EDUDANT:
Je to tak: ta báseň není ničím podstatně jiná než básně jejího druhu, ale zároveň je v ní kostřička něčeho, co je zatím schované
za ní:
Nad naším bytem uprostřed vysokého domu
Chtěl jsem ti ukázat sílu zázraku
zkoušíš jestli dýchám, jestli přežívám
Měl bych se otočit a jít do neznáma?
vypít všechnu ranní rosu musím teď
nebo nikdy
chtěl jsem ti ukázat sílu zázraků
ale přesýpací hodiny řekly ne
Ta někde vidím lano, které ten text svazuje - a řada obrázků je pro mě navíc, ředí.
A hodiny nesípají, obvykle :)
Tedy, myslím: pozoruješ, pozoruješ místa a děje, pozoruješ se - to je dobré.
Než bude dobré to, co vznikne, ještě to bude trvat. Ale někde to tam je.
A dost Ti závidím to, z čeho jsi to psal :)