• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    Tato diskuze se zaobírá zejména tzv. Nevýchovou a učením Naomi Aldort. Jakou výchovu doma upřednostňujete a proč? Praktikujete ve své rodině tyto "alternativní" směry výchovy? Opravdu fungují? Otázky, rady a pomoc ohledně (ne)výchovy vítány.
    rozbalit záhlaví
    MONI
    MONI --- ---
    NEMESISS: je to jejich první vnouče?
    Moje ségra má dítě o 2 měsíce mladší než já, takže naši měli svoje první 2 vnoučata prakticky zároveň a je to fajn v tom, že jsme proti nim dvě a leccos tedy dřív nebo později přijmou jako přirozené.


    WRNQ: to mi připomíná dotazy tchýně, když přijdu z uspávání: "Už spí?". Odpovím "ano" a v duchu si dodám, že kdyby neusnula, tak ji přece v pokoji nenechám samotnou. Samotná v postýlce usnula sotva 5x a bylo to ve vlastní postýlce a ne v "cizím" pokoji na návštěvě. Je jí už 22 měsíců a oni to pořád nechápou a můžeš jim to vysvětlovat x-krát.
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    STAROJDA: Děkuju za reakci. Otec je cizinec a zatim neumí moc česky, ale naštěstí na věcech ohledně dítěte se naprosto shodnem.
    My se, díky bohu, budem taky snad brzo stěhovat do jinýho města. Nemám problém být asertivní a už jsem s nima šla i opakovaně do konfliktu, takže se drží zpět, ale pořád se pokouší o cosi, komentují a tak... Vadí mi to, na 2. stranu mi přijde dost radikální (a s ohledem na vývoj syna ne úplně zdravý) přerušit s nima kontakt. Možná se to vyřeší samo, až budem bydlet dál a tím pádem se i méně častěji vídat...Možná se tak lépe povznesu a obrním.
    ONA_MAKARONA
    ONA_MAKARONA --- ---
    NEMESISS: Něco podobného, ale ne tak ve velké míře jsem si prožívala taky, teď už méně, zvykli si na to.

    Ale ty přece víš proč to tak děláš a cítíš, že je to tak pro tebe i miminko nejlepší, tak přesně tak jak si to odůvodňuješ sama sobě to odůvodni i jim, prostě jim řekni, proč je to tak lepší, proč to tak děláš a proč zastáváš tu a tu metodu a pokud ti odvětí, že to je nesmysl,blbost,že si kopeš vlastní hrob - tak bych jen řekla, že čas ukáže a že ti musejí dát tu možnost, sama si to vyzkoušet a sama přijít na to, co a jak vám bude vyhovovat a jak v té rodině budete fungovat a pokud budou chtít, aby jste spolu všichni rozumně vycházeli a komunikovali, tak to budou muset přijmout, protože ty to budeš dělat stále stejně, nehledě na jejich názor.

    Prostě buď se s tím smiř a nebo ne, ale nekecej mi do toho! :-)
    MONI
    MONI --- ---
    NEMESISS: na blbý poznámky příbuzných si asi nezvyknu nikdy. Ze začátku měla část rodiny také tendence dávat nám rady a pokyny co děláme podle nich blbě - "proč to dítě máte v zavinovačce", "čekám kdy už konečně přestaneš kojit abych mohla hlídat", "my jsme děti jen položily do postýlky a oni tam samotný usnuly", apod...
    Řešením je jisté detaily těmto příbuzným prostě nesdělovat. To jak v noci spolu spíme je naše intimní záležitost a nikomu do toho nic není. Kojení větších dětí po zavedení příkrmů už je jen ráno a večer opět za dveřmi ložnice. Nošení v šátku/v nosítku je v dnešní době už naprosto běžné a není to žádná rarita jako to bylo ještě před pár lety.
    NOITA
    NOITA --- ---
    NEMESISS: Mám oboje prarodiče v bezprostřední blízkosti. Náš Karel má také 5 měsíců. Moji rodiče jsou v pohodě a jsou šťastní, že Karla vychováváme k spokojenosti a bez stresu. Při mojí výchově pochopili, že děti jsou různé a s některými je to obvzvláště složité. Myslím, že je nepřekvapuje, že jdeme nekonvenční cestou a podporujou to. Manželovi rodiče jsou úplně jiná sorta lidí. Ovšem tady jsem si už před svadbou prozíravě pečlivě vytvořila image asociála a kontroverzní osobnosti, takže kolem mně našlapují po špičkách. Nejhorší je manželova babička - bývalá učitelka v mateřské škole. Z té lezu po zdi. Hned na začátku jsem ji upozornila, že věci jsou teď jinak. Jak pořád s tchýní řešily, na koho je podobný a jak bude rozmazlený, tak jsem jim řekla, že je podobný sám na sebe a bude z něho prostě Karel a hotovo :-) Docela se uklidnily. Naštěstí manžel mě podporuje.
    STAROJDA
    STAROJDA --- ---
    A hlavně by tě měl podpořit manžel/otec. Jestli i ten s tím má problém, tak je to blbý.
    STAROJDA
    STAROJDA --- ---
    NEMESISS: to jako máš 5ti měsíční dítě odstavit od prsu? Co by moje žena dala za to, že by mohla kojit - v této době u mléko přišla a musíme umělé :(. Kojit se má minimálně rok a klidně i déle, dokud to jde. Příkrmy až taky klidně od prvního roku, když je mléka dost.

    Hlavně je to TVOJE dítě a ne jejich, nemají ti do toho vůbec co říkat. Co je má co dráždit tvůj přístup. No prostě chci tím říct, že bych byl docela drsnej až agresivní - jako matka zahnaná do kouta, co brání svoje dítě. Klidně bych jim vyhrožoval, že je nepustím do domu atd. Neboj se je naštvat/urazit/odpudit, protože tohle je nejdůležitější věc v tvém životě, za nic jinýho se nevyplatí víc bojovat!!! Jestli tě mají opravdu rádi, tak tě přeci musí tolerovat a pochopit. Co je pro ně důležitější? Jejich názor a nebo váš vztah?

    To čím se obhajuješ jsou prachsprosté pravdy, za to se necit divně. Nošení je přesně proto lepší, že máš volné ruce a dítě nemusí brečet odložené. Mimino v postelí spí celou noc v klidu, žádné buzení a brečení. O kojení jsem psal.

    Naštěstí nežijeme blízko nikoho z rodiny. Ženě je občas sice smutno, ale tohle za to podle mě stojí.
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    Dovolím si otázku na téma zvládání rad a pokusů o vměšování se ze strany prarodičů/ostatních členů rodiny. Jak dlouho Vám trvalo, než jste si "sjednali pořádek"/zvykli/povznesli se, popř., jaký na to máte recept?
    Máme skoro 5timěsíčního chlapečka a shodou okolností teď bydlíme dost blízko mojí rodiny, v 60ti tisícovým městě. Já byla docela dlouho v zahraničí a teď jsme tady a ještě s miminkem a prostě...uf, už mi z toho začíná hrabat, všechno je dost dráždí, především teda nošení, spaní v posteli, můj sen dlouho kojit atd. Volím teď útěkovou metodu, a to sice, že všechno obhajuju tím, že je to tak pro MĚ lepší, tedy v Manduce mám volné ruce a dostanu se všude, s miminkem v posteli se lépe vyspím JÁ, když kojím, nemusím mimču připravovat jídlo atd. atd. (je hrozné, že je to uklidní), ale necítím se pohodlně.

    Jak často k Vám chodí na návštěvu prarodiče, ostatní členové rodiny?
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    ONA_MAKARONA: to máme štěstí, že muže neprobudí nic a děti jsou stejně vždycky nalepený na mě.
    ONA_MAKARONA
    ONA_MAKARONA --- ---
    WRNQ: No zatím vždy padne do postele a hned usne, ale je pravda, že dneska trochu brblal, že je mu samotnému v posteli smutno, není to ale nijaký dlouhodobý proces, zase se k němu vrátíme, teď akorát bylo období, kdy chodil spát o půlnoci a vstával v 6 a potřeboval alespoň těch 6 hodin klidného spánku, což s námi holkami moc nešlo (má hrozně lehké spaní, takže kdykoliv se Lada vzbudila nebo jen ze spaní pobrekávala, vzbudil se i on). A někdy chodí uspávat se mnou, takže ležíme v posteli všichni tři a pak akorát na ten spánek jde vedle do pokoje.
    WRNQ
    WRNQ --- ---
    ONA_MAKARONA: A necítí se muž tak trochu odstrčenej?
    TIMA
    TIMA --- ---
    KEIKIN: Nedovedu si představit, že bych s partnerem nemluvila o výchově. Nějaké společné styčné body tam přece být musí, jinak bude dítě zmatené. Jasně, pluralita přístupů blablabla, ale to má svoje meze.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    ONA_MAKARONA: Tak muže jsem"vymazlila" už před dětma, tak to není problém, ale neumí se ovládat..
    ONA_MAKARONA
    ONA_MAKARONA --- ---
    ONA_MAKARONA: Akorát muže do toho mazlení a častého chování musím trochu dokopávat sama, on tohle v dětství vůbec neznal, takže mu to není až tak vlastní, ale ví o tom a snaží se..
    ONA_MAKARONA
    ONA_MAKARONA --- ---
    Co se týče spaní a uspávání: U nás to funguje tak, že Lada od narození spí s námi v posteli, má i svoji postýlku, ale tu víceméně nevyužíváme (maximálně k odpolednímu spánku, ale to většinou spí taky ve velké posteli). Manžel má celkem náročnou práci a potřebuje se vyspat, takže teď jsem se s malou přestěhovala do pokojíčku, kde spolu spíme na velké matraci a hrozně mě to baví a užívám si to. Probíhá to následovně - po společném koupání (koupe se se mnou nebo s manželem ve velké vaně) si jdeme spolu lehnout do postele, tam si chvilku hrajeme, malá po mě leze, pase na mě, válí sudy... pak se ji snažím zklidnit a vyprávím jí různé příběhy (většinou o svém dětství a tak) ona do toho žvatlá, tahá mě za vlasy a prská:-) Pak si začne mumlat očička hodí ruce za hlavu a já vím, že tak do 2 minut je tuhá :-) Ještě tam s ní chvilku ležím dokud úplně neusne a pak si jdu po svých.. a přijdu zase k ní,až jdu sama spát. Ráno se budí na kojení kolem 6, poté si zase v posteli tak max hodku "hrajeme" já trochu polomrtvá zato Lada extra nabuzená! A kolem 7 zase usne a spí tak do 9 a já s ní. Tenhle proces se ustálil a vyhovuje jak mě, tak Ladušce, k ránu se k nám také přijde pomazlit muž a prostě je nám dobře.

    Vlastně celý den se k sobě pořád tulíme a mazlíme a to my vůbec na celém mateřství přijde jako nejkrásnější.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    Ad nespolupracující partner s tím jsem měla problém já, ale zlepšilo se to, ono je to vlastně jako s dítětem, vysvětlovat, ale nepoučovat. Teda...úplně ustoupil sám od sebe od tělesných trestů s tím, že to nefunguje a taky že to Toníka ponižuje. Ale má pořád ty stereotypy z dětství " nebo ti nařežu" "mám tě plné zuby", když spadne, protože dělal nějaký blbosti a brečí tak na něj ještě řve "dobře ti tak", tak si ho večer vezmu stranou, vlastně oba zvlášť a vysvětluju, teda taky abych muži nesnižovala autoritu. Ono je to tím, že on svoje dětství považuje za šťastné, takže má tendenci rodiče kopírovat, já mám volnost, protože můj horror se kopírovat nedá.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    YMLADRIS: Na to holt máme různé názory, já si nemyslím, že bych jim ubližovala, ale je fakt, že to není metoda, která by sem patřila. A Alenka nebrečela skoro vůbec a nebyl to zoufalý pláč, ale spíš nelibé žvatlaní nebo jak to nazvat. Tonda se vztekal. Ani v jednom případě to nebylo zoufalé volání po mamince. To prostě poznám a oni to neumějí hrát. Třeba když jsem musela Alenku odeslat s mužem pryč, když jsem měla hnisavou anginu a ona byla oslabená po bronchitidě a kdyby to chytla, bylo by to špatný. Tak jsem první týden chodila spát s ní, protože se ode mě nehla. Teď už zas jde spát beze mě, ale celý den jí 50x chovám. Jestli mi nezaberou ATB, tak budu muset do nemocnice . To mám strach, co to s ní udělá.
    ONA_MAKARONA
    ONA_MAKARONA --- ---
    Nejprve bych to zkusila méně agresivnější cestou:

    Tento klub má sloužit ke sdílení rad, zkušeností a k vzájemné pomoci ohledně výchovy zahrnující bezpodmínečnou lásku, vzájemný respekt, podporu a důvěru a rozhodně nezahrnující! jakékoliv tělesné tresty, vyvolávání strachu, samoty a manipulování s dětskou sebedůvěrou a myslí... Proto prosím, aby toto všichni účastníci diskuze respektovali. Kdo s tímto nesouhlasí, nechť diskuzi opustí a ušetří si nervy jak sobě, tak nám diskutujícím
    ONA_MAKARONA
    ONA_MAKARONA --- ---
    Co se týče privátního/veřejného klubu, radši bych to nechala tak jak to je a spíše ignorovala lidi, kteří sem přišli vyloženě prudit a uvidíme, kdyby se to tady zvrhlo v neustálé hádání, přeřvávání a fňukání, tak bych to pak řešila jinak.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    KEIKIN: no ale pocitej s tim, ze kdyz ti strechou potece dlouho, podmaci to cely dum ( = tzv zlobive dite, ktere si nahralo ze zivot je boj nebo tak neco (nevim v cem se chces zmenit)). Do tri let si decko zapoji pulku svoji neuralni site. Do sesti let 85 %. Pak uz vicemene nezmenis nic (pomoci kecu, trestu nebo tak)
    WITCHIE
    WITCHIE --- ---
    WITCHIE: jinak jeste dalsi dodatek k tomu odkladu cinnosti pozadovane ditetem: dite je k odkladu tim pristupnejsi, cim casteji mu v jeho potrebach vyhovujeme ci se maximalne snazime (a dite uprimnou snahu citi, ne ze ne), a cim je mene frustrovane z vselijakych zakazu. Cim vic vykazujeme pochopeni my jemu, tim vic je i ono schopne jej vykazovat, a to od pmerne utleho veku.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam