BUBLINKY: a tohle je dobre?

BUBLINKY: tady tě zle zradila realita: dalibor

kde jsi
kde jsi
...
a ty tu nejsi

:-)

BUBLINKY: Zrovna dnes si čtu Předkonec - a klidně si tuhle báseň umím představit uvnitř...

Město si v noci zpívá
jako by někdo hrál
neviditelnými prsty
na neviditelné varhany
a jen neviditelný vítr
občas přehluší

ten zpěv
neviditelným věcem
lidem kteří slyší ten rejstřík
lidem kteří slyší
chtěl jsem ho najít
jít za tím zvukem

a vítr byl neviditelný
ale hmatatelný
stejně jako hráč
a ta píseň
a ta radost že se oteplilo
i když není po všem

máme před sebou ještě mnoho
písní a dva měsíce
dva lednové plné nocí
dva lednové kabáty
plné zimy jsem
oblékl a hledal

hledal ty zvláštní tóny
tu harmonii uprostřed spánku
tu nekázanku
kovovými píšťalami
neviditelnými samozřejmě počkám
do moudřejšího rána

bude víc světla
snadnější nalézání
možná i tepleji zatím doma
slyším ten hmatatelný vítr
hmatatelně přichází ráno
a je to zase pryč

Otevři oči, uvidíš začínat červánky
Nad naším bytem uprostřed vysokého domu
Chtěl jsem ti ukázat sílu zázraku
leč tíha vznešenosti mi to nedovolila

pokládáš svoje ruce na mou hruď
zkoušíš jestli dýchám, jestli přežívám
přežívám
mám své starosti

Měl bych se otočit a jít do neznáma?
měl bych zůstat ležet s tebou a zhluboka dýchat
osude zakletý v amuletu rudém poraď mi
dotýkat se hvězd nebo kopat hroby šibeničářům

není dalších životů pro zkoušku
vypít všechnu ranní rosu musím teď
nebo nikdy
nebo navždy

otevři oči, uvidíš začínat tmu
v našem bytě tam na sídlišti
chtěl jsem ti ukázat sílu zázraků
ale přesípací hodiny řekly ne

jsme omezenci, vládci rovných čar
musíme si vybrat a po cestě jít
není klikatá
někde končí

NATASHA: ano. a kéž by byli lidi hodnější, hned by na světě bylo líp...

NATASHA: krásně dospělé... mít čtyři ruce, tak je to přímo aplaus...

NATASHA: Není každý den posvícení, s odstupem ji vnímám také slabší oproti následující. Mám radost, že to vidíš právě ty. Děkuji.

BUBLINKY: Nad předchozí jsem nějak pokrčila rameny, ale tahle, ta mě moc potěšila. A co je důležité: vidím ji.

řekl bych - a tím jsem si celkem jistý - že to hlavní, proti čemu peroutka mluví, je bezzubá, vykastrovaná kritika prostá zapálených postojů pro / proti. jako důvod, respektive patrně jeden z důvodů, proč k ní došlo, proč kritiku pořádnou, životnou a k něčemu jsoucí nahradil společenský tlamolep, uvádí nakladateli sponzorované literární časopisy - ty ale vidí, to sponzorování nakladateli, jako jeden z důvodů té bezzubé a "společensky přijatelné" kritiky a jmenuje tam, kdo se kdy komu chce zavděčit. nicméně hlavní gró, proti čemu je hovořeno, je vykastrovaná kritika, zápal nahrazený "společensky přijatelným humorem" atd. mj. i zbytečné zaobírání se osobním životem autorovým namísto věnování se a rozboru jeho díla.

RICARDERON: cože? pro pět ran, to jsi snad poslouchal něco úplně jiného, než já jsem odkazoval, ne?

FIN: Ale je to brané jako filipika proti nim. Zejména. Tudíž relevantní je to kolem, nikoli centrální výpověď.

RICARDERON: nemyslím, že by zrovna ty nakladatelské časopisy byly na tom sdělení to podstatné nebo jediné :-)

MOMENT: Oceňuju obsah i formu/nick.:)

No hlavně klid. Máme to za pár a tenhle prej bude poslední.

FIN: Mno, upřímně... Nakladatelské časopisy nás netrápí ani trochu málo. Ale osobních výpadů tu máme, no jejej...

FIN: Vo tom žádná. :)

TOMASZ: jenže - v krajním případě - na to autorovi sere pes. na to, co dokáže, nedokáže, kdy dokáže a proč dokáže. to je jeho věc. podstata debaty vlastně je - pokolikáté už? - zdali my si smíme něco takového dovolit říkat. no... smíme. autor sem nemusel lézt. autor si měl přečíst nastěnku a vědět, že zrovna tady riskuje. autor nakonec může na vyjádření "sračka" zvysoka srát a dotyčné naházet do ignore-listu. autor zkrátka může udělat x věcí, aby neviděl, neslyšel atd. takže to zcela řeší, zda my ostatní si smíme "dovolit to říkat". a za druhé, autoři sem vlastně lezou a část z nich chce uznání. nedostane. tak si musejí vybrat nekritickou cílovku a ne žehrat u špatného patníku.

FIN: K prvnímu odstavci: S odstupem času si stále myslím, že takhle to nefunguje. Autor, i když je otevřen kritice, nedokáže přijmout implicitně vyjádřený fakt, že "všechno je špatně". Za rozumný přístup (bez nároku, únava je únava) bych osobně považoval v takových případech toto:

a) "Je to sračka. Špatně je zejména tohle, tohle a tohle." Pokud to ještě jde, jinak:
b) "Je to sračka, špatně je všechno, přečti si nástěnku/toto (link)/a další příspěvky od těchto lidí níže."

Na tohle nemůže rozumný člověk říct ani popel. A člověk, který má sám otevřený a konstruktivní přístup, nadto ani nebude (snad) pociťovat, že to celé bylo marné a k ničemu. A to stačí.