Miluju tyhlety zdravě sebevědomé básníky (anglicky douchebags), kteří věnují nepoměrně víc úsilí obhajobě svého díla, než tvorbě samotné. Napsal jsem jim kdysi na totemu i básničku, kterou si dovolím repostovat i tady:
Takybásníkům
Prostě to napiš a neser se s tim
nablij to náhodně přes pár řádků
náhodná množina slov a vět
náhoda stvořila nás i svět
tak je dost dobrá i tobě, ne?
Každý ti jistě rád promine
rytmus a rýmy, co by ne
hlavně že je v tom ňákej cit
tak něco ucítěj a nechaj tě být
Dalo ti to dost práce napsat
(hodinku nejmíň, buď si jist)
musí to být těžký i číst - to dá rozum!
de přece, vole, vo sdělení, ne vo um
a vůbec, stejně tomu nikdo nerozumí
jak by moh', nechápeš to ani ty
a když budou mít pořád kecy
hraj to na city
I Hitler by svůj boj obhájil
tím ultimátním argumentem
fakt se s tím příliš neser
a per do nich sentimentem
Každičkou chybu, sebevíc velkou
obhaj, ať ví, tím
že na kost své duše obnažený
a nekonečně ukřivděný
zahlásíš: Já to tak cítím!!!