TURBOMRDAC:
Nespisovnou mluvu Ti přece nikdo nevytýkal. A můj koment
byla v zásadě kritika. Nemůžeme se bavit hlouběji, dokud jsme nezvládli základy, že? Viz:
I psaní je řemeslo jako každé jiné, a vyžaduje proto napřed práci a úsilí. Pouze blbec ignoruje zákony, které nezná – rozumný člověk je pozná, aby věděl CO a PROČ ignoruje. Psaní tedy vyžaduje zvládnutí cílového jazyka...
-- Fin (nástěnka)
Nenech se zmýlit tím, že se tam mluví především o stylistickém zvládnutí jazyka. To pouze implikuje
nevyhnutelnou nutnost nejprve se vypořádat s gramatikou.
Problém je v tom, že nelze maskovat základní neznalost pravopisu nespisovnou mluvou. Syrovost nespisovné mluvy do poezie patří, o tom není sporu, ale čtenář nesmí začít pochybovat, zda autor przní jazyk záměrně (aby tím něco smysluplného vyjádřil), nebo jen náhodně z vlastní neznalosti.
To, co takovou zhůvěřilost prozradí, nejsou jen gramatické chyby a jejich nápadné množství. Ve Tvém případě to byla i nekonzistence textu jako celku. V jednom verši mluvíš "od podlahy" až hanba, ale v druhém jako bys klasikům chtěl z huby vypadnout:
Zkus si dnes nedát večeři
Ať zítra vejdeš se do dveří.
nebo
Pamatuješ ty šaty, co si nosívala
A já, jako gal, nosil gala
Kde je ten čas, kdepak tkví?
To nejde dohromady! Prozrazuje to, že s tím bojuješ a nemáš to pod kontrolou a že je třeba se tak trochu vrátit
ad fontes.
Nebýt konce:
Takhle obléknem se zas
už jen do rakví
asi bych držel hubu a raději nereagoval vůbec. :)