Štír
23/10 2008
Poznávám miliony zklamání, pohybuji se
mezi nimi a čas od času mne též zasáhnou;
ženu se vstříc traumatům, nosím ukryty
stesk, tíseň a hloubavou trýzeň v těle,
mám plno práce s oklamáním sama sebe,
že tomu tak není; nedávám najevo dlouhé
skotačení šelestících listů, klanících se mi
pro nezměrné utrpení, jež přeměňuji na
radost, pro fanfáry halasně troubící masem
kostí a štěbetáním vran. -krá krá-
Na opuštěné borovici uklouzl lesní
skřítek, byv stísněn okolními depresemi; meč
a dýka; chvála a roztroušená masokostní
dřeň; jetel, jenž má jen jednu neplechu; chlup
a vřed, vše a mnohem víc jsem zřel, co
však je skryto jsou pocity a potlačený mut;
poddal jsem se měsícům s potloukající se
osobností a prodělal nejeden záchvat štěstí;
fakt, že navždy ponesu kříž sám je fakt;
vzhlédni člověče v dáli zpívá mateřská láska,
drobné špetky úsměvů a vlídných pohledů,
na dosah máš však jen útržky bídy
a kleteb, na tě seslaných.
Umínil jsem si pronikavý pohled, pohled,
jenž vidí do lidí, slídí, zří hnidy, pramení
v hloubi; - trestem je mi neštěstí v lásce
i neštěstí ve štěstí -; staral jsem se
o bezbranné více než o sebe, svěřil jsem
svůj osud hvězdám a dnes, dnes jedna
svítí mi na cestu, má skrytá hvězda
Antares opatruje v hloubi zarytá
tajemství.
Tančím s čarodějnicemi na sabatu,
popírám dobré skutky, jichž jsem se
omylem dopustil a vypouštím draka,
jenž chrlí oheň ze všech třinácti hlav,
doufám v temno, v něm je má spása
a odpuštění. V něm se usídlím!