BILYHAVRAN: ty ale popisuješ, jak funguje ten systém. Ale neřešíš, jestli ten systém existuje nebo ne. Apokud ano, kde je nějaká další svobodná vůle kvalitativně jinší, než mají (dokonce i jenom dnešní) počítače?
Máš dvě, tři, stodvacet možností, z nichž si pomocí nějakého rozhodovacího aparátu a databáze vjemů, vstupů, zkušeností apod. zvolíš jednu. To ale dokážou i počítače.
Když se rozhoduješ, které řešení je nejlepší, postupně prochází tvoje mysl (a vědomí, které to registruje) možnostmi, které máš a přiřazuje jim jakési plusy a mínusy. Pak to sečte a zvolí nejoptimálnější variantu. A do toho přiřazování plusů a mínusů samozřejmě lze zapojit i jiná, než čistě rozumová hlediska. Můžou tam být i emoce (každá má v mozku nějaký svůj kmitočet či chemii - což je vlastně totéž).
Můžu se rozhodnout i na první pohled nevýhodně, neracionálně, ale kdybychom ten rozhodovací proces rozebrali nebo aspon pořádně sledovali, zjistili bychom, že dokonce i skutky milosrdenství a sebeobětování jsou položky, které mají určitou jakost, které mohou v rozhodovacím procesu dostat plus nebo dokonce několik plusů a tímpádem se pro ně rozhodneme, ačkoli to jinak odporuje rozumu.
Kdybychom naprogramovali stroj tak, aby obsahoval i tyto možnosti, je vyloučeno, aby si někdy taky nezvolil třeba se za někoho obětovat ? Nebo spáchat sebevraždu ?
My takový stroj pochopitelně nechceme, není zájem dělat stroje, které by byli stejně labilní a chybující jako jsou lidé, k čemu by to bylo, žejo, ale ...je to z principu nemožné, anebo je to možné?