MARKYSHA: fakt do toho nevidim, asociuje mi to dvojcatka jak pises - nekdo stejne oblika nekdo ne, a kultury kde deti maji uz od skolky uniformy - nekdo to vidi jako ze je to osvobozuje (nejsou rozdily v obleceni), nekdo ze je to svazuje..
ja bych rekla ze dite potrebuje lasku a to je tezke soudit zda konkretni matka oblika stejne a vyzniva to jalo laska (proste tak to u nas delame), nebo ne. kazdopadne ta dotycna nasloucha tomu jacobovi, to je plus. ale je to cele jen jeji pohled, takze imo je zbytecny do toho vkladat vic energie - proste nevim :)

MARKYSHA: mně to taky přijde úchylný. Já byla vždycky spíš na klučičí zábavu a stříhali mě z pohodlnosti nakrátko, takže jsem i jako kluk vypadala. Ale rozhodně jsem to nevnímala, že jsem kluk. Takz mi to připadá jako tlačení do gendrové role, napřed tak a potom tak. Přitom je to prostě jenom děcko.

KOTENCE: Jasně, genderové stereotypy jsou všude, člověk se tomu těžko vyhne, ale tady mi to prostě připadá extrémní. Tři holčičky, všechny od hlavy k patě v růžové a ve stejných šatičkách. A i na té fotce, kde Mia-Jacob už má ten svůj oblíbený modrý svetr, mají ten stejný svetr i obě sestry. A i ke klučičímu oblečení musela (tehdy ještě) Mia dostat aspoň růžovou kravatu. Proč, probůh? Protože svetr má rádo jedno dítě, tak ho musí nacpat všem třem? Protože holčičky mají mít na sobě vždy aspoň kousek růžové? Jakoby ty děti vůbec nebrala jako individuality, prostě jsou to všechno nějaké standardizované holčičky. Teprve když se Mia stala Jacobem, bylo jí dovoleno vystoupit z davu a mít vlastní osobnost.
Nechci tvrdit, že je to příčina. Ale trochu mi v tom článku chybí reflexe tohohle přístupu a nějaká změna. Ta paní celou dobu nejvíc řeší, že místo "svojí holčičky" má kluka.

INUSHKA: Genderove stereotypy jsou vsude. Vzdyt tady se bezne davaj pulrocnim holcickam nausnice.
Ja myslim, ze ten posun je v tom, jak to vnima to dite. To popsala celkem vymluvne a i na tech fotkach vypada kluk veselejc. (coz muze bejt samozrejme zdani.)

MARKYSHA: Vnímám to podobně jako ty. Genderové stereotypy jsou v tom všude, od oblečení přes vánoční dárky až po popis dětské zábavy na té párty na konci školy. Netroufám si ani spekulovat o tom, jak moc se tenhle přístup matky mohl podepsat na touze té holčičky být klukem, ani o tom, jak moc to v tomhle věku může být definitivní. Ale přijde mi, že se vlastně nikam neposunuli, jenom vyměnili jedny stereotypy za druhé. Nějak bych čekala, že si ta matka spíš uvědomí, že každé dítě je originál a pohlaví je jeden jeden znak, nikoliv determinant, ale to v té zpovědi bohužel nevidím.

Jinak já taky Malvínu oblékám do sukýnek, zatím jí to nevadí, občas si sukni dokonce sama vyžádá. Růžové se v jejím šatníku taky vyskytuje dost, protože modrou já nerada a jiné barvy jsou holt nedostatkové zboží. No a? Růžová sukně jí přece nijak nebrání hrát si s vláčkama ani poprat se s o dva roky starším kamarádem.

Ale v souvislosti s tímto tématem by mě zajímalo, jak vlastně dvou- nebo tříleté děti vnímají koncept pohlaví. Počle čeho ho identifikují? Malvína už poměrně dlouho celkem bezpečně rozlišuje, kdo je "máma" a kdo "táta" - na obrázcích, figurkách třeba v legu i u živých lidí. Popravdě řečeno vůbec nevím, podle čeho to vlastně poznává.

KOTENCE: Jak říkám, nekritizuju, že ho nechali být klukem, spíš celkově výběr oblečení, jak hned oslovuje princezno, ta celková segregace na holky a kluky, jak z těch dětí dělala div ne trojčata. Absolutní ignorace osobnosti, čistě genderové rozdělování, mě by to sralo, že bych se snad prohlásila za kluka taky, copak každá holka je princezna a každej kiuk rošťák. Celkově na mě působí jako afektovaná hysterka.

MARKYSHA: máš pravdu, že divokost a zákeřnost nesouvisející věci, použila jsem blbě hodně povšechnej výraz, víc v reakci na Keikina, jak vybít tu energii u kluků

SEBIEN: Jo, to mě taky právě rozhodilo, jak to omlouvala tím, že je to přece kluk...tak jakože tohle může...a on to slyšel...spíš se mě to ale dotklo v tom smyslu, že jsem si uvědomila, že kamarádka tím omlouvá svého bývalého partnera a i otce vlastně, který opustil její rodinu, když byla malá. Nechci ji tu rozebírat, ale někdy je zajímavý si uvědomit tyhle souvislosti, aspoň mě to pomáhá necítit zlost, ale spíš soucit s lidmi...
KEIKIN: Bára taky házela dětem písek na hřišti do očí, dělala různý věci, prostě to zkoušela. Nechci říkat, že jsem skvělej rodič a zvládla jsem ji to naučit nedělat,...to těžko... ale přijde mi, že taková představa, že je to přece kluk, tak je divočejší, to jakoby trochu schvaluje, a dítě to pozná, že tohle chování se od něj tak nějak očekává. Na druhou stranu nepopírám určité rozdíly mezi pohlavími, ale prostě...nezjednodušovala bych to, řešila bych konkrétní situaci a nedávala nálepky, to dítě to slyší a vytváří si představu o sobě (teď nemluvím o tvých dětech...spíš o tý svý situaci a tom klukovi, kterej to od mámy slyšel). Neber to osobně, jen se tak zamýšlím. Jistě je dobrý dítěti poskytnout dostatečné fyzické vyžití, aby mělo kde směřovat svý energie, to máš pravdu, komunita, to je taky fakt...je to prostě důsledek tý naší dnešní izolovanosti rodin.