• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    26. 8. 2013

    Padá světlo
    do hodiny a půl deště
    z youtube

    kotě chodí kolem repráků
    čmuchá a začíná vrnět

    něžně
    jako když se z kukly
    klube motýl.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    GRIMALK1N: Trefné.
    GRIMALK1N
    GRIMALK1N --- ---
    Miluju tyhlety zdravě sebevědomé básníky (anglicky douchebags), kteří věnují nepoměrně víc úsilí obhajobě svého díla, než tvorbě samotné. Napsal jsem jim kdysi na totemu i básničku, kterou si dovolím repostovat i tady:

    Takybásníkům

    Prostě to napiš a neser se s tim
    nablij to náhodně přes pár řádků
    náhodná množina slov a vět
    náhoda stvořila nás i svět
    tak je dost dobrá i tobě, ne?

    Každý ti jistě rád promine
    rytmus a rýmy, co by ne
    hlavně že je v tom ňákej cit
    tak něco ucítěj a nechaj tě být

    Dalo ti to dost práce napsat
    (hodinku nejmíň, buď si jist)
    musí to být těžký i číst - to dá rozum!
    de přece, vole, vo sdělení, ne vo um

    a vůbec, stejně tomu nikdo nerozumí
    jak by moh', nechápeš to ani ty
    a když budou mít pořád kecy
    hraj to na city

    I Hitler by svůj boj obhájil
    tím ultimátním argumentem
    fakt se s tím příliš neser
    a per do nich sentimentem

    Každičkou chybu, sebevíc velkou
    obhaj, ať ví, tím
    že na kost své duše obnažený
    a nekonečně ukřivděný
    zahlásíš: Já to tak cítím!!!
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    Technická: CLOWNZEPPA obdržel za svůj dětský vzdor dočasně RO.

    (V případě, že se rozhodne respektovat pravidla klubu, laskavě mě o tom informuje v poště a právo zápisu mu bude vráceno.)
    TECZKA
    TECZKA --- ---
    výchovná

    běž prosím do kouta
    kleknout na hromadu hrubých chyb
    odříkej vyjmenovaná slova
    a třikrát otčenáš
    třeba ti dovedou odpustit


    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    CLOWNZEPPA: Můžeš si psát, co chceš, samozřejmě, ale ne tady.

    Připojuji se k výzvě, aby ses za toto nebývalé hrubství veřejně omluvil.
    FIN
    FIN --- ---
    CLOWNZEPPA: ani ne. prošel jsem v noci přes hřbitov a nikde se nesvítilo.
    FAERTIS
    FAERTIS --- ---
    Chtěl
    ...
    Chtěl jsem se ukázat jako pan sečtělý
    abych jí dostal (pod sebe, na styk)
    pak se mi popletlo měkké i tvrdé ý
    utekla po větě o krásách mé vlasty.
    FIN
    FIN --- ---
    "vniveč", ne "v niveč". sakra, tohle všechno se dozvíš, když použiješ google a zadáš triviální dotazy.
    FIN
    FIN --- ---
    CLOWNZEPPA: čeština!!! jak chceš sakra modelovat z hlíny moka šálek, když máš problém z ní uplácat cihlu? po čárce se u nás dělají mezery. láska a svět, například, se píše s malým "l" a "s". Amazonie naopak s "A". a když chceš psát stylisticky formální celé věty, tak určité řádky rozhodně nebudou začínat velkým písmenem. jsem si jist, že se "nikdy" nezmění. "narodil", ne "narodíl". "až potkáš tohoČÁRKA_MEZERAkým se..." "Ty" je oslovení druhého v dopise vyjadřující silnou citovou vazbu/respekt/úctu pisatele k oslovené osobě - ty oslovuješ "čtenářskou masu", takže: "ty". atd.
    CLOWNZEPPA
    CLOWNZEPPA --- ---
    ŘEKA MÁYA

    Dlouho jsem se brodil pouští,
    Než jsem pochopil,že Láska neodpouští.

    Za tou pouští čekala mě divoká řeka,
    A roztodivný převozník.
    Svět mi po očích stéká,
    Snad bude důvod říci dík!?

    Vlny mě kolíbají pohledem,
    A převozník,jak by smet!
    Chci se obejmout s druhým břehem,
    Ale něco mi říká,že to nebude med!

    Řeka je divoká jak amazonie,
    Dny plynou jak dým!
    Touhá má žije,
    A já chci na druhý břeh,to dávno dobře vím!

    Den míji černobílou pokrývku krajiny,
    Vím,že nejsem bez viny!

    Řeka se umoudřila a mává nám!
    Vydáváme se vstříc sobě samým!
    Malované krajině chybí jen rám!
    Od srdce se bavím!

    A tak jdu směle tam,kam mě srdce táhne,
    Snad zůstane na opačném břehu vše marné!

    Dnes už nejsem sám!
    Jsem sám sebou!
    Na srdci toho stále spousty mám!
    Ale o tom,až budu s Tebou.)

    Vesmír mi dáva znamení,
    Že Svět není vězení!
    Kdo si zaslouží prozření a kdo se nikdo nezmění?
    Záleží,odkud naše duše pramení!
    CLOWNZEPPA
    CLOWNZEPPA --- ---
    A co když… 8.1.2013 PRAHA CITY…

    V zatmění vědomí doby této,
    Kdy není jisté ani další léto.

    Chodíš po vodě a kruh je Ti malý,
    Podleháš náhodě,a vzdaluješ se Králi.

    Vyhlížíš ostrov,co Ti náleží.
    Divíš se,že už ani v zimě nesněží.

    Piješ tak moc,nejsi opilý na tož střízliv.
    Už nevnímáš sám sebe,odliv ani příliv.

    Chodíš po špičkách před sebou samým,
    Máš chut být ve výškách,prorazit led,co brání tvým idejím.

    Měsíc už ti nezpívá árie,
    a slunce se trápí jak panenka Marie.

    Sbíhají se Ti sliny po lepším včera.
    Tvé stíny nemohou se dočkat dalšího večera.

    Snad dnes konečně požádáš život o tanec,
    Zloděj čas snad zapomene na konec?

    Dnes snad budeš silnější a nebudeš se už bát,
    kdo jinej bude při Tobě vždy stát?

    V nemoudrosti věků,stále máš stejné potřeby.
    Jen trochu Lásky,teplou deku a nebýt obětí nevěry.

    Až dorazíš tam,kam bys měl.
    Nedělej potom,jako bys nevěděl.

    Jdeš totiž po celý čas k sobě samému.
    Už snad nejsi nesmělý a nebojíš se problémů?

    Naše dny nezadržitelně zrajou pod duhou minulosti,
    A naše sny ožívají a umírají bez milosti.

    Jen Ty máš tu úžasnou schopnost,
    Hledat za mlhou sám sebe a tu velkou ctnost.

    Až potkáš toho kým ses narodíl.
    Neuvidíš to!Ale ucítíš to!v tom je ten rozdíl!

    I v té nejhlubší tmě očekávej světla,
    kterého se i smrt zalekla.

    Tvé touhy nenechej vyprchat v niveč,
    A pamatuj,že lidská touha a srdce zlomí každý meč.
    JANEQ
    JANEQ --- ---




    na cestě do Antibes


    světu skrytý
    utopený pohledy
    a tam
    na pláži
    mezi povislými prsy
    skrytý vášni.

    pastis s vodou jako droga
    tančící svatí
    tančící světy
    tam
    v Antibes.


    KANAREK1
    KANAREK1 --- ---
    KONZUM23: ty jsi nějaký samonasírací :))

    Dáme šanci jiným a pokud by tě to opravdu zajímalo, tak mi třeba napiš.
    KANAREK1
    KANAREK1 --- ---
    KONZUM23: nn to není vůbec o tom
    KANAREK1
    KANAREK1 --- ---
    Barvy myšlenek

    Co udělat pro oživení obrazu z obrazů nejkrásnějších? Jak rozbušit srdce když jsem v království, kde vládne královna ledu? Jak dokázat být chladným, když po každém pohledu žárem vzplanu? Jak neplakat, když z ráje zbyla poušť? Jak přežít změnu zámku v malou celu? Jak nechtít odejít, když zbylo jen…


    do vzduchu může ruka udělat prázdné gesto. Prázdné gesto. Prázdné gesto je k ničemu, když v lesknoucím oku se odráží obraz krásnější Michelangelových v barvách, které by nevystihl ani Tizian. Ruce se natahují a chtěly by hladit, chtěly by zkoumat tvary, ale ten strach. Strach, který křičí „Rozplyne se! Rozplyne se a co pak?“. Před hadím kousnutím tedy ucuknu a jen sleduji zázrak, který křesťan netroufl by si připsat Bohu.


    Sleduji ho a pozdě mi dochází, že vlastně je už pryč, že na poušti zafoukal vítr a krajina je naprosto jiná. Snažím se všechno vrátit, tak jak to bylo včera. Před týdnem? Před rokem? Před lety. Písek nedrží a nastává větší chaos, v kterém dokáží žít jen šílenci.


    Šílence, ale není radno pouštět do galerií k sbírkám nejcennějším. Závidí um jiných a snaží se ničit. Vše ve svůj prospěch. Držet na řetězu tyto bestie. Co ale když se vám zakousne do srdce? Sroste s vaším já. Odřezat ji od sebe a vykrvácet? Co když obraz z obrazů nejkrásnějších miluje stejně jako vy. Ano k obrazu se otočíme pravou stranou. Neživena jednou sama odpadne.


    Mohu zase snít. Snít o nemožném. Snít o tanci s obrazem. Není to pošetilé? Chtít upsat duši ďáblu výměnou za jeden den, za pár okamžiků, kdy Mona Lisa vyšla zpoza skla a do ucha zašeptala, dnes se smíš dívat jen ty.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    Spím tence, papírově

    Stodola je zastlaná senem
    a tvými vlasy.
    Pištím, když vidím myši,
    které se mě nebojí.

    Ty se však bojíš.
    Couváš a tichneš
    očima.
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    TILLIT: a proč to dáváš sem? Klidně to mohlo zůstat, kde to bylo...
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    Noc Kampy

    Noc Kampy je taková:
    voní. Je lačná.
    Pod okny rachtá uplynulý rok,
    noc Kampy je střízlivá,
    ovšem v ruce drží sklenku,
    dva v duchu už nazí přecházejí Most milenců,
    otřesné zámky a kolo na efekt,
    ostatně všechno je tu na efekt, i já,
    jen noc Kampy je pravdivá,
    protože bolest
    jako skoba vražená do boku platanu
    hrozí mízou.
    Tady nikdy nevřískají kočky, tady
    se veškerý hluk musí zrodit v plicích.

    Nejdřív saxofon, pak klavír.
    Ani jedno neladí s nocí Kampy
    přisátou mi k prsu, jež se teprv nalévá,
    dopravní značky vyhrazují místo
    před francouzskou ambasádou,
    to místo uhlazené vášně
    přerušují jenom spreje u Zdi,
    a noc Kampy, ta bestie zrozená ke zradě
    roztahuje nohy
    před prvním taxíkem.

    Šest opilých samců pokouší
    národní píseň,
    a smích, už zase ten smích,
    připomene život, který jsem kdysi minula
    bez povšimnutí.
    Noc Kampy projíždí kolem
    v autě se silným motorem,
    z okénka vyhazuje rady,
    protože vše lze dnes koupit
    na gaskoňském trhu.
    Vytrhané vlasy visí jako klobásy
    a už po nich šplhají psi
    k velké radosti noci Kampy,
    která se těší ze všech konfliktů.

    Jen jedno může zastavit noc Kampy,
    a její výstřelky, ty chvatně
    otevřené láhve zapomnění,
    všechny ty segwaye, jež se vymykají
    kontrole,
    a její jazyky vsunuté v tajných chodbách:
    úbytek tmy
    pod talířem svítání,
    tenké dlouhé nudle
    vypraného času.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    Všechno je propršené

    I oči lidí na ulici
    všechno je propršené

    muž podpírá stařenku
    snad svou matku
    v šatovce barvy melty

    a tu vyplave vzpomínka
    na všechny mé mrtvé
    loďky
    které už jsem oplakala

    a v ten okamžik
    kdy i mé oči proprší
    ptáci z náplavky
    protnou řeku
    křídly
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam