• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    Na nástěnce najdete pravidla klubu, informace o textech zdejších autorů jinde, poetické kluby některých zdejších přispěvatelů a také další kluby, zabývající se literární tvorbou.
    Tamtéž si přečtete také rady a postřehy o psaní, kritice a nutnosti autorské práce. Přečíst si nástěnku se velmi doporučuje.


    The best of tohoto klubu (jak ho vidí někteří zdejší autoři a kritikové) najdete zde: Autorská poezie - výběr Můžete také nominovat.
    Pokud píšete hodně emotivně a vaše texty jsou spíše prožitkové, můžete zvážit uveřejnění v klubu Emotivní poezie
    V případě, že nemáte zájem o kritiku a chcete se hlavně podělit o svoje zážitky, doporučujeme klub Azyl pro věčné romantiky
    Obtížné aspekty poetova života a všemožné drby z oboru zpracovává Těžký život básníkův
    Pokud vás klub Autorská poezie všemožně rozčiluje, navštivte opoziční autorský klub Poesie bez pranic a tkanic
    Technická poznámka: klub je zpřístupněn ke čtení i pro off-Nyx čtenáře.
    rozbalit záhlaví
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    VINDAL_DRAMO: Celkově mi to moc nesedne, přiznám se. Vnímám to jako poněkud přepjatý a "náhodný". Přepjatým myslím, že užíváš příliš silná slova na efekt, zatímco obsah textu je proti nim poněkud chabý. Náhodným myslím toto: V básních některých autorů (jmenovitě Petr Kabeš) čtu jakoby nahodilé slovní obraty a spojení v jakoby nahodile rozsekaném textu jakoby nedávajícím místy vůbec smysl, ale přitom mě mrazí, protože tam ten smysl cítím, to propojení těch zdánlivě navršených slov, toho rozsekání; zjišťuju, že tam nic není jen tak a jde to dál, než se mi podaří domyslet. V básních jiných autorů ale cítím, že by tohle buď chtěli taky, a neuspěli, nebo dokonce tak těžce nepochopili, že podlehli dojmu, že jim to nahodilé navršení a rozsekání sežereme i s chlupama. A jako ten druhý případ na mě působíš bohužel i Ty. A pak taky ta vostře lidová mluva jako ze života, vole, mě nějak nepřesvědčila o své autentičnosti.

    Ale na druhou stranu tam občas prosvitne něco nadějného. Nejvíc v té poslední: "až na konečnou atomových hodin", "jsem fundamentalista velkého Teď / ty můj světe / až odsud půjdeš / netrap se a třískni dveřma".

    VINDAL_DRAMO: A tady: ZBUDE, se píše.

    Potud můj názor na Tvoje texty, nalož s ním jak chceš.

    Ke Tvé reakci na Konzuma. Ať už si o něm myslíš, co chceš, chvilinku před Tebou se tu zrovna objevil jeden krátkej a moc zajímavej text. Když už jsi neměl tolik soudnosti, abys sám vybral přiměřený vzorek své tvorby (pokud toto byl dle Tvé úvahy přiměřený vzorek, pak jsi obyčejný grafoman) a dávkoval nám ho postupně podle reakce, a místo toho jsi ten křehkej textík úplně zasypal a zasral do země, potom jsi měl být připravený i na ostré jednoslovné odeslání tamtéž od kohokoliv a měl jsi si pomyslet o dotyčném cokoliv, ale pokud možno držet pec. To, cos předvedl, bylo poněkud dětinské a snížil ses tím zcela do nejnižší pavlačové kategorie zdejších diskutérů.
    VINDAL_DRAMO
    VINDAL_DRAMO --- ---
    léta na parketách

    noc přináší klid
    svět zhasne
    zbyde jen tvůj pokoj
    spousta takovejch pokojů
    ale nikdy ne přesně takovejch..
    dneska jseš tu
    z krve a spousty vody a nepatrně masa
    zejtra tu budeš
    jako mrtvej vlas na podlaze
    léta na parketách
    a nic
    minulost je blbý album dobrý leda tak
    pro mámy
    a budoucnost neexistuje
    všechno naráz umírá přítomností
    ze zdi na mě civí Nefertiti
    jak živá
    šukám ji až se zrcadla černaj
    zatímco jeden podpis nehtem a krví
    růžoví pod omítkou
    a baráky psi a slunce pláčou
    vaří se to a valí
    k nějaký řiti
    zrovna
    tady
    výpusť do který odtečou pyramidy
    tvoje ruce
    tvoje potřeba tvaru
    její světlo..
    to by z toho ptáci blili steskem
    jednou budeš chcíplej borče
    jako moucha ve starý lampě
    s kterou někdo třískne před popelnice
    a nedoví se
    jakejs byl úžasnej letec v srpnu
    a jak byla ona nádherná v červenci..
    nojo dohajzlu
    noc přináší klid
    svět zhasne
    zbyde jen jakýsi pokoj
    spousta takovejch pokojů
    ale nikdy ne přesně takovejch
    VINDAL_DRAMO
    VINDAL_DRAMO --- ---
    15 °C


    ledově azurový ráno

    pupeny všude vyrašily jako šílenství

    anebo šílenství všude vyrašilo jako pupeny



    jakýsi den se drápe po fasádě protějšího domu

    a vypadá jako olysalá sifilitická kočka

    hledající temnej kout kde to skončit

    bez tyátru



    vytahuju svůj pětiraňák v pět ráno

    a vycházím ven

    nesvětlo a nečas a neden



    město je jako zhasnutá nemocniční chodba

    po který se vleče kamikadze důchodce

    z jeho chůze čtu:

    kolik kurva bože ještě a jestli vůbec?!



    ale jeho bůh mlčí jako zařezanej nietschem

    za chvíli to pošle do křižovatky bez rozhlížení

    rovnou před plechový kladiva smrti



    život je svými možnostmi mnohem determinovanější

    než ruská ruleta



    projdu kolem s drzým větrem v botkách

    mý trable jsou jinýho druhu

    nevím ani jak kurva žít v prosinci



    bojuju o svých patnáct stupňů v pokoji

    vycházím ven s kulovnicí

    a jakmile z kanálu vykoukne mrazivej den

    ustřelím mu kebuli



    nakoupil jsem nějaký párky pro sebe a kocoura

    domy na mě třeští okna

    nekoukám se do nich

    ani do těch lidských

    {popravdě nic mě neděsí víc}



    doma se dojímám jakousi hloupou písní

    elektrický kamínka vrní

    kocour vrní

    udržuju si v pokoji patnáct stupňů celsia

    na ničem jiným už nezáleží



    jakýsi den se drápe po fasádě protějšího domu

    a vypadá jako naše láska v agonii

    zalézajicí za černý komín



    po tom střílím...



    moje azurový ráno se zbortilo do noci

    takřka neviditelně

    chybět mi z něj nebude



    už asi nic
    VINDAL_DRAMO
    VINDAL_DRAMO --- ---
    Cesta kola


    ocitám se v srdci provence

    jedu na svým šimlánu

    rosé zastrčený v držáku na rámu

    -crusader 16- moje láska

    tři kolečka vepředu a šest vzadu

    něžně vyosený

    nákup z bazáče v port saint louis

    a cesta chytla hned jinej van

    doteď jsem se pohyboval sotva šestkou

    teď to vařím dvacítkou

    razím si cestu žlutí jako něčím fyzickým

    jakobych se nořil do horkýho kovu

    150 kilometrů od svých rajbánů

    ztracených ve vinici

    slepej jak mládě

    šílenej jako

    pupen v

    lednu

    1500 kilometrů od Tebe

    pumpuju duši svýho bicyklu

    a mistrál se do mě opírá jako do sosen

    a inkoustově modrý mraky se ženou

    /měl jsem ho v zádech miláčku

    vítr podivnýho stesku který mě tlačil dál

    do noci/

    ujedu do Marseille

    ujedu do Toulonu

    ujedu ze Záhrobí

    s pelotonem čertů za prdelí

    ujedu všemu

    a v noci se vykoupu

    na pláži Olga

    hijé šimle

    moje duše teď patří tvým ozubeným kolům

    slunce se přelévá do moře jako med

    na rádiu jsem naladil místní Vltavu

    a odpíchl se přesně v rytmu



    ROLNICKATA
    ROLNICKATA --- ---
    svíce

    v porcelánové záři
    seřezaná hovězí prdel
    a nakrájený bramborový,
    zelím naplněný, epitel
    ZMYJKA
    ZMYJKA --- ---
    Na druhé straně úmrtního listu

    Použité anděly strážné nevhazujte do směsného odpadu.
    O místě a čase přistavení kontejneru
    budete informováni na příslušném farním úřadě.
    Nárok na přidělení nového anděla strážného vziká pojištěnci,
    který v rozhodném období deseti let vykonával pravidelnou zpověď.

    A teď
    už můžeš jít.
    HANNA
    HANNA --- ---
    MOC_ART: a jak jsi prisel na to, ze ten, kdo neumi psat, by nemel hodnotit jine? kdyby ti v dome postavili krivou stenu, budes mlcet, protoze jsi nestudoval stavarinu? nebo ty snad nekritizujes politiky i presto, ze jsi sam v politice nikdy nebyl? kritika je samostatna disciplina; vyzaduje schopnost dilo analyzovat, ale ne ho vytvorit lip.
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---

    Vlny debilů bičující pobřeží příčetnosti
    Vlna příčetnosti bičující pobřeží debilů
    Vyber si strany Srabe!
    Vyber si

    JANEQ
    JANEQ --- ---


    Stal jsem se ozvěnou vlastní peristaltiky,
    proto můžu s klidem psát,
    že seru na slova,
    že seru na múzy.

    S klidem psát, že seru.
    Múzy, já seru(!) na vaše kozy.

    Stal jsem se obětí té uhoněné doby.
    SANTGEORGE
    SANTGEORGE --- ---
    2 Tomasz: hele, su rad za kazdou kritiku i tu spatnou, takze diky. Nicmene to, ze sem rekl, ze je to z me hlavy nemel byt ani v nejmensim pokus si ospravedlnit svoje dilko. Me se libi, tobe ne. Nemusim tu nikoho presvedcovat o opaku. A to ze je Toman lepsi je snad samozrejme, ne? Jo a btw, nevim komu to melo byt adresovano, nejsem IL rubello...
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    2 Il Rubello: Že to pochází jen z Tvé hlavy, neopravedlňuje špatnou báseň. Toman je prostě lepší. To Tvoje se mi nelíbí ani trochu, je to takové prázdné a samoúčelné.
    SONA1
    SONA1 --- ---
    SANTGEORGE: Pardon, ale všechny tyhle motivy tady byly (a nemyslím omezený prostor tohoto auditoria) mocmocmockrát.

    Například Karel Toman cosi takového lehce obmyslněji spáchal již začátkem uplynulého storočí:

    Hadi poledne

    Nás vyláká jen slunce, naděje,
    když hudbou světla zem se zachvěje
    v den plápolavě bílý.

    Tma skrýší podzemních a vlhký chlad
    a popel mrtvých neztišil náš hlad,
    chcem ven, chcem lov a mstu.

    Jak hoří vzduch! Jak vánek celuje
    ochromlé tělo! A jak miluje
    nás, hady poledne,

    vysoké nebe čisté, modravé,
    jak miluje nás! Světlo laskavé
    nám o krunýř se tříští

    a každá jeho drobná šupina
    zrcadlí boha, jehož proklíná
    sto pokolení našich děr.

    My jíme hlínu, bože spravedlivý,
    a plíseň dýcháme. A svoje divy –
    ne, pro nás netvořils.

    Jen slunce milujem! Neb žhavý jeho květ
    dá krvi sílu, destiluje jed
    z ran, ústrků a běd.

    A pro sladký jed život snášíme
    a pro jed parodicky tančíme
    po dlažbě Paříže,

    my, hadi poledne, až v kterýs den
    jed dozraje, čas bude dovršen.
    Bud zdráva, Marianno!
    SANTGEORGE
    SANTGEORGE --- ---
    Rebel





    Tolik zla a tolik zloby,
    ničím bontón této doby.
    Žádná milost,
    žádný soucit,
    neznám bratra,
    špatný pocit.

    Jsem pirát,
    jsem zloděj,
    jsem stín pod tvou postelí,
    jsem ten co se nedělí.
    Jsem rabiát,
    jsem hulvát,
    bohatým dávám,
    chudým beru,
    k milosti se nedoberu.

    Palím mosty,
    šukám panny,
    mučím děti,
    stínam hlavy.
    Jsem bůh,
    jsem hrdina,
    jsem troska,
    jsem zdechlina.

    Všechno ve mně temně hraje,
    s lebkou a hnáty vlajka vlaje.
    Pýcha mi smeká,
    když se mě bojí,
    i ona tu kleká,
    všichni se bojí.


    Jsem rebel.

    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    MAEROR: Bez modrého města by to nešlo... ;)
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    MAEROR: V pořádku.;) Na mě to tak působilo, ale samozřejmě plně chápu, že to nepůsobí na všechny.;)
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    BUBLINKY: Chápu, že to je osobní... jen v téhle podobě - alespoň na mne tedy - nepřenositelné.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    NANTHEI: Děkuju za názor!
    MAEROR: A zrovna to modré město je důležité, bez toho mi to nefunguje. Avšak rozhodně děkuji za refelxi.
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    BUBLINKY: Já Ti nevím... pláč modrého města mi zavání až příliš jednoduchým (nebo snad okoukaným? samo se nabízejícím?) efektem, než abych z ní cítil osobní zaujetí (které přitom ještě ve druhé strofě chytám)... škoda...
    Škrtl bych aspoň poslední řádek... ale je pravda, že to už by se vše posunulo do trochu jiné roviny.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    TOMASZ: O to víc mě těší, že tě zaujala. Díky.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    BUBLINKY: Jsou tam slova, která mě obvykle dráždí. Ale i přesto to funguje. :)
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    + + +

    Libeň setmělá
    pod cylindrem mraků

    v uších mám šepot
    všech cihel
    všech kostí domů

    Voda ve vzduchu
    umocňuje zvuky

    snad proto je dnes
    slyšet pláč
    modrého města
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam