CICHLASOMA: Poslyš, Ty se tu snažíš o úplný a přesný výčet všech možností, kterým lze formálně málo co vytknout. Já -- protože narozdíl od Tebe už vím, jak dokážu být ukecaný ;) -- se snažím o jeden přesný řez, kterým bych rád vystihl jednu momentální podstatu věci. Obě metody mají i své zápory. Já se snadno můžu netrefit a Ty můžeš celou diskusi i s jejími případnými přínosy zasypat pískem, kterým se nikdo nebude chtít prohrabávat.
Když se koukneš na kontext, zdá se (aspoň mě) všechno, cos k tomu napsal málo pravděpodobné pro případ té dámy, které jsme se snad už nadobro zbavili, a tudíž irelevantní. Je to něco, co by mělo své místo ve vědeckém pojednání, pro které by tento případ byl jen jedním ze stovek sledovaných, ale tady je to jen tl;dr.
Ta madam totiž hlavně postrádá tu nejvyšší naléhavost, a dokud to tak zůstane, nikdy nebude schopna nadřadit své dílo potřebě podrbání vlastního ega. Proto se bude opakovaně dostávat do pasti, kterou nám tu popsala, kdy si kritiku přebírá tak, že se pak snaží zavděčit svou další tvorbou kritikům, místo aby si šla za svým a kritika ji jen usměrňovala.
Jsem si vědom určitých zjednodušení v tom, jak jsem se k tomu prve vyjádřil. Ale troufám si říct, že nastala "bez újmy na obecnosti". Samozřejmě, že by si člověk měl sám jít za svým, např. vybírat témata, o kterých píše, a že je to něco jiného, než být sám sobě soudcem a kritikem svého výsledku, což je cesta do pekla. Nicméně někteří jedinci nejsou s to tyto dvě věci ve své kognici oddělit (což už stihli prokázat), tak do toho nemá ani cenu zabředávat.