EDUDANT:
Je to tak: ta báseň není ničím podstatně jiná než básně jejího druhu, ale zároveň je v ní kostřička něčeho, co je zatím schované za ní:


Nad naším bytem uprostřed vysokého domu
Chtěl jsem ti ukázat sílu zázraku

zkoušíš jestli dýchám, jestli přežívám

Měl bych se otočit a jít do neznáma?

vypít všechnu ranní rosu musím teď
nebo nikdy

chtěl jsem ti ukázat sílu zázraků
ale přesýpací hodiny řekly ne

Ta někde vidím lano, které ten text svazuje - a řada obrázků je pro mě navíc, ředí.
A hodiny nesípají, obvykle :)

Tedy, myslím: pozoruješ, pozoruješ místa a děje, pozoruješ se - to je dobré.
Než bude dobré to, co vznikne, ještě to bude trvat. Ale někde to tam je.

A dost Ti závidím to, z čeho jsi to psal :)

Otevři oči, uvidíš začínat červánky
Nad naším bytem uprostřed vysokého domu
Chtěl jsem ti ukázat sílu zázraku
leč tíha vznešenosti mi to nedovolila

pokládáš svoje ruce na mou hruď
zkoušíš jestli dýchám, jestli přežívám
přežívám
mám své starosti

Měl bych se otočit a jít do neznáma?
měl bych zůstat ležet s tebou a zhluboka dýchat
osude zakletý v amuletu rudém poraď mi
dotýkat se hvězd nebo kopat hroby šibeničářům

není dalších životů pro zkoušku
vypít všechnu ranní rosu musím teď
nebo nikdy
nebo navždy

otevři oči, uvidíš začínat tmu
v našem bytě tam na sídlišti
chtěl jsem ti ukázat sílu zázraků
ale přesípací hodiny řekly ne

jsme omezenci, vládci rovných čar
musíme si vybrat a po cestě jít
není klikatá
někde končí

NATASHA: ano. a kéž by byli lidi hodnější, hned by na světě bylo líp...

NATASHA: krásně dospělé... mít čtyři ruce, tak je to přímo aplaus...

NATASHA: Není každý den posvícení, s odstupem ji vnímám také slabší oproti následující. Mám radost, že to vidíš právě ty. Děkuji.

BUBLINKY: Nad předchozí jsem nějak pokrčila rameny, ale tahle, ta mě moc potěšila. A co je důležité: vidím ji.

řekl bych - a tím jsem si celkem jistý - že to hlavní, proti čemu peroutka mluví, je bezzubá, vykastrovaná kritika prostá zapálených postojů pro / proti. jako důvod, respektive patrně jeden z důvodů, proč k ní došlo, proč kritiku pořádnou, životnou a k něčemu jsoucí nahradil společenský tlamolep, uvádí nakladateli sponzorované literární časopisy - ty ale vidí, to sponzorování nakladateli, jako jeden z důvodů té bezzubé a "společensky přijatelné" kritiky a jmenuje tam, kdo se kdy komu chce zavděčit. nicméně hlavní gró, proti čemu je hovořeno, je vykastrovaná kritika, zápal nahrazený "společensky přijatelným humorem" atd. mj. i zbytečné zaobírání se osobním životem autorovým namísto věnování se a rozboru jeho díla.

RICARDERON: cože? pro pět ran, to jsi snad poslouchal něco úplně jiného, než já jsem odkazoval, ne?

FIN: Ale je to brané jako filipika proti nim. Zejména. Tudíž relevantní je to kolem, nikoli centrální výpověď.

RICARDERON: nemyslím, že by zrovna ty nakladatelské časopisy byly na tom sdělení to podstatné nebo jediné :-)

MOMENT: Oceňuju obsah i formu/nick.:)

No hlavně klid. Máme to za pár a tenhle prej bude poslední.

FIN: Mno, upřímně... Nakladatelské časopisy nás netrápí ani trochu málo. Ale osobních výpadů tu máme, no jejej...

FIN: Vo tom žádná. :)

TOMASZ: jenže - v krajním případě - na to autorovi sere pes. na to, co dokáže, nedokáže, kdy dokáže a proč dokáže. to je jeho věc. podstata debaty vlastně je - pokolikáté už? - zdali my si smíme něco takového dovolit říkat. no... smíme. autor sem nemusel lézt. autor si měl přečíst nastěnku a vědět, že zrovna tady riskuje. autor nakonec může na vyjádření "sračka" zvysoka srát a dotyčné naházet do ignore-listu. autor zkrátka může udělat x věcí, aby neviděl, neslyšel atd. takže to zcela řeší, zda my ostatní si smíme "dovolit to říkat". a za druhé, autoři sem vlastně lezou a část z nich chce uznání. nedostane. tak si musejí vybrat nekritickou cílovku a ne žehrat u špatného patníku.

FIN: K prvnímu odstavci: S odstupem času si stále myslím, že takhle to nefunguje. Autor, i když je otevřen kritice, nedokáže přijmout implicitně vyjádřený fakt, že "všechno je špatně". Za rozumný přístup (bez nároku, únava je únava) bych osobně považoval v takových případech toto:

a) "Je to sračka. Špatně je zejména tohle, tohle a tohle." Pokud to ještě jde, jinak:
b) "Je to sračka, špatně je všechno, přečti si nástěnku/toto (link)/a další příspěvky od těchto lidí níže."

Na tohle nemůže rozumný člověk říct ani popel. A člověk, který má sám otevřený a konstruktivní přístup, nadto ani nebude (snad) pociťovat, že to celé bylo marné a k ničemu. A to stačí.

(máme silvestra anový rok vzápětí, tak jsem v těch procentech sluníčkově laskavě optimistický. ve skutečnosti budou tak 96 % a 4 %.)

TOMASZ: jo to taky.

asi nejčastější "kritika kritiky" bude "on mi napsal, že je to sračka, a nevysvětlil to". problém je, že v zásadě není moc co vysvětlovat. když ti někdo napíše "to je sračka", uděláš jednu věc: "check kritika". u 80 % záhy zjistíš něco a la "no, to už napsal x krát a nikdy nerozváděl, nezdůvodňoval atd." cca u 20 % zjistíš "ale... tihle někdy rozváděli. měli nějaké úvahy." případně "sami píší a někdy snad i čitelně" - pak znamená sdělení "sračka" vlastně "špatně se mi jeví vše: jazyka pravopis sám, stylistika, nezvládnutí byť základní formy, nelogičnost(i)*, křečovitost, kýčovost, lacinost, skřípe-ve-veřejích atd. (zdravíme paní z frýdlantu:)

* ano, poezie je samozřejmě záležitostí fantazie a vlastního sdělení - tak s jakoupak logikou fin na nás jde? easy peasy: i pohádky mívají svoji logiku. pohádkovou. takže poezie... jo, něco takového taky asi existuje. i fantastická věc může mít své nelogičnosti a rozpory, jež už nejsou záměrem autorovým, jako spíš chybou. hůř se to postihuje. ale existovat to může. samozřejmě, proč by nemohlo?

takže když ti někdo napíše "to je sračka", je vlastně na tobě, abys zjistil, zda...
troll si právě kousl... (80 %)
někdo, kdo i snad ví, co mluví, mi právě sdělil "všeobecně špatně z mnoha úhlů a záplaty by nakonec nahradily celý originál" (20- %)