• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    ONEMORETIME
    ONEMORETIME --- ---
    Dočasné výpravy

    Vzpomínky připlouvají,
    záchranné čluny korábů minulých událostí,
    které vesele odplouvají.

    Představy připlouvají,
    záchranné čluny korábů budoucích událostí,
    které také vesele odplouvají.

    Přítomnost kotví a vyplouvá.
    KOLEKTOER
    KOLEKTOER --- ---
    TOMASZ:

    Úvod:
    Nazdar pane. Děkuji za upřímná slova.
    Po listování zdější diskuzí jsem trochu doufal a očekával, že se vyjádříš. Čekal jsem cokoliv mezi "je to zcela naprosto k hovnu" a "ujde". Vlastně nic víc .-) Co jsem nečekal, je vodopád, který jde mimo můj text, na jehož podstatu jsi se mohl aspoň doptat. Ale čtenář vládne, chápu. Proto jsi patrně zaujal postoj vůči obsahu, který jsi nacítil ty .-) Ostatně kritika umělecké tvorby je z podstay vždy subjektivní.
    Máš-li ještě chuť, dopřej mi další svá slova. Tentokrát specifikuj, kde je to dle tvého posudku nevyrovnané, z čeho je patrné, že chci psát, ale nevím jak, jaké prvotní omyly mi lezou do prstů a co jsou to všechny ty shozené stránky.

    Popis odklonu od hodnot:
    Tuto pasáž beru jako vyjádření tebe a nijak si ho nespojuji se svou básní, protože ta cílí jinam. Nekritizuji svátek 17. listopadu a jeho ideové orámování jako takové. Není ani politicky angažovaná ale pouze satiricky pohlížím na papaláštví, jehož jsem častým svědkem, mj. i proto, že stále ještě jsem členem politické strany, ve které jsem se silně angažoval. A ano jako dítě rodiny, kt. byla na tapetě, jsem události roku 1989 vnímal velmi citlivě.

    Můj postoj ke kritice obecně:
    Pregnantní zpětnou vazbu vítám.
    Za sebe mohu říct, že občas si přečtu hodnocní jiných básní, nebo vyslechnu třeba Básnění na Vltavě, ale programově odmítám v tuto chvíli studovat, jak se mají básně psát, protože to (pro sebe) považuji v lepším případě za cvičení absolventů bohemistiky nebo literatury (s veškerou úctou k nim) a v důsledku za popření poezie (pokud se jde v předepisování "správnosti" moc na sílu). Nehodlám obkreslovat cizí šablony jakkoli úspěšné.
    Zdejší kritika si zhusta nevidí na špičku vlastního nosu, přesto jí občas shledávám jako inspirativní a pokud nepáchne samohanou, tak i jako úpřímnou. Kritice obecně neuhýbám, proto jsem tady .-)
    Nejsem monolit, který si nedá poradit, žejo.

    Dovětek:
    Btw. obsah resp. kontext této básně je pro mou tvorbu netypický. Většinou hýřím pateticky hořkosladkou rozervaností, takže šetřete hnojomety, ještě je budete potřebovat (to berte jako nadsázku, o kritiku stojím, ať už si z ní něco vědomě odnesu, či nikoli)
    Takže teď jsem se vyvodopádovál pro změnu já, uf .-)

    Tomaszi, asi bys mě na ulici netipnul, ale jestli máš chuť, můžeme na kus řeči do Voka.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    KOLEKTOER: Jako básnický text je to nevyrovnané. Jako by člověk moc chtěl psát, ale ještě neví jak, takže se dopouští prvotních omylů, které to shazují po všech stránkách. A záleží jen na něm, jestli jeho potřeba psát bude i potřebou psát dobře a dožene ho k tomu, aby si načetl, jak to dělají ti, které považujeme za dobré, a vytříbil si vkus i schopnost vlastního psaní. Nebo někde po cestě ztratil tuto tvůrčí potřebu. Všechny dveře jsou zatím otevřené.

    Další zátěží je politická angažovanost. Nemůžeme jednoznačně zakázat angažované básně, nebylo by to správné, ale je to tak sakra těžké skloubit, že si vlastně nevybavuju, že bych někdy v životě četl báseň současně angažovanou i dobrou, natož moje vlatní pokusy, kterých jsem naštěstí rychle zanechal a které byly tristní.

    Teď trochu z jiné strany, i trošku subjektivně. Ten odklon od hodnot, které jsou pro mne osobně důležité, mě mrzí. Jasně, všichni kladeči světa už mají tu vlastnost vzbuzovat pochybnosti o své upřímnosti. Často oprávněně. Jenže svět je trochu i takový, jak si ho sami interpretujeme, a někdy máme talent ujet příliš daleko v té zakyslosti a nedůvěře. A zrovna teď si říkám, že doba není tak unylá, jak jsme byli smířeni celá léta, a mnohým jejich upřímnost v kladení i dost věřím, takže spíš tu setrvačnost v připisování unylosti vnímám jako pózu člověka, který je sám vyprázdněn od hodnot. A přemýšlím, co je příčinou. Možná to způsobila devastace společnosti v poslední době, všudypřítomná relativizace a aktivismus (hlavně bojovat! proti čemu? to je jedno, hlavně už tu revoluci!) a to, že autor ty události už sám nezažil a nedokázal si k nim z úhlu své doby vytvořit žádný vztah. Snad bych se s tím smířil snadněji, než kdyby to tak dopadlo, ačkoli to zažil, protože salónní komoušství je pořád menší zlo, než tvrdé jádro KSČM. Pardon, mám dnes rozvernou, neber si to osobně, prosím.

    A pak, který že z mých sousedů jsi? Budu si muset dávat pozor na své ulici na lidi neupravené, nečesané. ;)
    KOLEKTOER
    KOLEKTOER --- ---
    Zdravím Nyx
    Moje cesta se táhne odněkud ze zákoutí Cyberspace.cz až po dnešní procházku ze Žižkova přes Hybernskou a Mírák zpátky do Žižkova. Prostě dlouhá trasa plná zatáček a zapomněnek. Přitom mi na čele usedla jedna myšlenka rozsekaná na plátky. Je to nečesané, stejně jako ta bulva mezi mými rameny...
    ---

    Svátek

    Kladeči věnců stojí vyrovnáni
    jeden vedle druhého
    druhý za prvním

    květiny stočeny do růženců
    svěšeny
    kvazi-upřímným nadšením

    polobotky v pozoru nachystány
    tmavé kostýmy
    klopy nažehleny

    ó podstato
    neutíkej
    dívej

    my jsme tady
    oni tu byli

    vosky hoří
    co by jinak dělaly
    ony musí
    ronit mezi kostkami

    doba je unylá
    mezi dobami
    FAERTIS
    FAERTIS --- ---
    V lednici
    ...
    V lednici plesnivý salát se krčí
    prošel už loni přesně
    a bible na stolku mlčí
    bojí se abych jí nesněd.
    MAEROR
    MAEROR --- ---


    mezi stromy si
    natáhnu noc

    mezi stromy si přiložím
    šedivý lněný šátek
    vonící až na matečnou horninu rozhrabanou prstí
    syrovostí kamene
    tvým parfémem

    je zataženo

    tma okolo se houpe
    zvědavýma očima zvířat
    MAEROR
    MAEROR --- ---


    mezi stromy tma
    ježí se na nás
    jako dokonalé přirovnání

    nepotřebujeme čekat na ráno:
    nejvíc na sobě známe slova
    která se nedají
    odezírat ze rtů

    nepotřebujeme čekat

    je noc
    a ohrada je otevřená
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    ...

    pomalu ukládám
    své noci
         do bukové rakve

    jednotlivé hodiny
    označené jednotlivými znaky
    plují tmou
    úhledně otočené dolů tvářemi
    aby se
    navzájem co nejvíc podobaly

    co všechno si pamatuješ?

    dělí nás od sebe
    pouze vzdálený nářek svítání
    naléhavý
    jako sevření prstů
         šplhavého ptáka
    NEMESIS
    NEMESIS --- ---
    Josefovi

    Ty, kdo řežeš buřta po tmě
    a celou noc čekáš na anděla,
    jenže poezie
    ti zatím příliš zlidověla

    ve Varanasi
    oheň hasí
    nebožtíci


    ty,
    kdo řežeš buřta po tmě,
    přijď k nám

    pro hořčici.
    MALLOCH001
    MALLOCH001 --- ---
    Noční
    ...
    Noční je slast,
    noční je bída,
    venku muž opilý,
    chrchlá a zívá.

    Ještě tři hodiny,
    probdělé bez spánku,
    soustředěn na verše,
    kde jsi ty, červánku?
    FAERTIS
    FAERTIS --- ---
    Píčusové
    ...
    Za každým píčusem
    hromada píčusů
    píčusy přivezou
    i v dalším turnusu.
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    Má milá má poruchu
    Prostě se zasekla
    ale nechal jsem ji

    Bylo to ve fázi
    kdy se usmívala
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    Kam se hrabe Bittner, to se nedá srovnat!
    TLOUDEV
    TLOUDEV --- ---
    A jeste si teda dovolim poznamku, ze ten prvni odstavec TOMASZ je presne o tom nasem rozhovoru v poste, takze se neptej, proc to pisu tobe. Nejakej Barta me netankuje. Howgh (cimz si zase prozmenu vyhrazuji posledni slovo ja).
    TLOUDEV
    TLOUDEV --- ---
    TOMASZ: Vzhledem k tomu, ze jmeno Barta mi nejak neni povedome a googlel mi pod timto jmenem najde asi milion janevimcehovseho, asi se tim nebudu zabyvat. Mojmir v dusi atd.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    TLOUDEV: ...a zkusíš si na to přijít sám, že si to třeba ještě jednou pozorně přečteš, že jo? Nebudu ti to muset po lopatě vysvětlovat?
    TLOUDEV
    TLOUDEV --- ---
    TOMASZ: tomasz asi dlouhodobe...
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    TLOUDEV: Ty jo, mám takový divný pocit, že nějak nevíš, o čem je řeč...
    TLOUDEV
    TLOUDEV --- ---
    TOMASZ: protoze... jsi to poslal? muzu se obratit treba na lamparnu,ale nevim nevim, tam asi reakce neocekavaji.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    TOMASZ: Tak samozřejmě tohle vzniklo trošku jako vtípek a hodně ze zvědavosti, co z AI vypadne. Ale s odstupem shledávám výsledky velice zajímavé. Povšimněme si pár klíčových věcí:

    1. Žádal jsem kritiku, nicméně AI podala spíš rozbor básně. Kritika má hodnotit, poukázat na silné a slabé stránky. Tohle je celé jen "co tím chtěl básník říci?"

    2. Významná část textu pouze jinými slovy převypravuje původní text. Hezky v tom ale AI našla a popsala metaforu. Celkově odpověď AI spíš klouže po povrchu, nejde do hloubky. Jen třetí odstavec se tomu zdánlivě vymyká, jenže ten je (obzvláště první věta) jak přes kopírák z textů, na kterých se učila. Jakoby AI jen rozpoznala, že se jedná o báseň, a naservírovala nám obecný, obtížně napadnutelný, mnoho neříkající výplňový blábol, který se tak obvykle dodává.

    3. To hezky koreluje s názorem odborníků, kteří se shodují, že dnešní úroveň těchto nástrojů spíš připomíná mluvícího papouška, než skutečnou inteligenci lidské úrovně, a že tyto systémy jsou spíš učeny, co by v dané situaci nejspíš řekl člověk, než ke skutečné analýze. Což ovšem nijak nesnižuje, že se pořád jedná o obrovský a úžasný technologický posun vpřed.

    Co z toho vyvodit?

    Určitě znáte ten pocit, kdy zavoláte na infolinku nějaké společnosti, jejímž deklarovaným účelem je vyřešit váš problém, ale záhy zjistíte, že jediným zájmem operátora na druhé straně je zavřít ticket, a tak vám v podstatě bez zájmu dává nic neříkající obecné odpovědi, které se míjejí s vaším problémem, natož aby směřovaly k jeho vyřešení.

    A stejné to je, když autor bez zájmu o skutečný výsledek píše jen proto, aby mohl ve společnosti říct: "já jsem básník, píšu na Nyx", tj. jeho cílem je lacino získat status pro své ego, ne naplnění nějaké sžíravé básnické potřeby tvořit. Je jasné, že pak i od kritiky očekává bezobsažnost, která neurazí a bude možné ji nějak aspoň trošku interpretovat jako pochvalu, zatímco střet se skutečnou kritikou ho nutně popudí.

    Výsledek? AI rozhodně nepřipraví kritiky o práci. To už dávno udělali ledabylí autoři, kteří jsou spokojení s málem a kteří vytvářejí bezduchý vesmír povrchních děl a povrchních hodnocení.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam