A ještě k tomu nošení v šátkách a manducách jim jako argument můžeš říct to, že dítě, na rozdíl od ostatních savců, se vlastně rodí nedonošené - samo nezvládne skoro vůbec nic, je absolutně odkázáno na svou matku, potřebuje tzv. "externí" dělohu, a proto by mělo být minimálně do jednoho roku v neustálém kontaktu s matkou a to nejlépe na těle,aby se cítilo bezpečně a správně se rozvíjelo. Kdyby toho lidské tělo bylo schopno, tak by ženy měly být ideálně těhotné ne 9 měsíců, ale 21 měsíců :-)

NEMESISS: Zkus se na to povznést, pokud prarodiče nejsou nějak moc důrazní nebo radikální. I humor, nadsázka taky celkem pomáhá, ne?:)
Když jsem s malým u rodičů a spíme tam, tak VŽDYCKY proběhne následující rozhovor:
Syn si mne oči a zívá, mám ho v ruce.
Moje máma: "Už půjde spinkat?"
Já: "Jo."
Máma: "Tak to ho dáš do postýlky, že?":))
Sám v postýlce usnul za celý jeho čtyřměsíční život asi jednou a oni to moc dobře vědí:)


ONA_MAKARONA: Ok. Tohle je jedna z věcí, která mě často zajímá, dík za odpověď.

NOITA: :) moje babička je vysloužilá dětská sestra, která v tomto oboru pracovala skoro po celou dobu socializmu :)
zajímavé je, že když konkrétně jí něco vysvětlím, jak to prostě cítím a jak to je - jak říká ONA_MAKARONA - vezme to a zdá se, že to respektuje... (možná je chyba ve mě, že s nimi málo komunikuju?)

NEMESISS: Něco podobného, ale ne tak ve velké míře jsem si prožívala taky, teď už méně, zvykli si na to.

Ale ty přece víš proč to tak děláš a cítíš, že je to tak pro tebe i miminko nejlepší, tak přesně tak jak si to odůvodňuješ sama sobě to odůvodni i jim, prostě jim řekni, proč je to tak lepší, proč to tak děláš a proč zastáváš tu a tu metodu a pokud ti odvětí, že to je nesmysl,blbost,že si kopeš vlastní hrob - tak bych jen řekla, že čas ukáže a že ti musejí dát tu možnost, sama si to vyzkoušet a sama přijít na to, co a jak vám bude vyhovovat a jak v té rodině budete fungovat a pokud budou chtít, aby jste spolu všichni rozumně vycházeli a komunikovali, tak to budou muset přijmout, protože ty to budeš dělat stále stejně, nehledě na jejich názor.

Prostě buď se s tím smiř a nebo ne, ale nekecej mi do toho! :-)

Co se týče spaní a uspávání: U nás to funguje tak, že Lada od narození spí s námi v posteli, má i svoji postýlku, ale tu víceméně nevyužíváme (maximálně k odpolednímu spánku, ale to většinou spí taky ve velké posteli). Manžel má celkem náročnou práci a potřebuje se vyspat, takže teď jsem se s malou přestěhovala do pokojíčku, kde spolu spíme na velké matraci a hrozně mě to baví a užívám si to. Probíhá to následovně - po společném koupání (koupe se se mnou nebo s manželem ve velké vaně) si jdeme spolu lehnout do postele, tam si chvilku hrajeme, malá po mě leze, pase na mě, válí sudy... pak se ji snažím zklidnit a vyprávím jí různé příběhy (většinou o svém dětství a tak) ona do toho žvatlá, tahá mě za vlasy a prská:-) Pak si začne mumlat očička hodí ruce za hlavu a já vím, že tak do 2 minut je tuhá :-) Ještě tam s ní chvilku ležím dokud úplně neusne a pak si jdu po svých.. a přijdu zase k ní,až jdu sama spát. Ráno se budí na kojení kolem 6, poté si zase v posteli tak max hodku "hrajeme" já trochu polomrtvá zato Lada extra nabuzená! A kolem 7 zase usne a spí tak do 9 a já s ní. Tenhle proces se ustálil a vyhovuje jak mě, tak Ladušce, k ránu se k nám také přijde pomazlit muž a prostě je nám dobře.

Vlastně celý den se k sobě pořád tulíme a mazlíme a to my vůbec na celém mateřství přijde jako nejkrásnější.