• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    WHISPERMOONLITE: S tím kýčem máš pravdu. Když jsi to teď řekl... Byl kýč to vidět, ale báseň to měla narušit. Ujela jsem na zvuku, rovněž.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    WHISPERMOONLITE: Děkuju za reakci a cítíš to správě, řekla bych.
    WHISPERMOONLITE
    WHISPERMOONLITE --- ---
    BUBLINKY: libí, ale druhá polovina s takovou mírně připálenou expresivitou, která by se dala uvěřit víc dětem než dospělému. (taky jako kdybych slyšel toho "moudivláčka" - dnes, kdy vlaky nebývají od lokomotiv umouděné, toto slovo ztrácí místo ve slovní zásobě)

    NATASHA: nápady se nezapřou, ale ani balanc na hraně kýče, obávám se. - "chuť třešní na hrotech ňader" se mi líbí jako přenos do plenéru. - ty máš takovou zvláštní schopnost brát banální obrazy a oživit je nápadem, a někdy to může být dost a jindy málo. - ale nenechej se zneklidnit tím, co přichází samo.

    MAEROR: úroveň to má, ke skácelovským výtkám bych přidal asi přemrštěnou metafyzickou odvahu. (plurál, "my a svět", "úděl", a přitom ambice umenšit se, vycouvat, snášet. - kapku předramatizované, přestylizované ("kdyby mi někdo povolil jazyk / a abych promluvil"). klidně bych vydechl a sklonil horizont blíž k zemi. jinak tam ty zrazující ozvuky dřívějších expedic budou pronikat.
    WHISPERMOONLITE
    WHISPERMOONLITE --- ---
    NATASHA: díky za nápovědu. zkusil jsem báseň přečíst bez veršů v závorkách a nyní vidím, jakou tam mají funkci. - mně se tedy jejich použití líbí. vážně. - spíš by mi vadilo, kdyby ty konkrétní verše v závorkách nebyly. - pokud tam neměly být ani ty verše, to je jiná otázka, ale mě neruší. - spíš naopak. hlasuju pro ně. :)
    WHISPERMOONLITE
    WHISPERMOONLITE --- ---
    BUCHVI: /a pro ty, kteří si oblíbili můj "svérázný" styl, kopíruji odjinud :)/

    Zaujal mě rytmus. Dodává básni napětí i spád, které zase chybí v zobrazení - nejen po loňském a předloňském roce víme, co bude následovat po první strofě. -

    teoreticky vzato, takováto báseň by mohla být napsána každý rok ve stejný den. zobrazilo by se v ní to samé, nebo podobné. - ačkoliv: nelze nevidět, že míra variace ve výběru a uspořádání konkrétních motivů zde možná je. - drobné nápady jako: "položí / tělo k tělu / ruku k dílu"; "každý svého / v každém městě /tam co vloni" - mohou až s náznakem ironie tematizovat stereotypnost tohoto rituálu; stejně tak mohou být čteny jako jeho stvrzení, poukaz na jistotu jeho opakování. - nevím, co si vybrat.

    zda postačí k evokování osobitého vidění, prožití událostí? - myslím, že ne docela, že báseň je více poznamenána tezovitostí. (pracuje s předem připravenými významy, myšlenkami; motivy se dají předpovídat, protože následují předem dané schéma jednoho mýtu) - její nadějí by bylo, kdyby se ono známé mysterium pokusila nasvítit jinak a vyvolat z něj nový význam - tzn. například v postoji autora/subjektu k němu.

    k tomu dochází alespoň ve sféře rytmu a dělení motivů do syntaktických frází. zde je zřídlo jejího života, z nich vnímám osobitý vklad nejsilněji.

    nakonec myslím, že báseň na svůj tvar dosáhla. lze ji číst opakovaně, což svědčí o tom, že čtenáře unese. *
    JEZINKA
    JEZINKA --- ---




    povídá o prokletí
    a bůhví co jí letí
    hlavou
    nad námi v kalném nebi
    dvě utopené hvězdy
    plavou

    my vyhořelé figurky
    myšlenky vybělené v alkoholu

    vím, že nejsme úplně na dně
    ještě nás něco pořád táhne
    dolů

    dolů dolů dolů dolů
    dolů dolů dolů dolů

    V duši mi nemocný klavír
    dokola zkalené blues hraje

    tisknou se lidé bez tváří
    na zastávce u tramvaje

    tak dej mi pusu
    jenom na tvář
    a ahoj a zas příště

    pokud tě teda příště ještě vytáhnou včas
    z kolejiště



    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    NATASHA: quel dommage... ;)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    MAEROR: Naděje, žánop. Nevzdávat to, nabíhat si - atd.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    TOMASZ: A tos ji neviděl :)
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    NATASHA: A tahle se zase nejvíc líbí mně! :)
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    BUBLINKY, NANTHEI, SONA1: Děkuji za tak pozitivní názory i hodnocení – obojí mě nesmírně těší. Vážím si toho přirovnání, i když roky, kdy jsem chtěl psát aspoň trochu skácelovsky, už mám nějakou dobu za sebou.. Tedy: nejednalo se v tomto případě o záměr - byl bych pochopitelně raději, kdyby mé psaní bylo rozpoznatelně maerorovské, ale k tomu se třeba časem ještě propíšu.. A abych to nezamluvil – radost samozřejmě převažuje.

    NATASHA: Ano, já to cítím. Ale myslím, že jsem to potřeboval slyšet ještě od někoho jiného, abych si to nezačal vymlouvat. (Jedině nevím, zda je hned důvod mluvit o probouzení... i když - kéž by!)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    BUCHVI: Máš nějaký důvod pro ty namnožené závorky? Na tom poměrně malém prostoru je to trochu únavné, ředění --- neustálé dovysvětlovávání.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    MAEROR: Je dobré vidět, že se konečně probouzíš! Střed trochu ztrácí tempo, ale jen maličko.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    Lípy u nás
    ve dne vydávají zvuk
    který neznám ale neleká mě

    avšak za nocí skřípou a vrzají
    jako zuby mé sestry
    při zlých snech

    a to se nedá spát
    a to se nedá plakat

    jen muchlat cíp peřiny
    a pevně držet u úst

    Držet strach za zuby!
    SONA1
    SONA1 --- ---
    MAEROR: Moc se mi líbí:
    "lejskově šedé smrákání
    zamlkle stříháme podle vzoru kost"


    BUBLINKY: je to hodně skácelovské, myslím.
    BUCHVI
    BUCHVI --- ---
    (předvčerejší)

    OBYČEJNÝ ČTVRTEK

    Zabijou
    Na nepohodlných marách
    (jen dva kusy dřeva neuměle stlučené)
    odnesou
    položí
    tělo k tělu
    ruku k dílu

    Již zítra
    zítra jako vloni
    v každé zemi ve všech městech
    každý svého

    Pak na pár dní podlomí se kolena
    aby
    třetího dne
    vydechli úlevou
    setřou prach ať ostatní vidí
    otlačené klouby
    stigmata těch dnů
    (aspoň do zítřka)

    Třetího dne za soumraku
    každý svého
    (s výdechem že už bude po všem
    už je dokonáno)
    přitáhne na káře na marách
    doma sbitých
    svezou je na hromadu tělo k tělu
    každý svého
    v každém městě
    tam co vloni

    a kámen od hrobu
    za sebou přivalí
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    MAEROR: Po několikerém přečtení - jsou tam i mé pocity, které bych tak vystihnout nedokázala. Druhá a čtvrtá strofa se mne dotýká velice a řekla bych, že to je poetický skvost, alespoň já to tak vnímám. Připadá mi to takové trochu Skácelovské.
    MAEROR
    MAEROR --- ---


    a kolik zimy
    na nás ještě jde

    lejskově šedé smrákání
    zamlkle stříháme podle vzoru kost
    ve starých košilích
    aby se zašlý, scvrklý svět
    ještě víc neumazal

    kdyby mi někdo povolil jazyk
    a abych promluvil…

    hromádku odstřižených nití
    přes okraj stolu do dlaně nametám
    jako roztahané hnízdo

    svou košili až budu prát
    bude v ní tolik štěstí
    které již nepustí

    kolik že zimy na nás jde -
    a kolik štěstí
    musíme ještě snést
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    Petřín

    Je tak nádherná.
    Bílý loket zalomený za mrakem,
    ještě nejde spát,
    chřípí rozvírá nad perlami poupat,

    pod Petřínem
    její milenci jsou svázáni povřísly
    do úhledných snopů.

    Po půlnoci
    popeláři odvezou ten směšný odpad,
    ona ještě nejde spát,
    je tak nádherná,
    čistí si zuby
    nad mísou měsíce, kýchá,

    musí se jmenovat Magdaléna,
    musí mít na hrotech ňader
    chuť třešní.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    Na zdech našeho dvora

    s každým dnem
    narůstají stíny

    ve světle už je cítit
    ta jemná vůně znovorozenců

    čichám z okna

    ruce i nohy
    v přítmí
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam