GIOMIKY: podívej se na to jinak. v čem doopravdy žiješ? čeho současný systém dosáhl? Vidím tu dva podstatné detaily:
1) dnešní západní spollečnost a ekonomika není tou z přelomu 70.a 80.let, ke které jsme vzhlíželi, když jsme odvrhli reálný socialismus, který upadal do stagnace, nevěřil vlastní propagandě, nedokázal být kreativní ani nestíhal kopírovat zbytek světa. došlo k úpadku střední třídy a rozdělení ekonomické moci se více podobá situaci, ze které totalitní systémy 20.století v první řadě vzešly... (takže hrozí, že se v kruhu vrátíme tam, kde jsme už jednou byli)
2) žijeme v části světa, která se stala strašně závislá na energetickém a materiálním importu. debata o tom, jestli potřebuješ nebo nepotřebuješ mít pocit zasloužené odměny za poctivou práci je zcela održená od reality toho, že fakticky nejsou na trh schopen vstoupit s konkurenceschopných výrobkem a tudíž lidé, kteří mají jiné strategie ustavení svého sociálního statusu, než prodej své práce, jsou ve výhodě.
Klasická levice radí ohledně udržení ceny práce ustavit odbory, ale západní svět se skrz globalizaci transformoval tak, že toto již není efektivně možné, protože velká část produkce se reálně odehrává jinde. Ovšem nic moc si nelze slibovat ani od státu, protože v dluhové ekonomice, ve které se neustále musí investovat více, než se skutečně vydělává, už nějaké kolektivní vyjednávání o tom, jak moc se sníží zisky, aby mohly růst mzdy, není moc možné: byl by to nátlak za zaměstnavatele, aby si zkrátka na výplaty půjčovali...
Já si osobně myslím, že v dnešní ekonomice samozřejmě zavést ZP moc možné není. Může existovat ojedinělý experiment - jako byly experimenty starověké demokracie, obklopené světem, který měl ve skutečnosti všechny jiné problémy, než nějakou demokracii. ZP je dobrý jako myšlenkový experiment: v éře, kdy ke společenským organizacím panuje všeobecná nedůvěra (ale co je vnitřek korporátu jiného, než další forma společenské organizace?) je to myšlenkový experiment. Pracují lidi jen z donucení, nebo existuje souhrn něčeho, co jsou ochotni udělat dobrovolně? Případně, pokud jsme schopni dosahovat nějakých přebytků produkce, jakým způsobem dává smysl tyhle přebytky alokovat?
Existuje například spousta mýtů o adresných sociálních dávkách. Spousta lidí, kteří by je potřebovali, si o ně prostě z důvodu hrdosti nezažádá. Naopak je ale pobírá spousta lidí, do kterých by to nikdo neřekl - stejné dovednosti, díky kterým si udrží dobré zaměstnání, jim samozřejmě umožní i zjistit si, že mají třeba nárok ještě na příspěvek na bydlení, apod. Na státní podpoře systému stavebního spoření nejspíš více vydělávají finanční instituace, než ti, kteří si doopravdy spoří, apod.
Spousta lidí při zmínce o ZP automaticky předpokládá, že to má být jediný příjem většiny lidí. Radikální levice v Evropě navrhuje spoustu konceptů typu 100% mezní sazba daně z příjmu nebo rovná hodinová sazba pro všechny /bez ohledu na kvalifikace, poptávku po dané specializaci, apod.). To jsou skutečně rovnostářeské koncepty, v první případě pravda se zastropováním, které by se týkalo jen hrstky oligarchů (ale ono to nikdy neskončí, protože sociální hierarchie pak zkolabuje celá), v druhém případě to pak hraničí se zrušením finančního systému jako takového a zavedením přídělového systému.
Místo podpásové otázky "bral si někdy částku XY za nic?" je nutné se ptát jinak: jak velké procento tvých příjmů očekáváš, že by ZP tvořil, v případě jeho zavedení? Byl by přídavkem, nebo jen úlevou na daních? Levice většinou rychle smete ZP ze stolu, když zjistí, že by vlastně znamenal "chudinskou dávku" a dokonce hrozil osekáním existujícího sociálního systému. Důležitým momentem ve společnosti je pořád kult práce a představa většiny lidí, že zrovna jejich práce je špatně ohodnocená: no jo, ale když člověk nakoukne pod pokličku příjmové a výdajové stránky firem a situace na trhu, tak se vlastně diví, že vůbec nějak ohodnocená je!