarchie. Ale byly tam jakési dejme tomu i "sociální jistoty" (byť nevalné). Určitou sociální záchranou síť provozovala např. církev).
Revolucionáři, kteří přišli koncem 18.století staré pořádky rozbít, si samozřejmě uvědomovali, že ne všechno, co bourají, je čiré zlo, a protože to tehdy nebyla komunistická revoluce, tak existovala předtucha toho, že hromadění majetku vytváří nové mocenské struktury, byť formálně oddělené od rovných politických práv občanů. Samozřejmě tam bylo povědomí, že občanská práva zcela oddělená od práv sociálních budou dlouhodobě neudržitelná.. akorát ekonomika konce 18.století prostě jak ve Francii, tak v USA moc utopických experimentů utáhnout nemohla, mohlo se uvažovat akorát tak o kompenzaci občanů nevlastnících žádnou půdu (což byla první představa o ZP, v době před industralizací asi jediná možná)
Později se místo ZP zavedla jiná, jednodušší a srozumitelnější sociální práva (nejdřív ze všeho asi regulace typu 8 hodinová pracovní doba, v řadě zemí bezplatné školství, různé formy zdravotního a sociálního pojištění, apod.). Protože hlavně v 19.století byla představa o hodnotě hodně spojována s lidskou prací (nejen Marx, ale i Adam Smith), tak se samozřejmě představa bezpracného příjmu zdála být neudržitelná. Základní představa demokratické levice je 19.století je, že pracující si lepší podmínky vymůžou skrze právo stávkovat (původně skoro stejně radikální představa, jako úplná revoluce) - nedemokratická levice si oproti tomu představovala více či méně násilné převzetí moci, tak či onak.
Ve 21. století působí představa práva na stávku spíš komicky. V omezené míře se v západní Evropě provozovala do konce 20.století, ale víc a víc se z toho stávala spíš formální show, spojená s plynulým vyjednávání o plynulém zvyšování mezd.. ale hlavně lidi se sami začali víc vnímat jako konzumenti, než jako pracující a myslím, že třeba "hnutí žlutých vest" bylo určitým "koncem všech stávek" - bylo to hnutí konzumentů za levný benzín, v podstatě sofistikovanější verze "hladové bouře".
Já fakt nevím, jestli je ZP na pořadu dne v tomhle století, ale je to logický krok, ke kterému se vrátí příští liberální revoluce, které navážou na francouzskou a americkou a které svrhnou dnešní pochybné oligarchie (Babišové, Trumpové... prostě noví miliardáři, kteří tak či onak stáli nějaké kombinaci neplacení daní, zadlužování se, pobírání dotací, skupování médií...).
Víc lidí by samozřejmě spíš než ZP uvítalo věci jako více dovolené, sdílení pracovních míst, třídenní pracovní týden... tyhle věci by ale mohly zpomalit ekonomický růst, takže možnou motivací pro zavedení ZP bude, že ho zavede Čína, aby udržela svůj ekonomický růst nade všechny meze, a ostantí země jí budou muset následovat (a tady je otázka, zda se podaří udržet současně ZP i demokracii...)