SOLIVAGANT: Mně se líbí předposlední strofa a celkem i ta třetí od konce (nebo spíše její první dva verše, ty další dva už mi tam přijde takové moc "hrubé"). Celek mi nějakej zajímavej "svět" i dává, ale do začátku třetí strofy od konce spíš klopýtám přes mnoho z mého hlediska neobratností a zbytečností. Kdyby ta báseň začínala až tou třetí slokou od konce, přišla by mi lepší. Jenom by se muselo vymyslet lepší to závěrečný adjektivum (a pokud možno i jinak závěrečnou strofu upravit).

SOLIVAGANT: Souhlas s Richardem. V první strofě jsou některá slovíčka navíc, a vůbec by zasloužila dopilovat, leč je tam i celá báseň.

SOLIVAGANT: Vnitřní rytmus první strofy mě baví i přes neobratný druhý verš. To se dá číst i nahlas.
Pak už se v tom člověk ztrácí, protože dál... dál už je to zbytečné.

Tak taky zkusím, po hodně dlouhé době:) Potěší jakákoliv kritika či nekritika:)

Harmonikářka

hej harmonikářko
krásné štíhlé prsty po klávesách
na předměstích ve tmě v koutech
v šeru rána v zimě s havrany
hej ve čtyřech stěnách v obrázcích
laciných madonek
kdo koho utěšoval

píseň bublá
vyráží z hlubin někdo napije se
jde dál co komu jde dál
šedé vlasy neslazený čaj
břečťan a náhrobky
a vykruť se z toho
harmonikářka tě právě míjí

táhle zpíváš o těch nejkrásnějších snech
kdo koho utěšoval ale
a kdo poslouchat bude stále

promoklá báseň vyšeptalým hlasem prosí o cigaretu
tvým hlasem

jsi vyzbrojená ženami krásné bylo hladit tě po prstech
komíhajících po klávesách
a tak se rodí píseň
pro dalšího kolemjdoucího

ždímat stromy nebo havrany
kdy poprvé byla ti zima
kdy poprvé ses nalíčila

ráno zas bude bolet v uších
tvá píseň nekonečná

RICARDERON: Stejně tak!

OTERI: Tam vlastně přijdou "hory" místo těch "strání", když to teď znovu vidím... :-)

OTERI: ( je, to je o mne! krasa )

stráně mezi prostory
slova mezi tichy
rozrušení letory
přesně vprostřed míchy
slunce orlů

GOBERS: Protože, vzpomenu-li si na Niobe, vybaví se mi Rodinova socha Evy. Nevíra, schoulená do sebe, křehká...nu a aby toho nebylo málo. Je tu ještě jedna Niobé. Z Inkarnace nesmrtelnosti od Anthonyho Pierce. Tak si vyber. :)

SPECTATOR: Taky me tam ta Niobé zarazila. Proc je sladka? Vztahujes se tim k te jeji pyse, ke ztrate nebo k cemu? Nebo jen trpim tim, ze vim kdo to je, zatimco basnik proste chtel libozvucne jmeno... :-D (btw. v cestine se pise s dlouhym é)

CICHLASOMA: Roztříštěnost poslední dobou problém, pravda. Niobe řekněme jako "řeka slz" Ale viz první věta

SPECTATOR: Hodně zajímavejch jednotlivostí, ale jako celek mi to pohromadě nedrží. Resp. se mi celkový vyznění vytrácí do téměř naprostý neurčitosti, neuchopitelnosti. Možná to byl záměr, ale já bych to hodnotil výše, kdyby se některý prvky z toho postavily samostatně a jednotlivý básně by nějaký aspoň tušený vyznění měly. Třeba i


Po ránu připršela
se zbytky k obědu,
s polibkem,
prosoleným tmou.


by mi přišlo docela dobrý.

(Jo a tu Niobé tam nějak vůbec nepobírám.)