TOMASZ:

Úvod:
Nazdar pane. Děkuji za upřímná slova.
Po listování zdější diskuzí jsem trochu doufal a očekával, že se vyjádříš. Čekal jsem cokoliv mezi "je to zcela naprosto k hovnu" a "ujde". Vlastně nic víc .-) Co jsem nečekal, je vodopád, který jde mimo můj text, na jehož podstatu jsi se mohl aspoň doptat. Ale čtenář vládne, chápu. Proto jsi patrně zaujal postoj vůči obsahu, který jsi nacítil ty .-) Ostatně kritika umělecké tvorby je z podstay vždy subjektivní.
Máš-li ještě chuť, dopřej mi další svá slova. Tentokrát specifikuj, kde je to dle tvého posudku nevyrovnané, z čeho je patrné, že chci psát, ale nevím jak, jaké prvotní omyly mi lezou do prstů a co jsou to všechny ty shozené stránky.

Popis odklonu od hodnot:
Tuto pasáž beru jako vyjádření tebe a nijak si ho nespojuji se svou básní, protože ta cílí jinam. Nekritizuji svátek 17. listopadu a jeho ideové orámování jako takové. Není ani politicky angažovaná ale pouze satiricky pohlížím na papaláštví, jehož jsem častým svědkem, mj. i proto, že stále ještě jsem členem politické strany, ve které jsem se silně angažoval. A ano jako dítě rodiny, kt. byla na tapetě, jsem události roku 1989 vnímal velmi citlivě.

Můj postoj ke kritice obecně:
Pregnantní zpětnou vazbu vítám.
Za sebe mohu říct, že občas si přečtu hodnocní jiných básní, nebo vyslechnu třeba Básnění na Vltavě, ale programově odmítám v tuto chvíli studovat, jak se mají básně psát, protože to (pro sebe) považuji v lepším případě za cvičení absolventů bohemistiky nebo literatury (s veškerou úctou k nim) a v důsledku za popření poezie (pokud se jde v předepisování "správnosti" moc na sílu). Nehodlám obkreslovat cizí šablony jakkoli úspěšné.
Zdejší kritika si zhusta nevidí na špičku vlastního nosu, přesto jí občas shledávám jako inspirativní a pokud nepáchne samohanou, tak i jako úpřímnou. Kritice obecně neuhýbám, proto jsem tady .-)
Nejsem monolit, který si nedá poradit, žejo.

Dovětek:
Btw. obsah resp. kontext této básně je pro mou tvorbu netypický. Většinou hýřím pateticky hořkosladkou rozervaností, takže šetřete hnojomety, ještě je budete potřebovat (to berte jako nadsázku, o kritiku stojím, ať už si z ní něco vědomě odnesu, či nikoli)
Takže teď jsem se vyvodopádovál pro změnu já, uf .-)

Tomaszi, asi bys mě na ulici netipnul, ale jestli máš chuť, můžeme na kus řeči do Voka.

KOLEKTOER: Jako básnický text je to nevyrovnané. Jako by člověk moc chtěl psát, ale ještě neví jak, takže se dopouští prvotních omylů, které to shazují po všech stránkách. A záleží jen na něm, jestli jeho potřeba psát bude i potřebou psát dobře a dožene ho k tomu, aby si načetl, jak to dělají ti, které považujeme za dobré, a vytříbil si vkus i schopnost vlastního psaní. Nebo někde po cestě ztratil tuto tvůrčí potřebu. Všechny dveře jsou zatím otevřené.

Další zátěží je politická angažovanost. Nemůžeme jednoznačně zakázat angažované básně, nebylo by to správné, ale je to tak sakra těžké skloubit, že si vlastně nevybavuju, že bych někdy v životě četl báseň současně angažovanou i dobrou, natož moje vlatní pokusy, kterých jsem naštěstí rychle zanechal a které byly tristní.

Teď trochu z jiné strany, i trošku subjektivně. Ten odklon od hodnot, které jsou pro mne osobně důležité, mě mrzí. Jasně, všichni kladeči světa už mají tu vlastnost vzbuzovat pochybnosti o své upřímnosti. Často oprávněně. Jenže svět je trochu i takový, jak si ho sami interpretujeme, a někdy máme talent ujet příliš daleko v té zakyslosti a nedůvěře. A zrovna teď si říkám, že doba není tak unylá, jak jsme byli smířeni celá léta, a mnohým jejich upřímnost v kladení i dost věřím, takže spíš tu setrvačnost v připisování unylosti vnímám jako pózu člověka, který je sám vyprázdněn od hodnot. A přemýšlím, co je příčinou. Možná to způsobila devastace společnosti v poslední době, všudypřítomná relativizace a aktivismus (hlavně bojovat! proti čemu? to je jedno, hlavně už tu revoluci!) a to, že autor ty události už sám nezažil a nedokázal si k nim z úhlu své doby vytvořit žádný vztah. Snad bych se s tím smířil snadněji, než kdyby to tak dopadlo, ačkoli to zažil, protože salónní komoušství je pořád menší zlo, než tvrdé jádro KSČM. Pardon, mám dnes rozvernou, neber si to osobně, prosím.

A pak, který že z mých sousedů jsi? Budu si muset dávat pozor na své ulici na lidi neupravené, nečesané. ;)

Noční
...
Noční je slast,
noční je bída,
venku muž opilý,
chrchlá a zívá.

Ještě tři hodiny,
probdělé bez spánku,
soustředěn na verše,
kde jsi ty, červánku?

TLOUDEV: ...a zkusíš si na to přijít sám, že si to třeba ještě jednou pozorně přečteš, že jo? Nebudu ti to muset po lopatě vysvětlovat?

TOMASZ: tomasz asi dlouhodobe...

TLOUDEV: Ty jo, mám takový divný pocit, že nějak nevíš, o čem je řeč...

TOMASZ: protoze... jsi to poslal? muzu se obratit treba na lamparnu,ale nevim nevim, tam asi reakce neocekavaji.

TOMASZ: Tak samozřejmě tohle vzniklo trošku jako vtípek a hodně ze zvědavosti, co z AI vypadne. Ale s odstupem shledávám výsledky velice zajímavé. Povšimněme si pár klíčových věcí:

1. Žádal jsem kritiku, nicméně AI podala spíš rozbor básně. Kritika má hodnotit, poukázat na silné a slabé stránky. Tohle je celé jen "co tím chtěl básník říci?"

2. Významná část textu pouze jinými slovy převypravuje původní text. Hezky v tom ale AI našla a popsala metaforu. Celkově odpověď AI spíš klouže po povrchu, nejde do hloubky. Jen třetí odstavec se tomu zdánlivě vymyká, jenže ten je (obzvláště první věta) jak přes kopírák z textů, na kterých se učila. Jakoby AI jen rozpoznala, že se jedná o báseň, a naservírovala nám obecný, obtížně napadnutelný, mnoho neříkající výplňový blábol, který se tak obvykle dodává.

3. To hezky koreluje s názorem odborníků, kteří se shodují, že dnešní úroveň těchto nástrojů spíš připomíná mluvícího papouška, než skutečnou inteligenci lidské úrovně, a že tyto systémy jsou spíš učeny, co by v dané situaci nejspíš řekl člověk, než ke skutečné analýze. Což ovšem nijak nesnižuje, že se pořád jedná o obrovský a úžasný technologický posun vpřed.

Co z toho vyvodit?

Určitě znáte ten pocit, kdy zavoláte na infolinku nějaké společnosti, jejímž deklarovaným účelem je vyřešit váš problém, ale záhy zjistíte, že jediným zájmem operátora na druhé straně je zavřít ticket, a tak vám v podstatě bez zájmu dává nic neříkající obecné odpovědi, které se míjejí s vaším problémem, natož aby směřovaly k jeho vyřešení.

A stejné to je, když autor bez zájmu o skutečný výsledek píše jen proto, aby mohl ve společnosti říct: "já jsem básník, píšu na Nyx", tj. jeho cílem je lacino získat status pro své ego, ne naplnění nějaké sžíravé básnické potřeby tvořit. Je jasné, že pak i od kritiky očekává bezobsažnost, která neurazí a bude možné ji nějak aspoň trošku interpretovat jako pochvalu, zatímco střet se skutečnou kritikou ho nutně popudí.

Výsledek? AI rozhodně nepřipraví kritiky o práci. To už dávno udělali ledabylí autoři, kteří jsou spokojení s málem a kteří vytvářejí bezduchý vesmír povrchních děl a povrchních hodnocení.

TLOUDEV: Hezké doplnění, ale proč se obracíš na mě? To není můj text, člověče, to říká Bárta! ;)