YMLADRIS: Jo, no já taky nechtěla děti, dítě si mě však našlo samo. A já už jsem víc sebestředná než moje mamka, takže si s dítětem i studuju a dělám všechno co mě baví, ale někdy mám takový stavy, kdy bych to nejradši všechno zahodila a věnovala se jen tomu dítěti (mám pocit, že ji zanedbávám, když s ní nejsem 100% času - když je třeba na hlídání u babičky kvůli mým zkouškám). Jindy si zas říkám, že chci, aby ve mně měla Bára trochu vzor, co se týká studia a dosahování svých cílů, sama vim, jak je těžký překonat dosažené vzdělání svých rodičů (ne proto, že bych na to neměla intelekt, ale prostě proto, že to předčasně vzdávám kvůli rozhrkané hlavě).
Mamka mi taky říká, že ve svém věku se už nezmění, od chlapa, se kterým celý život byla jen "kvůli rodině" taky neodejde, už to vzdala mi přijde...a s tím já se nějak nemůžu smířit. Furt mám dojem, že by od něj měla odejít, žít ještě, však není tak stará (55). Ale ona mi řekne, že jí to tam nevadí, že si zvykla, je s tím smířená že to tak mělo být, že si to asi potřebovala prožít.