YMLADRIS: když mě pořád nepřijde, že by to byla velká skupina, spíš menšina, ne?
SEBIEN: osobně si myslím, že děti jsou nejvíc agresivní, když na ně rodiče z nějakého důvodu nemají čas.

SEBIEN: chapu to tak ze rodice ji chodi plakat ze chlapec je tluce a co ted

YMLADRIS: "radostně uklízet" to mi přijde jak z Černých baronů - "plížeme se radostně, tváříme se vesele" a tam ti chudácí sotva lezou v blátě, ale rozumím, jenže v případě Tondy ať uklízím radostně nebo neradostně, tak to bere "prima, máma to uklidí, můžu jít dělat další bordel". Na Alenku to platí, ta si na uklízení hraje pořád, někdy až moc. Na cvičení lektorka přinesla míčky a tyčinky, že se s ními bude pracovat, vysypala to z krabice a Alenka hned přispěchala a začal to uklízet zpátky :-)
SEBIEN: přesně, já jsem starý pecivál, takže jsem zažila akorát děti ve Francii a tam mi přišly normální, kamarádka, co tam žije aplikuje typickou českou výchovu s plácáním a ječením (aspoň v mém okolí mi to přijde jako typické, za všechno plácnout, pořád ječet, zakazovat každou blbost).

tak já jí to taky věřím, jenom mám potřebu přemýšlet, s jakým vzorkem se potkává a jak může vyvozovat, že to, co vidí, je (jenom) výchovou (případně ještě dál - jak může posuzovat výchovu, kterou neviděla).

nemam duvod ji neverit, ze je to jeji realna praxe. Potvrzuji to ruzne zdroje - Prekopova - o 20 let driv v nemecku nez u nas (bezlimitni vychova vede na agresi, ona to resi tim objetim), "Deti potrebuji hranice" - bestseller. I ta Aldort konsteatuje, ze uci x let a ze to prehnala s tim svym validate a tak se ted zameruje na empower. Prelozim: validate je v zasade dat decku najevo, ze to, co ono proziva, je v poradku, ze ho to neoddeluje od matciny lasky nebo ho to nejak nesnizuje.. (emoce chovani rzhodnuti). Tj. vyloucit z vychovy veskere ponizovani zastrasovani trestani separaci (bez do kouta) atd. At dite dela cokoliv, porad je nase, milovane.
No jo jenomze casem zjistila ze rodice to interpretuji jako 'povoleni delat cokoliv'. Tak se ted zameruje na leadership a empowerment; coz v zasade znamena -- modelovat a prosazovat zdrave zpusoby ziti (napr. kdyz chci mit doma poradek, tak radostne uklizet. ne se vztekat jak decko ze decko se vzteka a neuklizi). Kdyz chci jit ven, tak dite motivovat a dohodnout se s nim (udelat to pro nej dostatecnae zajimave). Atd. Leadership neni ani oblbovani ani nuceni, je to proste vyrazne zjevne ziti, ktere dite napodobuje. Empowerment je v zasade pomoct decku prekonat samo sebe. Oddelovat potreby (laska, kontakt, ...) od chteni (chci tu hracku), byt s deckem jako opora a pomoct mu projit frustraci. Empowerment je na "oni si se mnou nechteji hrat!" rict "rozumim. to je peklo. mam te moc rada. co budes ted delat?" atd. Posilit dite aby vydrzelo realitu, ktera mu furt klade nejake limity sama od sebe.

MALKE: Já ale neznám moc rodin, kde by mělo dítě takovou volnost, jak popisuje. V mém okolí jsem exot a to já ve srovnání se zdejšími "aplikátorky' jsem ještě hodně tradiční. Slyšela jsem pouze, že šílené je to v Anglii od holek, co dělaly au-pair, že na děti nemají páky, ale já sama to nezažila.

MARKYSHA: ale ona nemluví o teoriích, mluví o praxi. že existují nevychované děti, to se dá těžko popřít. ať už proto, že teorii někdo špatně pochopil, nebo že o ní nikdy neslyšel a nechává si dělat na hlavu naprosto intuitivně.

MARKYSHA: děti chodily, pardon.

GLOBALISTA: to jsem taky četla, ale je to hrozná slátanina, vždyť žádná z liberálních výchov i nevýchov není o tom, že nejsou hranice nebo že by děti chodili v zimě v šatech a cpali se jen čokoládou, jak tam naznačuje.

GLOBALISTA: nikde jsem tam nenašla, z čeho paní vychází, to by mě zajímalo...

INUSHKA: jinak definice trestů a odměn je popsána v této diplomové práci:
http://is.muni.cz/th/185826/pedf_m/diplomova_prace.pdf
Tak třeba tresty jsou tam rozděleny na tresty rozděleny na
Tělesné
Okřiknutí, pokárání
Hrozby, pohrůžky
Odepření něčeho milého, zákaz zajímavé činnosti
Práce za trest
Posměšky, zahanbení
Psychické trestání

Já jsem si z toho vzal jen pozitiva. Tedy funkce trestu jako napravení škody a navození prožitku neúspěchu.

KEIKIN: Proto říkám přiměřeně věku. Podle téhle logiky bych dítěti nemohla dát do ruky ani pastelky, protože bych musela mít obavu, že nepochopí, kam čmárat může a kam ne a počmárá mi zeď nebo knihu za litr. Kupodivu moje dvouleté dítě docela dobře chápe, že kreslit se smí jenom na papír, který za tím účelem dostane. A třeba čtyřletému už by snad vůbec neměl být problém říct "Tyhle tašky jsou staré, sundali jsme je ze střechy, protože skrz ně už teklo, už teď jsou polámené a opravit se nedají, takže když je rozbiješ ještě víc, nebude to vadit. Odvezeme je pak spolu do sběrného dvora."

INUSHKA: Nerozcházíme se, já jen to spektrum významů mám širší. Jen s tou další aktivitou se musí opatrně imho. Když ho pošlu rozbíjet další věci (jak dítě pozná co má a nemá trvalé následky), tak bych měl obavu, že mi pak doma zase něco rozbije.

KEIKIN: Jo, a nevezmu mu kladívko "najednou", říkám, že mu ho vezmu po prvním slovním upozornění, že s ním nemá bušit do květináče, protože ten se může rozbít.