• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
    • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    Na nástěnce najdete pravidla klubu, informace o textech zdejších autorů jinde, poetické kluby některých zdejších přispěvatelů a také další kluby, zabývající se literární tvorbou.
    Tamtéž si přečtete také rady a postřehy o psaní, kritice a nutnosti autorské práce. Přečíst si nástěnku se velmi doporučuje.

    The best of tohoto klubu (jak ho vidí někteří zdejší autoři a kritikové) najdete zde: Autorská poezie - výběr Můžete také nominovat.
    Pokud píšete hodně emotivně a vaše texty jsou spíše prožitkové, můžete zvážit uveřejnění v klubu Emotivní poezie
    V případě, že nemáte zájem o kritiku a chcete se hlavně podělit o svoje zážitky, doporučujeme klub Azyl pro věčné romantiky
    Obtížné aspekty poetova života a všemožné drby z oboru zpracovává Těžký život básníkův
    Pokud vás klub Autorská poezie všemožně rozčiluje, navštivte opoziční autorský klub Poesie bez pranic a tkanic
    Technická poznámka: klub je zpřístupněn ke čtení i pro off-Nyx čtenáře.
    rozbalit záhlaví
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    1 odpověď
    DRUDRIGER2: Bylo by pro příště možné sem takovéhle nedodělané sračky vůbec nepsat? Děkuji. (Nástěnka, bod 6.)
    DRUDRIGER2
    DRUDRIGER2 --- ---
    1 odpověď-2
    vse je relativne.
    dnes neco pastnes na fejs
    a zitra je to passe

    dnes sformulujes ideu
    a zitra je to passe

    dnes te napadne genialna myslenka
    zitra je passe

    Jak se nestratit v te rychlosti sveta
    ktery se zene
    ani sam nevi kam.
    a i kdyby to vedel
    tak neprestane....

    Jak vyjadrit svuj nazor..?
    copak vse je platne jen den.?
    je den tou onou jednotkou..?

    Je li to tak.
    Tak dulezite je tento den
    prozit nejlepe jak umim.

    rika si co si chci-dnes
    zitra budu rikat neco jineho.

    zitra dozraji poznani a tak dookola
    dokud neprijde den D.

    Den jako zakladni jednotka.
    jedine co ma vyznam psat a sdelovat
    jsou basne.
    oni totiz nemuzou bejt relativne...
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    1 odpověď
    TOMASZ: "Myslím, že "nějací lidé z internetu" je ještě ta lepší varianta, než abychom se "obecnými zákonodárci" nad naší vlastní tvorbou stali my sami."

    Tohle je hrozně ošemetná věc, ale fakt je, že mezi velkými básníky bylo hodně takových, kteří si sami zákonodáci programově byli. Hodně jich neřešilo primárně, pro koho píšou. Asi každýmu někdy nějaká kritika opravdu změní pohled na nějaký jeho vlastní dílo, ale u některých autorů je to opravdu výjimečné. Samozřejmě je otázka, kdo si to může/má dovolit, řídit se bez ohledu na cokoli jen vlastním vkusem (a netřeba jistě říkat, že to záleží taky na tom, čeho chce dosáhnout)...
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    +2
    BURKHAR: Mám odloženu spoustu textů, jako je tenhle. Když jsem je psal, měl jsem tušení něčeho neobvyklého, ale nedokázal jsem to zachytit, a záznam sklouzával zarputile k prvoplánové banalitě, k něčemu, co nemá žádnou přidanou hodnotu. Takové texty patří do šuplíku. Jednou za čas se k nim vrátíš. A -- ačkoli pravděpodobnost je malá -- může se stát, že Ti jednou dojde, jak jsi to měl napsat.
    BURKHAR
    BURKHAR --- ---
    1 odpověď
    * * *

    Život je jen projekce mnoha činů
    V časovém průběhu
    Nemá žádnou přidanou hodnotu
    Vězení v časoprostoru
    Všichni chtějí jenom pudy
    Žrát, šukat a chrápat
    Kéž už přijedou pověstní jezdci
    Apokalypsy
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    BURKHAR: Pak si to schovej jen na autorská čtení. Já myslím, že by stálo za to zkusit vymyslet, jak ten správný rytmus učinit samozřejmým.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    1 odpověď
    ARGANNAH: Chraň mě pámbů, abych se stavěl do role být někomu mistrem. Myslel jsem, že to je zřejmé z mého postu, že tady je to trochu jiný boj. Básníci obvykle nejsou takto individuálně vedeni. Tu kritickou roli přebírá plošně okolí. A na básníkovi je, aby zpětnou vazbu správně interpretoval. To s tím mistrem byla zkušenost odjinud, pro příklad, pro znázornění určitého postoje. Kdybych věděl, že to bude takto zjednodušeně pochopeno, buď bych se na to musel vysrat rovnou, nebo tomu věnovat ještě dva, tři odstavce navíc pro ty pomalejší.

    Ale Ty zjevně stejně žádného mistra nepotřebuješ. Tady, ani jinde. Není v Tobě to potřebné odhodlání. Řekl bych Ti k tomu víc, ale když už stejně odcházíš...

    A pak tahle věta: "že se měřítkem obecného zákonodárství stává ne on sám, ale nějací lidé z internetu"! Myslím, že "nějací lidé z internetu" je ještě ta lepší varianta, než abychom se "obecnými zákonodárci" nad naší vlastní tvorbou stali my sami.

    Jen škoda, že odcházející mají takovou úzkostnou snahu tu po sobě vždycky tak pečlivě uklidit. Asi nechápou, že tahle diskuse nemá sloužit jen jim, ale i ostatním, kteří by se mohli vyhnout aspoň jejich chybám. Čímž s konečnou platností vidíme, jak je to s těmi egy (a egoismem) tady. Kdyby mohli, smazali by všecko! Zato nám tu často nechávají veliké transparenty jako náhrobní kameny. Kež by pod nimi někdy aspoň pohřbili kus své malosti.
    BURKHAR
    BURKHAR --- ---
    BURKHAR: Bez toho "to", našeptávač Google mi to tam strčil sám.
    BURKHAR
    BURKHAR --- ---
    2 odpovědi
    TOMASZ: Záleží, jak to frázuješ. Když ti to zarecituju, rytmus bude to úplně cajk.
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    1 odpověď+8
    Tomuhle vyprávění o konstruktivní kritice, která člověka posouvá, jsem věřila celý život. Byla jsem přesvědčená, že stačí poslouchat negativní kritiku, zařídit se podle ní a svět se mi časem položí k nohám. Jenže někdy člověk potřebuje dostat strašlivě přes držku, aby pochopil, kde vede hranice mezi "posouváním se" a sebekastrací. Protože v nějakou chvíli se najednou člověk přistihne, jak se už při psaní snaží zalíbit těm, o kterých ví, že budou jeho věc číst a kritizovat. A že se měřítkem obecného zákonodárství stává ne on sám, ale nějací lidé z internetu. Stalo se mi to před asi dvaceti lety tady, pak před deseti lety na Písmáku - a už se mi to děje zas. A popravdě řečeno, úplně mi stačí, že se musím pitvořit a kroutit v textech, které píšu do práce, aby mě recenzenti nerozřezali na kusy. Ani mě kurva nenapadne nechat se do téhle pozice natlačit ještě v umělecké tvorbě. To ať ty básně radši nikdo nečte, než abych je psala podbízivě.

    TLDR: Moje texty nejsou špičková poezie, spoustě lidem se nelíbí a to mi žíly netrhá. Ale nechci je postovat do prostředí, kde se hraje na rozdělené role "mistrů, co ždímou z lidí maximum" a "žáků, co potřebujou dostat přes držku". A píšu to sem explicitně, protože když jenom po anglicku zmizím, začnu mít za půl roku zase roupy sem něco vložit. A zase to povede k tomu, že se úplně autorsky zablokuju.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    JJOXER: Ještě dovětek: Ano, potřebujeme chválu, ale ne od těch, kteří nás mají posouvat.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    1 odpověď+1
    BURKHAR: Slovní hříčka se mi líbí, ale chtělo by to v tomto případě udržet rytmus, aby to nekulhalo.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    +1
    JJOXER: Pokud jde o tohle, tak si dovolím jeden osobní poznatek ze snažení "o dveře vedle". (Ale ono je to do značné míry použitelné obecně.)

    Můj mistr na jazzovou hru je mi neuvěřitelným zdrojem inspirace i hrubého pojebu. Posouvám se kupředu díky "okamžiku nejvyšší naléhavosti" (jeho termín), který je ve mně usazen jako hluboké rozhodnutí, ale směr držím jen díky jemu.

    Spousta lidí ho nemá ráda, říkají, že je hrubý a že je spíš odrazuje. A já jim říkám, že to je otázka role. Role učitele je politicky korektně a přívětivě přivést žáka na obvyklou úroveň. Role mistra je vyždímat z něj maximum všemi prostředky. A kdo, kurva, potřebuje mistra, kterej na něj bude hodnej? Byl Bai Mei z Kill Billa hodnej? Ale to platí pro ty, co pociťují tu nejvyšší naléhavost. Ti, co to jen chtějí šolíchat, mistra nepotřebují vůbec.

    Takhle to chodí v jazzu. V poezii je to možné interpretovat tak, že ti s nejvyšší naléhavostí potřebují od kritiků dostávat hlavně přes držku, protože ví, co chtějí. Slabší povahy potřebují chválit a "diplomy za vynikající snahu". A pro ty tu máme ten Azyl, Emotivní, Pochlubte se, atd.
    BURKHAR
    BURKHAR --- ---
    1 odpověď
    * * *

    O počasí
    O hvězdách
    O životě
    O osudu

    Debatují dědci
    U svého sudu
    BURKHAR
    BURKHAR --- ---
    TOMASZ: Jen do toho, já to snesu. Ostatně, moje snaha o poesii je čistě nahodilá a pocitová, kdybych to měl nějak zásadně vymýšlet, tak to ztratí kouzlo, které v tom vnímám.
    BURKHAR
    BURKHAR --- ---
    +1
    JJOXER: Mám občas po chvále sklony být chvíli pyšný a to nemám tuze rád.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    1 odpověď+1
    BURKHAR: Nereagoval jsem, anžto jsem neměl vyjasněný názor. Tak to často bývá. Beru nicméně na vědomí, že Tě nemusím šetřit. ;)
    JJOXER
    JJOXER --- ---
    3 odpovědi+2
    BURKHAR: Chvála může být zdrojem motivace, která je potřebná k produkci dalších děl. Dostatečně velká produkce potom může vést (a často vede) ke zlepšení kvality.

    Všechno má svoje.
    BURKHAR
    BURKHAR --- ---
    2 odpovědi
    TOMASZ: Tvoje konstruktivní kritika mě baví. A já mám rád kritiku. Pomáhá mi to se posouvat. Ve všem. Nejvíc nesnáším chválu. Ta nikam nevede.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    1 odpověď
    BURKHAR: Chybí Ti to? ;)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam