K základní otázce člověk vs stroj můžeme imo přistupovat z různých úhlů pohledu. Můžeme začít definovat obě věci, nicméně zakončíme u tak rozsáhlých definic, že z toho nevznikne nic kloudného. Můžeme brát rozdíly obou věcí a porovnávat je, ale také to není nejlepším řešením, vesměs i proto, že bychom došli ke stejnému závěru jako když budeme porovnávat dva lidi nebo dva stroje.
Takže....co vlastně tvoří nás? Co vnímáme jako sebe samotné? Co jsem to "já"? Když si uříznu ruku, stále to budu já. Co všechno musím "odřezat", aby zbylo něco, co můžu bez jakýchkoliv okolností označit jenom za "já" a nic jiného? Jistě skončíme u mozku, ale dál? Ne všechny části mozku bychom označili za "já". Mozek dělá hodně věcí sám o sobě, které normálně neřídíme (některé se můžeme naučit řídit) a nebo o nich vůbec nevíme. Což ovšem vede k jistému rozkolu daného problému. Jediné co zatím stojí na pomezí onoho problému je individualita stroje. Jakési "já" stroje/počítače. Jenže....kde se to já v nás bere a proč ho u strojů nevnímáme narozdíl třeba od jiných živých bytostí?
Rozpytváním všech částí sama sebe dojdeme k závěru, že nejspíše jediné stavební prvky, které nás činí individuálním a zároveň vytvářejí vše ostatní jsou DNA a paměť. DNA je vesměs souhrn informací podle kterých se postaví daná bytost. Paměť sice příjde na slovo nejspíše o trochu později, ale je neméně důležitá. Jak bychom ji mohli pojmout? Může být paměť opět jenom souhrn informací které jsou někde uskladněny? Myslím že ano. K čemu se ovšem tímto dostaneme? DNA - sada informací, definic....paměť - sada informací...to je ale nějak trochu málo, ne? Přece jenom to nemůže být tak jednoduché. Kde je ososbnost, kde je to moje "já", kde je vůle, rozhodování.....? Pro hodně lidí s nimiž jsem o tom hovořil je těžké se jenom na chvíli zastavit a kouknout se na tenhle podnět, když už nehovořím o tom, že by se ho vůbec snažili nějak vzít za fakt.
Ovšem....zkusme vzít tedy toto jako výchozí bod. DNA a paměť. Můžeme jít zpátky a poskládat z toho člověka - sebe? Jenom z těchto dvou věcí....? (a nějakého stavebního materiálu nicméně to je prostě jenom "hmota" a ještě k tomu i kolikrát dnes nahraditelná. :) )
Nejspíše ano. Ale co potom ta individualita....paměť je velice mocná. Ono totiž ve spojení s logickou částí mozku, která si hrabe do naší paměti a bere z ní to co potřebuje, aby zrovna díky jistému algoritmu vyhodnotila nové věci, závěry.....jenom z toho co už se stalo. A kolikrát o tom co se stalo a co si pamatujeme nemusíme mít "my" sami potuchu. Jistá teze je ta, že si vlastně pamatujeme všechno, co se za náš život stalo. Někde si to pamatujeme. To že si to nedokážeme vybavit když chceme, nebo o tom ani nevíme, že se to vůbec stalo je věc jiná a náš problém. Ale evidentně si to nějaká část někde v "nás" ovšem nejsem to "my" sami umí vybavit nezávisle na tom co chceme nebo nechcem. Co hůř, ona se díky tomu posunuje vpřed. Něco díky tomu zjistí, vstřebá nové podněty, ty si uloží a díky těmto podnětům a těm už starším opět vyvodí nové a další závěry a řešení pro tu danou situaci, která před ní zrovna leží. S tím se dá docela dobře žít ne? Vše co se nám v životě stalo a stane, na to budeme reagovat podle toho, co už jsme zažili. Někdy si to dobře uvědomíme, někdy ne, někdy jde čistě o věc reflexu a cviku, nad kterým nepřemýšlíme.....a přemýšlíme tedy vlastně opravdy "MY"?
Umělá inteligence nebo Neumělá inteligence?
To co jsem popsal ovšem zvládnou i stroje. Není s údivem že na těchto základech je postavená vesměs zatím většina známé logické elektroniky a programů. Část logická, které přežvýká informace a část paměti, která prostě tu schrumáž informací udržuje a ze kterých část logická čerpá k dalším a dalším výpočtům. Pohoda.....člověk=stroj.
Nebo ne?
Může mít stroj svojí individualitu? Problém s tímto je, že stroje zatím bohužel nemají takovou možnost vstupů a výstupů pro data ze kterých by mohli vycházet. Tedy lépe řečeno....ne tak moc srovnatelnou té lidské. Až jim dáme možnost slyšet a zpracovávat to co slyší tak jako my, až jim dáme možnost vidět, cítit......pouze smysly....vstupy pro data....
Problém je, že neindividualita strojů samotných z pohledu člověka začíná s jejich výrobou. Prostě z výrobní linky sjede jeden stroj jako druhý (až na mikroskopické rozdíly, otázka je, jestli jsou podstatné, mají samozřejmě vliv). Jelikož jsou "stejné" člověk jim nevkládá žádnou individualitu, narozdíl od právě narozených živých bytostí. Ony ani sami o sobě nic nedělají, čekají na povel, na spuštění. Ovšem....co dál? Pokud vezmeme dva stejné počítače které vyběhly z výrobní linky, jistě asi o nějaké individualitě nebude moc řeč. Ovšem co když je vypustíme do života....Když si já a kamarád koupíme tentýž počítač a za rok se s oběma sejdeme, jistě si všimneme toho, že každý s těch počítaču obsahuje jiná data, jiné programy, možná i jinak funguje. Proč? Jistě, je to o tom kdo ho obsluhuje, ale z pohledu toho stroje jde jenom o ony okolní vlivy které ho formovali....stejně tak jako okolní vlivy formují nás a podle toho jsem také všichni jiní....nebo lépe řečeno nejsme naprosto stejní.
Takže....všechno zatím nahrává tomu, že od počítače nejsem moc daleko. Základ docela podobný, trochu to nabourává to vstřebávání dat z okolí, ale to je technologická otázka....
Sebereflexe?
....lidé postižení depresemi atpod. by měli možná přestat číst. Dokáže to být deptající, pokud to nebude pochopeno správně a nejsem si jist, že to uplně správně i napíšu já sám.
Tak....pro ty co pokračují, můžeme?
Uvědomuje si stroj sám sebe? Možná je to to ono. I když pokročilejší technologie nám dávají už možnosti k tomu, aby opravdu stroj mohl operovat sám se sebou, aby se udržoval, aby prováděl jisté věci i bez zásahu uživatele sám. Ovšem stroje zatím byly dělány kvůli tomu, aby lidem sloužili. Člověk a jiné životní druhy jsou od základu vytvořeni ne k sloužení (i když kdo ví, konspirační teorie jsou mocné), ale k přežití. Se smyslem toho, že si uvědomujeme sami sebe se daleko lépe přežívá. Pokud bychom tuto vlastnost neměli, nejspíše bychom vyhynuli už dávno. Když je totiž nějaké riziko, bez pudu sebezáchovy, bez toho aniž bychom věděli o sobě a tím i o tom, že sami sebe ohrozíme, bychom toto riziko podstoupili. A nejspíše by bylo kolikrát fatální. Ovšem, tím se můžeme dostat také k tomu, že jediný význam toho co si uvědomujeme jako svoje "já" a na čem nám tak hrozně záleží a na co jsme kolikrát tolik pyšní, není nic jiného než část samoudržovacího softwaru. Kdyby někdo chtěl udělat stroj, který by dokázal přežít v různých situacích, musel by ho vybavit něčím podobným. Jenže tento samoudržovací software by nebyl ten hlavní řídící. Jenom modul, nástavba. Vesměs by celý systém docela dobře fungoval i bez něj, jenom by díky hůř reagoval na nebezpečí, která ho mouhou ohrozit.
Závěr (konečně)
I když to zní drsně, myslím, že svobodná vůle jako taková dost dobře neexistuje. Neříkám, že je vše rozhodnuto nějakým osudem. Ale vše je dáno, aniž bychom mi na to měli vliv ač se nám to tak zdá. Považujeme sebe sami za něco jedinečného, řídícího to všeho ostatní, ale co když vlastně jenom koukáme ze Země na Slunce a Měsíc a říkáme si, jak je ta palneta Země majestátní a jak je Slunce a Měsíc dobrý sluha, že nás obíhají.....a možná v tomto celém rytmu by to fungovalo a funguje dobře. Protože kdybychom si řekli, že to "my" neorganizujeme, že to opravdu dělá někdo jiný/něco jiného za nás a bohužel máme tu smůlu že to neovlivníme...to je pro hodně lidí zničující představa. Hodně lidí ji odmítne. Znamená to vesměs popření sama sebe, svého pohledu a toho zdánlivě nadřazeného důvodu ke své existenci. Ovšem to je právě ono. Proč je to tak těžké alespoň na chvíli příjmout a zkusit si s tím žít. Je toto uvědomění samotné něco, čeho se systém v nás bojí? Kdybychom si uvědomili, že to co vnímáme jako sebe je jenom něco podřadného v naší hlavě a rozhodně nic neřídíme? Jistě že se toho systém bojí. Proto proniknout touto obranou a zkusit to příjmout není jednoduché. Protože....pakliže si tohle dokážeme uvědomit....co hůř, dokážeme to alespoň na nějaký čas příjmout, začneme se zabývat tím, kam až "my" saháme a kam ne. To znamená, že si můžeme začít uvědomovat ony systémy které do teď byly skryté. To znamená, že můžeme zjistit co dělají....ovšem kvůli tomu jsme "my" vznikli....abychom to nezjistili, aby to okolí nezjistilo a nemohlo nás ohrozit....není lepšího strážce než toho, který si myslí že sám vládne.
Když čtu poslední odstavec, není to uplně tak napsáno jak bych chtěl, nicméně nevím jak to napsat lépe. Nelíbí se mi obraty jako "tohle si dokážeme uvědomit", protože to je opět uvědomění, které jsme "my" nevytvořili. Vytvořil ho ten systém za námi. Který na to přišel čistou kalkulací a podněty z venčí. Byly mu zkrátka dány takové informace a je tak nastaven, že sám prolomil svoji ochranu...k čemu to je dobré. Zatím za svého života nevím. Řekl bych, že můj život je od té doby spíše horší, asi i tím, že od té doby se dívám na lidi jinak. A tím je narušena jakási společenská stránka. Na druhou stranu, některé věci začnou být jasnější. Ale je to k prdu, protože vám to bude jenom málo lidí věřit a budou vás mít za blázna....alespoň zatím. A co z toho můžete mít vy sami? Hmmmm, asi záleží na vašem vedení.....hlavně bacha, aby nebylo dlouhé. :)