BUBLINKY: Víš, já se tady nemohu zbavit dojmu, že jsi skončila v ornamentu. A nevím, jak to máš Ty, ale mne někdy strašně svádí si "usnadnit" život a vykroužit konec právě tak, jak se nabízí --- souzvukem, něčím, co vykřikne: ha, pointa, všichni vidíme.
Tady to pro mne ale vystavěné očekávání srazilo k
hmmm, hezké --- což nemám ráda, když se mi u básní děje, protože to potom nesetrvají. Projdou, zmizí, nenechají kousance.
Jakou odvahu má kost/v živé tkáni? - vrchol textu. Ostatně, můj zájem o kosti v básních je známý :) Ale samozřejmě ne proto. Protože
zatrnulo, zabolelo.