RICARDERON: Stejně tak!

OTERI: Tam vlastně přijdou "hory" místo těch "strání", když to teď znovu vidím... :-)

OTERI: ( je, to je o mne! krasa )

stráně mezi prostory
slova mezi tichy
rozrušení letory
přesně vprostřed míchy
slunce orlů

GOBERS: Protože, vzpomenu-li si na Niobe, vybaví se mi Rodinova socha Evy. Nevíra, schoulená do sebe, křehká...nu a aby toho nebylo málo. Je tu ještě jedna Niobé. Z Inkarnace nesmrtelnosti od Anthonyho Pierce. Tak si vyber. :)

SPECTATOR: Taky me tam ta Niobé zarazila. Proc je sladka? Vztahujes se tim k te jeji pyse, ke ztrate nebo k cemu? Nebo jen trpim tim, ze vim kdo to je, zatimco basnik proste chtel libozvucne jmeno... :-D (btw. v cestine se pise s dlouhym é)

CICHLASOMA: Roztříštěnost poslední dobou problém, pravda. Niobe řekněme jako "řeka slz" Ale viz první věta

SPECTATOR: Hodně zajímavejch jednotlivostí, ale jako celek mi to pohromadě nedrží. Resp. se mi celkový vyznění vytrácí do téměř naprostý neurčitosti, neuchopitelnosti. Možná to byl záměr, ale já bych to hodnotil výše, kdyby se některý prvky z toho postavily samostatně a jednotlivý básně by nějaký aspoň tušený vyznění měly. Třeba i


Po ránu připršela
se zbytky k obědu,
s polibkem,
prosoleným tmou.


by mi přišlo docela dobrý.

(Jo a tu Niobé tam nějak vůbec nepobírám.)

S večeří přišel den,
bezmocný v noci,
ticho ve zdech,
šramotí.

Stínala stromky a přesto byla milá,
za pasem růži,
že trny nebolí,

Vážou a spojují,
o sladká Niobe.

Po ránu připršela
se zbytky k obědu,
s polibkem,
létem prosoleným tmou.

vadnoucí

JANEQ: prdlajs rozhořčení. to je jen dramatická písemná forma. kdybych se musel pokaždý rozhořčit, jsem po mrtvici 356.215.487krát, takže už zvolna přicházím opačným směrem k velkém třesku-plesku :-)

FIN: to tvoje neutuchající rozhořčení žeru ;-) a to tě ani neznám..