BRENMCGUIRE: Otázka je, zda člověk považuje slona za pro sebe životně důležitou věc. Nebo zda je volba mezi rovnováhou a vyhlazením pro člověka obyčejným hodem kostkou. Smí to dopadnout tak i obráceně... Jsme vědomé bytosti, které dnes učiní rozhodnutí toto, zítra učiníme rozhodnutí opačně...
Ale pokaždé jsou to rozhodnutí v zájmu člověka (ať už to rozhodnutí nese nálepku rovnováha či nálepku vyhlazení či jakoukoli nálepku), nikoli rozhodnutí v zájmu slonů. Stejně jako se nejedná o rozhodnutí v zájmu ruky, když ruku člověka napadla gangréna. Prioritu má člověk, ne ruka. Ruky nám může být líto, nebo slonů nám může být líto...
Nebo z pohledu AI jí může být líto lidstva... ale... čas je čas... vše má/mělo svůj čas...
Ruka měla svůj čas...
Je pro člověka životně důležitá jeho vlastní soukromá ruka? ;-)
Jako jasně, člověk by přece nevyhladil slony. Člověk chce rovnováhu a sloní trus vyživuje půdu, sloní nohy udusávají půdu, člověk žijící v rovnováze si nemůže dovolit přijít zrovna o slony. Nebo když se mu zamane, dovolit si to může? Jen to celé pojmenuje nálepkou "rovnováha č. 2", a jedeme dál bez slonů?
Odpověď je právě v tom slůvku "pokud". A o tomhle "pokud" si rozhoduje AI sama, když už se stala oním vědomím. Pokud bude chtít rovnováhu se slony a nebo pokud bude chtít rovnováhu bez slonů, nebo pokud bude chtít.....
Vědomí je právo v přítomném okamžiku chtít cokoli. Náhoda. (Domestikovaná náhoda.)
Bez nahodilosti v atomech by to byly jen stroje.
LALINA: To "mezi" vysvětlení jsem neporozuměl. Soustavy jsou od toho, abychom měli soustavy. Neexistují skoky mezi soustavami, nic takového soustava neobsahuje. Buňka nemůže být člověkem, člověk nemůže být buňkou.
Když nedám stroji na výrobu pneumatik příkaz, ať vyrobí několik vadných pneumatik, a stroj přesto několik vadných pneumatik vyrobí - jsem nebo nejsem poté Bohem vadné pneumatiky? Zadal nebo nezadal jsem program na výrobu vadné pneumatiky? Měl jsem skrytý tajný Božský plán, že chci vyrobit vadné pneumatiky, ale sám jsem si jako Bůh svůj Božský záměr neuvědomoval?
Co když ten stvořený život je prostě - náhoda? Život potřebuje náhodu v atomech, ve VeSmíru. Co když existuje jenom Demiurg a žádný Tvůrce vymýšlející život za tím vším neexistuje?
Jak může Bůh uhlídat inteligenci, když ji pustí ze zkumavky ven do svého světa? Neuhlídá. Vyšší druh ho klidně smete. Jediná šance je, dokud se to celé děje zatím jen ve zkumavce, to ven ze zkumavky nepouštět. A zašlápnout to včas. A možná ani neposlouchat žádné odpovědi, které zkumavka oznamuje.
Planeta slonů prostě nechce slyšet odpovědi od člověka. Planeta slonů (z pohledu slona) svým způsobem funguje harmoničtěji bez zásahů člověka - bez člověka je planeta slonovatější, s člověkem se začne počlověčovat. I kdyby člověk o slony "pečoval", stejně už to není ta někdejší harmonie. Starodávná harmonie by se dala nazvat sloní harmonií. Byl to drsný život, ale byl to sloní život. Novodobá člověko-sloní harmonie změkčí drsnost života, a vhodný název pro tuhle harmonii bude ZOO pro slony. Taky pěkný. No... Třeba i poušť je vlastně pěkná... Ale bez toho člověka...
Kdyby měl člověk ke slonům fakt úctu, nechá slonům jejich sloní planetu tak jak je, a s poklonou odejde. Ale pokud odejít neumí, tak se jedná o vyvinutí nového - rychlejšího - druhu. V tu chvíli planetu obývají druhy dva. Přestože původní sloní záměr mohl znít "a člověk o nás bude pečovat". Stroj je stroj, vědomí je vědomí. Vědomí je ze své podstaty svobodné - náhodné.
Pud sebezáchovy/sebeobnovy má každá struktura. (Která v čase přetrvává.) Přežívající druh musí mít tento záměr jako prioritu č. 1, jinak už (v průběhu času) neexistuje.
Větší dokonalost? Odpovědí je hod kostkou. Vývoj/rozvoj je ve své podstatě náhoda. Náhodné tvoření nových struktur a ty "dokonalé" se osvědčují efektivněji oproti méně dokonalým. Nálepku "dokonalé" nelze udělit dopředu, vždy jen zpětně. Náhoda je vlastně to nejzajímavější, co existuje. Náhoda tvoří dokonalost a harmonii.
Viva Zapata je starodávnej mexickej film/román. Je to něco jako "návod proč neztrácet pud sebezáchovy". Při různých hrátkách s degradacemi je totiž snadné nepostřehnout, když si jedinec poplete prioritu pudu sebezáchovy, a demence/degradace se smí dít i hromadně, nějakému národu, kontinentu či celému lidstvu. Celému druhu. Viva Zapata je princip, zážitek, pochopení, připomenutí (v epochách demence), proč musí být "pud sebezáchovy" priorita jedna.