GHOSTDOGG: Pořád nechápu jedno: víš, že je to formálně špatný - víš, že je to velikánský téma, který tě převálcuje - víš, že je to experiment, kterej se nepovedl... proč to sem tedy dáváš?
Lidi, copak sem vážně nemůžete dávat jen věci, o kterých si myslíte - u kterých v to aspoň doufáte - že jsou k něčemu?

GHOSTDOGG: Ale smí. Na kritiku se tady smí odpovědět - já jsem taky odpověděl (a taky obhajitelským tónem), a došlo na příjemnou debatu. Ono je důležité, JAK odpovíš. Jsme přece lidi. (A samozřejmě taky, jestli to vůbec má cenu, žejo :))

GHOSTDOGG: Jen dvě věci:
- "Že tam není např. interpunkce před "konec snění" to možná, ale pořád je to věc autora." - Není. Buď se rozhodneš, že tam ta interpunkce nebude vůbec, a pak ji tam nesmíš dát nikam. A nebo se rozhodneš, že budeš psát s interpunkcí - a pak ji budeš psát všude. Žádná střední cesta není. Nemůžeš si stanovit vlastní pravidla jazyka, ani v poezii ne. (kredity: Ludvík Hess)
- "...jazyk zvládnutej myslím mám, problém spíš, že ho mám zvládnutej až moc pro sebe..." Opět - to nesmíš! Píšeš česky, čeština má určitá pravidla. Ta musíš znát. Neříkám dodržovat, pozor - všichni víme, že jedním ze základních stavebních kamenů poezie je rozrušování jazyka, jeho přirozených pravidel a postupů. ALE! k tomu, abys mohl pravidla porušovat, je musíš nejdříve bezchybně znát. Teprve potom bude mít každé to narušení nějaký smysl a účel - a teprve potom bude poznat, že je to narušení záměrné, a ne z nevědomosti.

(A. Jestliže čtenářům některé obraty nedochází (tma tmou chladná), je to prostě proto, že jsou špatné. Poté, cos mi vysvětlil, jak jsi to myslel, je mi to úplně jasné a troufám si říct, že se mi ten obrat i celkem líbí... ale když jsem četl to dílko, prostě jsem to tam neviděl a nepochopil. Ale takhle báseň nemůže fungovat. Nemůžeš ji vysvětlovat. Kdyby tam bylo třeba jen "noc tmou chladná", bylo by to podle mě hned jasnější, a to jen jeden příklad za všechny.)

GHOSTDOG: Jak naznačuje mnohé, záhlaví nevyjímaje, toto není až tak úplně diskusní klub, kde by se jen tak krafalo o poezii. Kdyžtak třeba Těžký život básníkův, prosím pěkně. To, cos napsal v příspěvku, na který jsem reagoval, byla obhajoba básně a návod k použití. Jaks to eventuálně myslel někde uvnitř, nevím a nemyslím, že by to bylo podstatné. Každopádně další doplňujícího osvětlení se Ti dostalo. Aspoň jsem se o to pokusil. Snažil jsem se Ti vysvětlit, že na kritiku se sice samozřejmě smí odpovědět, ale způsob, jakým jsi to učinil, byl nešťastný a bezúčelný.
Mimochodem, moje přezdívka je gramaticky zcela košer. ;)

Ghostdogu: 1. Někdo, kdo má chybu i ve své přezdívce, nemá zvládnutej jazyk. Leda by to zdvojené G byl "imič, woe".
2. Věříme Ti určitě všichni, že to máš promyšlený a hrozně ses snažil. Vo tom žádná. Ale Fin není jedinej, na koho to nezafungovalo. Tak jakej má smysl nám teď vysvětlovat, jak jsme to měli pochopit. Myslíš, že když nám to vyložíš, přečteme si to dílko ještě jednou, poučeni tiše žasnem a dostaví se ono "chvění", které vyvolává dobrá báseň? I kdyby jo, tak báseň, která potřebuje návod, aby fungovala, je na nic a nestojí za další rozebírání, s výjimkou poučení pro autora. Ale v tom posledním máš poučení přijímat, myslet si o něm, co chceš, ale, proboha, hlavně se nesnažit báseň hájit.

Škornička byl vždycky totální pošuk. Mimochodem, měli jsme teď nedávno v Nejhorší poezii ukázku takovéto "záchodové lyriky" par excellence, až se z toho jednomu dělalo šoufl. Caligulo, nechtěl by ses přesunout tam? Ovace by Tě jistě neminuly.

(a ostatní dávejte pozor, označit žáčka za píčuse, to chce notnou dávku autorské sebejistoty; uvidíme, zda je taky oprávněná)

GHOSTDOGG: nicméně abych byl konkrétnější... kritiku, hm... no, na podobné skvosty se kritika píše jen velice těžko. protože, abych byl upřímný, imho to spadá do kategorie, kterou si soukromě označuji takto: ukrutnej blábol bez ladu a skladu slepenej z tzv. velkejch epickejch a tragickej výrazů jen proto, že autorovi připadly (ty výrazy) velké, epické a tragické. jenže, a v tom je ta potíž, to přesně nestačí - je to asi jako nastříhat průvodce světovými galeriemi a pak ty nastříhané věci vysypat na dřevěnou desku potřenou kanagomem a hrozně se divit, že nevzniklo ještě lepší umělecké dílo, ani srovnatelné umělecké dílo a ba dokonce vůbec žádné umělecké dílo.

za prvé, vůbec nechápu, co se mi autor vlastně snaží sdělit... což o to, třeba jsem velký tupec, nicméně... i tak. jakožes měl depku, woe? budiž. pravděpodobně v 1/2 až 2/3 všeho, co kdy bylo napsáno, autor světu sděluje, že mu je mizerně. nicméně, když už je podstatou díla toto banální sdělení - banální, ne zakázané - musí to mít nějakou další kvalitu, do které se to "obleče".

jak vypadá tebou ušitý oblek? mizerně, člověče. jednak samo rýmování (níž-díš, mnou-mnou + ní-ní) na báseň nestačí. viz velký učitel české literatury jára da cimrman a jeho "dyjadyjadá", případně "frýdlantu-frýdlantu. druhak ti to rytmicky kodrcá a skřípe - rým není totéž co rytmus a nenahradí jej. za třetí je vyslovená pakárna se snažit o "ušlechtile-vznosné epicko-tragické vyjádření" (slohově, sákne to z toho) a NEMÍT KURVA ZVLÁDNUTEJ JAZYK! příklady:

opona se mi zavírá konec snění. - wtf?
tak snad "opona se mi zavírá"
anebo "opona mi zavírá konec snění"
a hlavně - opona se nezavírá, opona padá a to je přesně to, co umí a k čemu je určena
když už, tak "opona mi uzavírá" jakože ve smyslu "akt stáhnutí opony tobě uzavřel něco" - ale zavíraj se dveře, ne opony.

a podobnejch kiksů je tam víc - začneme od začátku:
tvou líci jako noc tma tmou chladnou.
co, prosím pěkně, je "tma tmou"? a co vůbec je "líce jako noc tma tmou chladnou? není to trochu moc toho dada v naší chmurné tragédii?
mi jaksi uniká a hádám, že nejen mně

co, prosím pěkně, je "popelavá prchlivost"? je-li prchlivost to, co mě jako malého naučili, sotva bude popelavá - vztek a výbušnost (což přesně souvisí s tou prchlivostí) je spíš rudý a rozžhavený, málokdy popelavý. prostudovat lexikon, prosím.

"vMEZERAmžiku" - ten mžik oka, tak vMEZERAtom mžiku oka

no a to jsme na konci první sloky a už takovej úděsnej masakr

hladina je chladná, budiž. hlavně v noci. hladina je i temná. budiž. ale "chladně temná"? to jako podle vzoru "chladně krevná"...? bacha na nemoc "kupení adjektiv". adjektiva nejsou lentilky, aby je do sebe člověk sypal po hrstech.

úchvatný pohled se mnou
za zrcadlem pravda
- pozoruhodný tzv. přeskok: tak v jednou chvíli se s tebou mám kamsi dívat a vzápětí jsem za zrcadlem? kde jsem se tam vzal, nejsem alenka.
(vůbec nemluvím o tom, že verš na to je nás tu X, jsme - ještě před veršem osamělému tragikovi - náhle milí a bude divadlo. wtf? dobrej model, řeklo by se)

no, to by snad stačilo. zkrátka je to hroznej blábol, nic ve zlém, a ještě k tomu silně, silně stylisticky nevydařený a jaksi sdělně nekonzistentní...

jestli aspiruješ na villona či byrona, tak hajdy zpátky k učebnicím a alou.

GHOSTDOGG: nic ve zlém, ale trochu jsem vyhasl již během první sloky a jsem v tom volaký zmetený...

TOMASZ: Zkoušel jsem tam napasovat, různě zkombinovat všelijaký synonyma, ale vždycky to bylo minimálně stejně a většinou více kostrbaté. A tak jsem to nechal takhle s tím, že to aspoň trochu zdůrazní...

BUCHVI: Mě jen maličko rozčilujou ta 3 dřív za sebou. Jinak, ačkoliv je to jen konstatování, jak pravila N, bylo celkem příjemno sjet si tu peřej. Tak nějak vnímám tok těch slov. Rychle mění tempo, ale přece spojitě. Ale na těch 3 kamenech jsem se cvaknul... ;)

BUCHVI: Uletět na jih... Máš křídla? Ne? Tak to seš taky v hajzlu... ;)

NATASHA: Jo, taky mě napadlo, když jsem tu TOMASZovu před chvilkou četl, že je mi to nějaké nápadně povědomé...
A, ano, je to konstatování, protože nevím, co dělat proto, aby nepřišla.

TOMASZ:
BUCHVI:

Zdá se mi, že se díváte z podobného místa. To je nejspíš ten náhlý útok podzimu.
A na obou básních mě nic nerozčiluje. Ale taky mě nic neroztřáslo. Popis, konstatování.

ze včerejšího večera, nepřijde mi nějak zvlášť dobrá nebo povedená, ale musel jsem ji napsat, a když už je napsaná, bylo by mi jí líto... a třeba v ní někdo něco najde

*BRZY*

se zasyčením zapadlo slunce když se
naposledy
odrazilo od nejvyšších kohoutích hřebenů

je brzo

večerní paprsky se srážely
na oknech

už brzo
na nich zas bude jen mráz

jak tehdy
za obliny světce Mikuláše se schovával večer
po proudu přichází zas noční chlad

dnes dřív než dřív

vždycky o něco dřív

dnes bez tebe
je tu zima

TOMASZ: Ono to tu není snadné ani pro autory, kteří sem velmi patří. Některý text je křehký. A bojíš se o něj.

(To ovšem není nutně Ricarderonovo mínění, třeba nám odpoví sám. Tak si to vysvětluji pro sebe.)

Kroky na parapetu
celý den
        sem tam
čvachtají

třesu se   zima
najednou
        je tu
zbyla mi fotka

černobílá

za oknem ty
        kroky