BUBLINKY: Mně přijdou ty dva řádky "které tě straší tím - že je nikdy nerozpoznáš" celé takové... nelibozvučné. Trochu mě tam ruší. Ale jinak se mi to líbí a ten konec tomu přidává správný grády :)

TOMASZ: Díky za reakci. Hmm, asi mají recht s nerozpoznáš.

NANTHEI: ...a tak mi zbývá jen dodat, že první verš byl ale moc pěkný a taky se mi líbilo jemné provázání rýmem. :)

BUBLINKY: Pro mě má skvělou atmosféru a první strofa je tak symbolicky výstižná, až jsem zprvu nevědomky imitoval dětský údiv prostým rozšířením očí.

Ale nejprve jsem se zasmál výrazu "příšeří", neboť tak se jmenoval časopis pro hráče Dračího doupěte. ;) A pak bych možná nahradil slovo "nerozpoznáš" přes jeho sémantickou správnost slovem "nepoznáš", je to takové méně vědecké. Takže tolik. :)

BUCHVI: Já bych to zhubenila, jak praví Bublinky, a následně zhudebnila.

Ha, zde se to probouzí, to je dobré, to je dobré. Jen houšť.

BUCHVI: Já, milovnice koček(!), bych škrtla poslední strofu a kdyby sis s tím ještě trochu pohrál, bylo by to skvělé. ;)

Koťátka jsou obecně vděčné téma.;)
NANTHEI: Libozvučné a něžné.

NANTHEI: Když jsme u těch koťátek, vzpomněl jsem si, že jsem je taky kdysi použil, nedalo mi to a musel jsem ji najít, ale je to teda hodně stará věc (únor 2009, takže víc než dva a půl roku), tak buďte shovívaví a přihlédnuvší, až (jestli) budete posuzovat :)

MILÁČKOVI

Tvá syrová koťata miláčku
zanechala na mých zdech
otisky tlapek

Tví hraví pošetilí miláčci
pošlapali mé čisté stěny
a jedno z nich tu pořád ještě ťape
na pohovku se sápe

Zavolej si ty své nedovařené děti miláčku
já nemám rád bahno na svých zdech
a pošlapané křeslo, to mě štve

Zhasni tu cigaretu a hraj si s nimi
a nenuť mě je dovařit -
- tvá syrová koťata, miláčku
Víš, že maso z nich jde na dračku

Vidíš? Ty stopy nejdou dolů
asi tam zůstanou
navěky zůstanou
I když tvá koťátka se již dávno uvařila v kočky

NANTHEI: to je můj šálek kávy ;) jen některé ty obrazy jsou trochu klišé, jmenovitě "loňské víno" a "krev koťat" mi přijdou takový... ohraný. Ale v kontextu ta krev koťat vlastně nevadí... Dobrý.

MAEROR, BUBLINKY: mně se právě ten kousek "když vypínač a tma" hrozně líbí, je to takový dobrý místo na domýšlení si... Ale pravdu dí ti, kdo by vynechali poslední verš, stejně jako NANTHEI má pravdu s tím prvním, ten je vážně nejlepší.

MAEROR: Ale abych byla upřímná, něčím mě dráždí, vracím se k ní. Rozhodně bych vypustila ten poslední verš, vůbec mi nesedí do nálady básně, nikoli významem, ale tím, že mě slovo zobák nějak rozčiluje a nejsem schopná vysvětlit proč.;)

MAEROR: Jestli tedy mohu ještě já, pro mě je báseň skvělá po "pryč". Víc tam nepotřebuju.

TOMASZ: Abych Tě nesekla zobákem :)


MAEROR: Hm. Hm. Hm. Umíš lepší.

TOMASZ: :-D Tak to jo. :-) Ale připomínku beru.

MAEROR: První dvě strofy se mi líbí. Ale ten poslední verš bych škrtl. Maličko mi přijde, že Tvoje nevědomí tam přefiltrovalo Natashu. ;)

NATASHA: Jo jo, pochopil jsem. :)

TOMASZ: Ale to já si všimnu, žánop, poezie mezi bitevní vřavou.
Ač ona mě vlastně těší. Že to stále někomu za to stojí atakdále.
Navíc se nám tu nakonec rozvinula úplná idyla smíru.

A abych se ještě upřesnila, protože mám dojem, že jsem to zase jednou řekla málo jasně - mně vysloveně vadí obraz zvonící hrany, poněvadž oproti ostatnímu zní mému uchu jako zbytečně vyčpělý a pompézní symbol. Ostatní text je vlastně velice sympaticky civilní. Tak.