ZEGA: Jééééé, náš film. Vždycky mi udělá radost, když vidím, že mezi lidma "žije"

SVAN: " Jediný možný průser byl myšlený ze strany rodičů, to že z jednoho průseru jich vyleze víc je asi předpoklad, ale to už jsme se dostaly trochu někam do nesmyslu ne? :))))"

(Mi šlo jen o to, že to lze dělat blbě na víc způsobů, nejen tak, že se rodiče snaží napodobovat školu...)

SVAN: Je-li to tak, pak samozřejmě mlčím! :) (A bydlení na hausbótu pochopitelně fascinující... :) )

SVAN: "jediný možný průser"

No, když to někdo prostě dělá blbě, tak je imho zaděláno i na jiné průsery... :)

SVAN: (Jasně, já na ty různý kroužky moc nejsem a myslim, že obecně se s nima dnes dost blbne, ale zajímavej kroužek o něčem, co dítě baví, neni samozřejmě nic špatnýho.
Ale mimochodem nevim, jestli pro seznamování s přírodou je pro malý dítě optimální nějaký echtovní přírodovědec. Asi jak pro který. Novověká příroda je přece jenom dost specifickej způsob, jak se přírodě přibližovat a u malýho dítěte je podle mě prostě důležitější umět o zvířatka vzbuzovat zájem a porozumění pro ně než třeba koupat pod mikroskopem na jeho buňky. (Což samozřejmě neni nic proti tomu, že dobrej kroužek může existovat.)
A mimochodem, jak obecně nemám pro skauting mnoho sympatií, párkrát už jsem se nestačil divit, kolik toho někteří lidé vědí třeba o rostlinách jenom proto, že kdysi do nějakýho takovýho "oddílu" chodili. A ještě jednou mimochodem, existuje třeba knížka Výpravy za dobrodružstvím od Miloše Zapletala, ke se dají nají imho docela zajímavé podněty pro poznávání přírody s dítětem (jsou tam myslím i nějaké návody na nějaké podivné "oddílové soutěže", ale nezabírají myslím nějak neúnosně moc papíru. :-) ))

SKAFF: tak tenhle článek mě pobavil :)) ale souhlas! vypíchnu tři odstavce dva pro zasmání a třetí je dost zásadní protože to je přesně to co vnímám taky jako jediný možný průser.

Takovým typickým omylem je představa, že domácí vzdělávání oproti školní docházce dětí příliš zatěžuje rodinu, že klade na rodinu zvýšené nebo dokonce enormní nároky. Opak je pravdou. Oproti otrockému courání dětí do školy je domácí vzdělávání určitě pohodlnější alternativou, velmi přispívá pohodové atmosféře v rodině a otvírá celou řadu možností. Je třeba zdůraznit, že je přirozené domácí vzdělávání pohodlnější a jednodušší nejen pro děti, ale hlavně pro rodiče. /Pokud se rodiče z domácího vzdělávání staví do role přetížených mučedníků, nevěřte jim - buď to dělají blbě nebo lžou./ Je sice pravda, že děti doma vzdělávané díky nesrovnatelně vyšší efektivitě vzdělávacího procesu je zákonitě nutné vytěžovat řadou nadstandardních vzdělávacích aktivit, ale ani v tomto ohledu nejde o nikterak enormní zatížení rodiny.

Dalším smyšleným strašákem je nutnost, aby na děti při domácím vzdělávání stále někdo dohlížel, zvláště aby se matka plně věnovala roli učitelky a na nic jiného už neměla čas. Tato velmi rozšířená představa je také naprosto zcestná. Děti v domácím vzdělávání oproti svým vrstevníkům v hromadných zařízeních nad sebou nepotřebují nepřetržitě mít bachaře. Typické je, že v normální rodině je více dětí, které při vzdělávání spolupracují, pracují velmi samostatně, případně pod vedením starších sourozenců a zákroky rodičů nejsou nikterak časté. Domácí vzdělávání tedy rodičům ve skutečnosti neomezí časové možnosti například pro profesionální aktivity o nic víc než starosti se školní docházkou dětí. /Je sice možné, že se rodiče při domácím vzdělávání v roli nepostradatelného ostražitého hlídače docela rádi flákají doma místo práce, nutné to ale jistě není./

Poslední skupinou problémů souvisejících s domácím vzděláváním jsou těžkosti, které nejsou způsobeny samotným domácím vzděláváním, ale jeho nedůslednou zmatenou aplikací. V této věci totiž nelze dost dobře sedět na dvou židlích. Pokud se rodiče z nějakého důvodu pokusí o domácí vzdělávání a snaží se přitom co nejtupěji kopírovat erární školu, jde samozřejmě o nešťastný pokus. Takoví rodiče často dokonce přejímají úplně všechny /často idiotské/ předměty, úzkostlivě se snaží kopírovat každodenní rozvrh hodin, používají jedině úplně stejné učebnice a především pečivě sledují přesný časový postup podle úředně schválených erárních osnov. Jedná se tu samozřejmě o naprosté nepochopení obrovských možností svobody domácího vzdělávání. Pokud se rodiče bojí s dětmi nadšeně vyrazit do nekonečných prérií domácího rodinného vzdělávání, tak by se snad o domácím vzdělávání ani nemělo mluvit. Hra na erární školu v obýváku samozřejmě nemůže být podařená, pro opravdové domácí vzdělávání je typická právě nezávislost na úředních předpisech, jaká umožní pružně reagovat a důsledně využívat zvídavost dětí, nasadit mnohem ostřejší a efektivnější tempo, nezdržovat se hloupostmi a samozřejmě ignorovat vesměs bezcenné nebo dokonce i velmi škodlivé erární učebnice.

CICHLASOMA: A s tím kroužkem, tam taky úplně nevidím výhodu jen v těch informacích, ale právě v tom, že se naučí sbírat je i od někoho jiného, že se naučí respektovat vzdělaného člověka v určitém odboru a může ho to v dobrém motivovat.
Když právě to co mu budu vysvětlovat, proč si dělat zápisky o žralocích, uvidí na opravdovém příkladě bytosti, která si toho zapsala už spousty a jé to paráda s takovým člověkem trávit čas a informace z něj tahat :))
Každé dítě je nejchytřejší a všechno ví :)) tudíž je dobré když potká někoho kdo toho ví opravdu více než on a není to jen rodič. (tady už to zase vidím jako téma pokory a úcty)
A samozřejmě ten kýžený kolektiv dětí se kterými si může informace vyměňovat

CICHLASOMA: Jo to jsem mu přesně říkala, ale je mu šest :)) a tak nějak mu to ještě nepřipadá podstatné si o tom něco zapisovat :))
Musela jsem nakonec prohlásit, že mi musí věřit! Že jsem jeho máma a že vím, že se mu to bude opravdu časem hodit :))) tak to vzal a píše no :))

SVAN: "Nemyslím si že by paní učitelka na prvním stupni zš podala dítěti více informací třeba na téma žralok velrybí, který je v tuto chvíli jedno ze žádoucích témat, než já za pomoci internetu, dokumentů a knih"

Přesně tak, plus je možno dítě doma odmalička vést k tomu, aby si bylo schopné informace, které ho zajímají, najít.

V tuhle chvíli ovšem řeším právě ty kroužky. Takže kdyby jste někdo věděl o nějakém, nebo Vás napadá řešení, jak zapojit mladého nadšence o přírodní vědy :) více do děje, budu za ně ráda. V podstatě za jakýkoliv zájmový kroužek který se Vám bude zdát smysluplný budu ráda, že vůbec existuje.

A tím se samozřejmě dostáváme k tomu, že přestože je to domácí vzdělávání stejně je to pořát pod diktátem toho co se musí za dané období naučit a né že se to naučí až k tomu dospěje a to se u nás ještě nedá. Ale čas příjde
Každopádně ještě k těm dostatečným informacím.
Nemyslím si že by paní učitelka na prvním stupni zš podala dítěti více informací třeba na téma žralok velrybí, který je v tuto chvíli jedno ze žádoucích témat, než já za pomoci internetu, dokumentů a knih, pokud se ale Denis rozhodne být jaderný fyzik, tak mu samozřejmě budu hledat vhodného průvodce který to zvládne lépe než já :))

S tou motivací, Denis je teď ve fázi kdy nechápe ne proč dělat kličky a vlaštovky, ale proč vůbec psát :))))

KAI: Jj, v současné době mají jednotlivé školy velkou svobodu v tom, jak "přezkušování" pojmou. (Ovšem vůbec bych se nedivil, kdyby tomu ten socan, co teď bude ministr školství, rychle učinil přítrž. (Měl v plánu zakázat homeschooling na druhém stupni, snad to ale neprosadil v diskusích s koaličním partnery, aspoň se o tom poslední dobou afaik nemluvilo.))