Brno, Kavárna Švanda, pondělí, kolem šesté

Jediné volné místo je u zrcadla
nervozně vyndavám Zpěv drozda
nedívám se na sebe
bojím se
ale mlha z cigaret a Zpěv
mě schová

Pivo a káva
pivo a
pivo


Za sebou slyším Markétu
skoro tak bláznivou jako v jedné písni
jen nezametá
protože si upravuje nazrzlé vlasy
a co chvíli usrkává ferneta
na střídačku se zvětralým pivem

potáhne z cigarety a řekne:

"Slečno, jen si nemyslete, nekoukám na vás, ale na sebe.
Víte, zmokla sem. A to sem si dávala natáčky.
K čertu s nima. K čertu se všim. Musim na poštu."

Podívám se do zrcadla
na Markétu
chápavě se pousměji
ale stojí to úsilí
neplakat

nad tolik okatou opuštěností
některých lidí

Markéty.

...

jaro zůstává
za oknem jako podvěšené
mraky
kontrastní silueta pěnkavy

až děti přijdou
budou mi vyprávět
ještě umazanýma rukama
a ty mi napíšeš, že všechno
bolí jinak
aby nakonec ta zpráva
zůstala neodeslaná

ROZLÁMANÉ LEDY

Udeláš nožem zářez
že už musíme kolem rybníku

a každý den je o kousek delší

očekáváním

NATASHA: Souhlas naprostý. První tři a poslední dva.

JANEQ: Ten nápad mě baví. Nejspíš ale nepotřebuju takový výčet v závěru první strofy.

ukřižuj se sám
na falickém symbolu
vlastní demence a smutku
nejvyšším vrcholu
okrase
pohoří všednosti

ukřižuj se sám
na vztyčeném prostředníčku.

meta(nol)fyzika se jasnozřivě vepsala
do vašich bulv.

a vy jaksi, sešlosti,
neprozíráte.

tak jako Amerika
zjevil se z mlhy tento kult,
žít nazí a
neposírat se.

Ale pak si vzpomeneš na perutýny
Jak tiskli se ke skále v síle přílivu

Nikde ani stopa
po vší té okázalosti
přírodopisných snímků

Jako srabi se choulili ke stěně

Jen jeden
ze kteréhos nezahlíd víc než osten
pyšně se nadouval v kapse korálu

Jeskyně slov
však ji znáš a nikdy nevyjdeš
když můžeš se rukama
zapřít o stěny

~

nalévání čaje
do termosky:
kuchyň v podzimní mlze

vylévání čaje
do šálku:
malý oheň ve větru