Smutno, smutno mi je.
Odevzdal jsem syna ráno do školky a uvidím ho za týden. To si nestěžuji, s prckem je to těžký.
Jsem na to sám a trochu mě to zmáhá, holt jsme chlápek 45 let bez zkušeností s výchovou. A Danny je fňukal, naschválista, pošťuchovač, provokatér.
Samozřejmě, když večer párkrát vybuchnu, pak se zklidním, odtáhnu toho svýho spratka do letiště, kde stále spíme (Danny ještě pořád nechce svou postel), čudlík vidí, že jsem nabručenej a tak se ke mě přivine a zamumlá "mám rád tatu", tak jsem naměkko.
Týden byl náročný. Dannyho páté narozeniny, zařídit dort, oslavu, tu jsme geniálně skloubili dohromady s dětským dnem v Azylu.
Fireshow pro Dannyho a další caparty, opět sám a sám, nikdo neměl čas (případně zdravotní indispozice u Renči v podobě prokouslého prstu od psa).
VYýlet - okružní cesta městem, stopovaná po fáborcích městem s úkoly.
Po dlouhé době jsme byli s Dannym oba dva - máma i táta.
Když jsem v Azylu v třicetistupňovém vedru pil třetí pivo (po třech hodinách), Pája nevrle utrousila, že piju třetí pivo.
Úplně mě to zasáhlo, deja vu, reálné deja vu, vzpomínka časů minulých.
Jen jsme se nepoštěkali jako dřív.
Danny strávil po dlouhé době skoro celý den s oběma rodiči a to jsem moc rád.
NA druhý den jsem mu slíbil, že možná pojedeme na lodičky, ale celodenní poskakování, vystoupení, nošení těžké krosny a tašek s cajky na fireshow a s dárky, to si vybralo svou daň, byl jsem totálně rozlámaný.
Tak jsme stavěli celý den lego.
Sledovat, jak kluk roste a zlepšuje se jeho jemná motorika, kdy krátce po přechodu z dupla na "dospělé" lego je podle návodu v telefonu (lego přestalo přikládat návody, jsou jen online) dokáže 90 % věcí poskládat, to je báječný.
***
Dříve jsem se každý pondělí, kdy jsem Dana odevzdal, solidně zhoukal.
Držím třináctý den bez tvrdého, třináct dnů jsem se neopil, i piv jsem vypil poskrovnu, některé dny jen nealko pivo.
Ale dnes jsem si koupil láhev dobrého vína. Mám rád ty slevy, kdy je víno zlevněné z 200 na 99 Kč.
TAk teď popíjím jacobs creek cabernet sauvignon, je dobrý. A hlavou mi víří spousta věcí.
O Dannym. O tom, jak musím rozdělit pozemek na Frýdštejně, abychom vypořádali mého bratrance.
Že je to třeba udělat dřív, než bude s mámou úplně zle.
Že na Ukrajině umírá 500 - 900 vojáků denně. To je nepředstavitelných 20.000 měsíčně :O
Že bych chtěl na dovolenou k moři, ale s Dannym si na to sám netroufám.
Že jsem slíbil, že ujedu jizerskou padesátku, takové tribute to Čestmír Lejdar, ten můj zatracený děda který ji vyhrál v kategorii muži od šedesáti let.
Asi začíná čas na přípravu, abych u toho nechcípl a fakt to ujel.
HONZAS: děkuji, držím se