Ja vzdycky kdyz ctu tuto teorii o nechvaleni, vzpomenu si na knihu Pet jazyku lasky od Gary Chapmana (super kniha mimochodem, doporucuji. a tusim, ze Ymladris ji cetla). Kazdy clovek ma dle neho jeden primarni a jeden sekundarni "jazyk lasky". Jazykem jsou ruzne typy chovani a projevy (A: Slova ujištění B: Pozornost C: Dárky D: Skutky, služby E: Fyzický kontakt. Mozno si udelat rychlo test treba zde:
http://www.moje-rodina.cz/vztahy-a-intimita/pet-jazyku-lasky-test.html). Cili jednim z onech peti jazyku lasky jsou Slova ujisteni, pod coz patri i pochvaly, verbalne vyjadrene uznani. Dite s timto primarnim jazykem lasky bude absenci chvaleni vylozene trpet, asi jako jine dite, (nebo mozna kazde dite) by trpelo, kdyz by se nejaky vychovny teoretik rozhodl, ze i usmev nebo pohlazeni je forma pochvaly a tudiz je treba ho zakazat.
Osobne neverim, ze existuje jedna spravna vychovna metoda a teorie, pro kterou se ja, matka, rozhodnu - nejlepe jeste pred narozenim ditete. Ano, vychovny styl bude vzdycky vychazet z osobnostniho nastaveni matky a bude vychazet z jeji vlastni zkusenosti, systemu hodnot a tomu, cemu ona veri, ale nemely by se vychovne metody vybirat predevsim podle ditete, ktere vychovavam? Kazde je jine, kazde potrebuje neco jineho a hlavne kazde na ruzne metody bude jinak reagovat. V cem se jednomu muze darit bajecne muze byt pro druheho naprostym peklem, specialne u extremu jako je "nikdy nechvalit".
Co je na verbalnich pochvalach tak nizkeho? O co pochvaly prizemnejsi, nez treba nekomu projevit naklonnost objetim nebo tim, ze si jej pozorne vyslechnu, nebo ze mu s necim pomuzu?
Jasne ze urcite existuje nejaka zdrava mira chvaleni a nic se nema prehanet, nemame v decku vypestovat nezdravou zavislost na externim ujistovani, ale neni obcasne slovo oceneni stejne prirozeny, jako treba to pohlazeni a usmev?