***

Udržet v lukách roztěkanou mysl
a konejšit nervózní vědomí;
ty věčné strachy,
nezbytné pro obsluhu dalekohledu,
ale co je za obzorem?

To samé
a ještě jednou tolik.

Takhle roztomilé vyústění jsem nečekal :)

:)

MOMENT: Na svůj názor máš plné právo, jako všichni zde.;)

Není zač a děkuji za shovívavost k mému názoru :)

MOMENT: Ano, i tak může na někoho působit. Díky za reflexi. ;)

FIN: "teplá"

BUBLINKY: Tahle báseň se mi zdá utahaná a "teplá", jak řekl FIN.

MOMENT: Nerozumím.

FIN: Šmarjá, tak to mne vážně vůbec nenapadlo. ;)

BUBLINKY: a tohle je dobre?

BUBLINKY: tady tě zle zradila realita: dalibor

kde jsi
kde jsi
...
a ty tu nejsi

:-)

TOMASZ: Mně by stačilo jen

Město si v noci zpívá
jako by někdo hrál
neviditelnými prsty
na varhany
a jen vítr
občas přehluší

ten zpěv
neviditelným věcem



(možná plácám, instantní názor)

MAEROR: Jak jsem Ti psala do pošty, rdím se za to přirovnání a zároveň děkuji. Velmi děkuji.

BUBLINKY: Zrovna dnes si čtu Předkonec - a klidně si tuhle báseň umím představit uvnitř...

Město si v noci zpívá
jako by někdo hrál
neviditelnými prsty
na neviditelné varhany
a jen neviditelný vítr
občas přehluší

ten zpěv
neviditelným věcem
lidem kteří slyší ten rejstřík
lidem kteří slyší
chtěl jsem ho najít
jít za tím zvukem

a vítr byl neviditelný
ale hmatatelný
stejně jako hráč
a ta píseň
a ta radost že se oteplilo
i když není po všem

máme před sebou ještě mnoho
písní a dva měsíce
dva lednové plné nocí
dva lednové kabáty
plné zimy jsem
oblékl a hledal

hledal ty zvláštní tóny
tu harmonii uprostřed spánku
tu nekázanku
kovovými píšťalami
neviditelnými samozřejmě počkám
do moudřejšího rána

bude víc světla
snadnější nalézání
možná i tepleji zatím doma
slyším ten hmatatelný vítr
hmatatelně přichází ráno
a je to zase pryč

Otevři oči, uvidíš začínat červánky
Nad naším bytem uprostřed vysokého domu
Chtěl jsem ti ukázat sílu zázraku
leč tíha vznešenosti mi to nedovolila

pokládáš svoje ruce na mou hruď
zkoušíš jestli dýchám, jestli přežívám
přežívám
mám své starosti

Měl bych se otočit a jít do neznáma?
měl bych zůstat ležet s tebou a zhluboka dýchat
osude zakletý v amuletu rudém poraď mi
dotýkat se hvězd nebo kopat hroby šibeničářům

není dalších životů pro zkoušku
vypít všechnu ranní rosu musím teď
nebo nikdy
nebo navždy

otevři oči, uvidíš začínat tmu
v našem bytě tam na sídlišti
chtěl jsem ti ukázat sílu zázraků
ale přesípací hodiny řekly ne

jsme omezenci, vládci rovných čar
musíme si vybrat a po cestě jít
není klikatá
někde končí

NATASHA: ano. a kéž by byli lidi hodnější, hned by na světě bylo líp...